Je to jako vyhrát Stanley Cup, říká Dave Andreychuk o uvedení do HHOF

Aby byl náš výčet bývalých hokejistů, kteří v pondělí vstoupili do Hokejové síně slávy v Torontu kompletní, nesmíme zapomenout ani na jeho příběh. Dave Andreychuk si na tuhle výjimečnou poctu musel dlouho počkat, o to je však pro něj letošní odměna sladší.
Na pondělním galavečeru byli přítomni i rodiče útočníka, který je historicky nejlepším střelcem NHL v přesilových hrách. Žádný jiný hokejista ve stoleté historii soutěže nedal v početní výhodě tolik gólů, jako právě Andreychuk (274).
Tak nějak tušil, že by jeho úspěchy a kariérní statistiky mohly stačit na to, aby jednou do Síně slávy vstoupil. Kariéru ukončil už v roce 2006, pozvánky mezi hokejovou smetánku se dočkal až letos.
V NHL zanechal výraznou stopu, vždyť v lize strávil dlouhých třiadvacet let. Nastřílel 640 branek a s tímto výkonem je čtrnáctým nejlepším střelcem v dějinách ligy. Od roku 2009 byl způsobilý pro vstup do HHOF a až do pondělka byl jedním ze dvou šestisetgólových hráčů, kteří v Síni slávy nejsou (tím druhým byl Teemu Selänne, který se letos také dočkal).
„Věřil jsem, že při tom počtu branek, které jsem nastřílel, se to jednou stane. Abych byl upřímný, po tom čekání je to ještě sladší. Myslím, že čísla hovoří sama za sebe. Prostě jsem jen doufal, že můj čas přijde. Jsem nesmírně šťastný, že u toho mohou být mí rodiče, to je pro mne ze všeho nejdůležitější,“ svěřil se.
Čtyřiapadesátiletý Kanaďan byl draftován Buffalem v roce 1982 a postupně oblékal dres Buffala, Toronta, New Jersey, Bostonu, Colorada a Tampy. Na draftu si jej jako celkovou šestnáctku vybral legendární Scotty Bowman, tehdejší generální manažer Sabres. Viděl v něm nového Phila Esposita. To srovnání je možná malinko přehnané, ale faktem je, že jak Esposito, tak Andreychuk dnes mají v Tampě před halou svou sochu. Esposito jako spoluzakladatel klubu, Andreychuk jako kapitán prvního a jediného vítězného týmu.
Zrovna spěchal vyzvednout svou ženu na letišti, když mu volali z výběrové komise, aby mu radostnou novinu oznámili. „Srdce mi začalo bít jako o závod. Okamžitě jsem zavolal svému tátovi. Máma říkala, že už bylo načase a táta se rozplakal,“ vybavuje si.
„Pro mne je to stejné jako vyhrát Stanley Cup,“ říká dojatě kapitán vítězného týmu Lightning z roku 2004. „Celý život o tom sníte, ale stejně nevíte, jak reagovat, když se to konečně stane,“ říká střelec, který dal většinu svých branek z předbrankového prostoru. „Začalo to už v juniorech. Upřímně, nedal jsem moc pěkných gólů, nejsem si jist, zda by některý z nich patřil do sestřihů,“ říká skromně.
Ačkoli často chodil před branku, kde to útočníci od obránců hodně schytávají, vydržel i s tímto herním stylem v lize dlouho a nakonec odehrál 1 639 utkání, ve kterých zaznamenal 1 338 bodů. V devatenácti sezónách nasázel minimálně dvacet branek, což je úctyhodný výkon. Ve své nejlepší sezóně 1992-93 dal za Toronto dokonce 54 gólů.
U Maple Leafs jej dali do útoku k Dougu Gilmourovi a Andreychuk se jim odvděčil dvěma sezónami v řadě, ve kterých překonal magickou padesátku. S týmem, kterému fandil už jako kluk (pochází z Hamiltonu v Ontariu), také dvakrát postoupil až do finále konference.
„Natáhnout na sebe dres Maple Leafs, to byl pro mne splněný sen. Je těžké si představit, že třicetiletý chlap vejde do šatny a celý se třese,“ říká ke svému angažmá v Torontu. „Byly to s Dougiem skvělé roky,“ dodává.
V roce 2001 už se pomalu zdálo, že mu slavný pohár nebude souzen. Po devatenácti sezónách na něj stále marně čekal. Nakonec v sedmatřiceti letech podepsal s Tampou, kde strávil ještě čtyři roky, z toho poslední tři jako kapitán. A konečně zvedl nad hlavu Stanley Cup. Od pondělka patří Dave Andreychuk také do Hockey Hall of Fame.