Mike Babcock, Michel Therrien, Alain Vigneault, Joel Quenneville. Co jméno, to vážená trenérská persona. Každý z tohoto kvartera působí v NHL již více jak deset let, má za sebou minimálně šest stovek odkoučovaných zápasů základní části (třeba Quenneville už neuvěřitelných 1375) a dotáhl svoje mužstvo až do finále Stanley Cupu.
S každým z nich musel (či musí) svést v letošním play off takticko-strategickou bitvu trenér Tampy Bay Jon Cooper. Ve třech případech mohl slavnostně zvolat šachmat, jestli se mu podaří přelstít i zkušeného lišáka Joela Quennevillea, to nám odhalí až výsledek finálové série. Ale na chlapíka, který působí v NHL jen něco málo přes dva roky, je to už teď úctyhodný výkon.
Startovní čára – střední škola
Náš příběh začíná v létě roku 1999. Tom Brennan, okresní soudce působící v malém americkém městečku Mason (stát Michigan), právě bedlivě pátrá po vhodném kandidátovi, který by byl ochotný přijmout nuzně placený post hlavního kouče středoškolského mužstva v sousedním Lansingu, kde studuje jeho syn a on sám tam působí jako týmový manager.
Podaří se mu najít jediného odpovídajícího adepta – čerstvě vystudovaného právníka Jona Coopera, který právě odstartoval svoji kariéru. Že ta nakonec povede do hokejové šatny, nikoliv do soudní síně, to tehdy ještě nikdo netušil.
„Kluci ho zbožňovali. Byl to nejlepší hráč týmu, přirozený lídr se skvělým smyslem pro humor. Vždycky měl ke sportu blízko a snažil se zůstat v kontaktu s hokejovým prostředím. S právničinou tehdy teprve začínal a potřeboval si nějak vydělat na živobytí. Tak jsem mu trochu pomohl,“ vzpomíná Brennan.
Ještě než mu přiťukl práci hokejového trenéra, platil Cooperovi 1000 dolarů měsíčně, aby v jeho soudní síni zastupoval nemajetné občany při přestupkovém řízení. „Měl neobyčejný dar pro jednání s lidmi. Každého klienta si omotal kolem prstu. Byl to i skvělý vyjednavač. Státního zástupce dokázal zpracovat takovým způsobem, že od něj dostal všechno, co potřeboval. Jednoduše řečeno – ten chlap se pro právničinu narodil,“ uvedl Brennan.
Cooper měl dva roky po škole a jeho soukromá právnická praxe se pomalu rozjížděla, když mu Brennan nabídl, aby šel koučovat mužstvo katolické střední školy v Lansingu. Se dvěma tituly z let 1975 a 1976, které už byly pokryty značnou vrstvou prachu, přežíval zdejší tým už takřka čtvrtstoletí ve stínu Michiganské státní univerzity, která se na poli univerzitního hokeje řadí k nejúspěšnějším instancím svého druhu ve Spojených státech.
„Neměli jsme moc dobrý tým. Bylo tam čtyři-pět kluků, kteří hráli na nějaké rozumné úrovni. Ostatní na tom byli podstatně hůře, někteří uměli sotva bruslit,“ vzpomíná Robert Hillman, který celek Lansingu vedl coby kapitán.
S příchodem nového trenéra se všechno změnilo. Cooper naplno využil svůj vrozený talent pro práci s lidmi a v poměrně krátké době přišel na způsob, jak přeladit svůj tým na vítěznou notu. „Nezáleželo na tom, jestli jste byl nejlepším hráčem mužstva, nebo jste vysedával na střídačce. Každý měl jasně stanovenou úlohu. Cooper dokázal fantasticky jednat s hráči. Uměl jim vysvětlit, proč zrovna oni plní tu a tu roli v mužstvu, a podal to takovým způsobem, že se nikdo necítil odstrčený,“ vysvětloval Hillman.
„V kabině vládla výborná atmosféra. Cooper měl skvělý smysl pro humor a často nás svými vtípky dostával do kolen. Každému z nás připadal jako někdo, koho známe celý život,“ dodal Hillman.
Do nekonečna a ještě dál!
Navzdory papírově slabšímu kádru a marginální finanční podpoře dokázal Cooper dovést svůj tým až k titulu regionálních šampiónů, což se Lansingu povedlo poprvé po 25 letech. Brennan ho chtěl v týmu udržet, ale tehdy dvaatřicetiletý Copper se rozhodl jít za lepším. Postupnými krůčky stoupal pořád výš a výš, ale přesto stále pendloval mezi hokejovou šatnou a soudní síní.
Teprve když mu bývalý hráč NHL Kelly Chase předložil nabídku na post hlavního trenéra mužstva Texarkana Bandits v North America Hockey League, pověsil právničinu definitivně na hřebík.
V roce 2010 si Coopera vyhlédlo vedení Tampy Bay Lightning a učinilo z něj lodivoda záložního celku Norfolk Admirals. Sezónu na to dovedl své svěřence k zisku Calder Cupu pro vítěze AHL, v březnu 2013 pak nahradil Guye Bouchera na střídačce samotných Blesků. A dnes, 16 let po svém maloměstském dobrodružství v Lansingu, je Jon Cooper blízko blizoučko k tomu, aby zapíchl vlajku Tampy Bay na hokejovém Mount Everestu.
„Na Jonovi jsem obdivoval hlavně jeho smysl pro humor a jeho schopnost pracovat s klienty. Kdyby se živil jako právník, nouzí by určitě netrpěl. Ale jsem rád, že se vydal druhou cestou,“ dodal Brennan.
Foto: Icon Sportswire
Zdroje: NY Times, vlastní
