Kanaďan Lanz na původ nezapomíná. České kořeny má i jeho žena

16. září mu bylo čtyřiapadesát let, v kolonce u místa narození má uvedeny Karlovy Vary. Richard Lanz válel deset let zámořskou NHL, byl oporou Vancouveru, později nosil dres Toronta a krátce Chicaga. Důrazný obránce, jenž si tykal se střelbou a rozehrávkou, byl jak vystřižený z definice pro elitní kanadské beky. Jenže kořeny má české! „Moji rodiče utekli v osmašedesátém. Víte, co se tehdy dělo. Od té doby žijeme v Kanadě,“ vzpomíná.
Když vypráví, mluví hezkou češtinou. Omluví se, že některá slovíčka už zapomněl, ale jeho věty znějí libozvučně. „Česky jsme u nás mluvili pořád, hlavně táta byl hrdý na to, odkud pocházel. Pořád mi opakoval: v Kanadě máme domov, ovšem naše kořeny sahají dál,“ povídá. Vztah k České republice roky neztratil. Z Richarda se stal Rick, z nadaného malého caparta, který si jako sedmiletý zvykal na život v městečku London, špičkový hokejista elitní soutěže.
Cesty osudu jsou klikaté. A nevyzpytatelné. U Lanze to platí, protože za Atlantikem si našel manželku, jejíž předci také pocházejí ze srdce Evropy. „Je to neuvěřitelné. Rodiče ženy odešli podobně jako moji, navíc se později ukázalo, že se dobře znaly naše babičky. Když jsme se oženili, posílali jsme jim fotky. A z obou stran jsme dostali stejné odpovědi – Lanzovi a Koudelkovi se takhle dali dohromady,“ kroutí hlavou.
S paní vychovali v Kanadě dvě dcery. „Jsou z jiné generace, ale dobře vědí, že máme českou krev,“ říká pyšně. Připomíná, že dění u nás stále sleduje. Zajímá se pochopitelně hlavně o hokej. „Často jsem vídal Franka Musila, jenž nějaký čas žil ve Vancouveru. My jsme tam doma, potkávali jsme se na hokejích, navíc dělám jako skaut Colorada a Franta Musil dělá pro Edmonton,“ vykládá. Při své práci mapuje výkonnost nadaných juniorů i starších potenciálních posil, co Čech ho ale zatím povinnosti neposlaly.
„Mám na starost zámořské soutěže, byl jsem ve Švédsku nebo ve Finsku. Možná se však přijedu podívat. Vary a další hezká místa bych rád ukázal svým dětem,“ hlásí. Do země svých předků se pořádně vydal až po roce 1989. „Dřív to nešlo. Naši utekli a měli strach, aby je nezavřeli,“ reaguje. Když válel za švýcarskou Ambri-Piottu, jel s týmem na soustředění do Plzně. Využili toho příbuzní a všichni se na západě Čech sešli – po dlouhých letech odloučení! „Byli jsme grupa jak hrom. Strašně rád na to vzpomínám,“ usměje se nostalgicky.
Během kariéry narážel na české a slovenské hokejisty, ve Vancouveru hrával třeba s Ivanem Hlinkou a Jiřím Bublou. Zatímco za železnou oponou se o něm nemohlo mluvit, stejně tak v případě těch, co sami emigrovali, kus jeho srdce bylo pořád české. „Pamatuju si, jak jsme ještě před odchodem ze země seděli s tátou u televize a dívali se, jak naši kluci porážejí Sověty. Tátovi to zůstalo i v Kanadě. Když česká reprezentace něco vyhrála, byl šťastný. Škoda, že už mezi námi není… Koukali jsme na olympiády nebo na Kanadské poháry. A já si říkal, že ti Češi hokej fakt dovedou,“ vzpomíná.
K pikantní situaci došlo na mistrovství světa 1983. Tehdy dvaadvacetiletý zadák Canucks dostal nabídku k účasti v týmu javorových listů. „Přijel jsem do Německa a všechno bylo v pohodě. Ovšem jen do utkání s Československem. Stál jsem na modré čáře, koukal na soupeře a říkal si: sakra, vždyť já hraju proti našim! Hlavou se mi to pěkně honilo, nic příjemného. Hrál jsem za Kanadu, ale moje srdce je také české. Byl jsem rád, že ten zápas rychle skončil. Divný pocit…,“ oklepe se i po letech.
Jiný by na jeho místě zachoval nadhled, při vyprávění by byly slyšet spíš obecnější fráze. Jenže Lanz češství nijak netají. Možná se v duchu občas přistihne nad úvahou, co by bylo, kdyby se rodiče nerozhodli odejít. Hrál by hokej? Dostal by šanci stát se jedním z nejlepších? Ne, tyhle otázky jsou po tolika letech k ničemu. Richard se za Atlantikem postupně prosadil do juniorského týmu Oshawa Generals, kde později zářil například Eric Lindros. Vybojoval si místo v NHL, za deset sezon stihl 569 utkání a 286 bodů. Když skončil, dal se na trenéřinu.
Už během sezóny 1990-91 byl v týmu Indianapolis Ice, posléze měl na povel kluby z nižších soutěží poblíž Vancouveru – Pentincton Panthers, Burnaby Express, Langley Hornets, Tri-City Americans. Od léta 2007 působil jako skaut Colorada. „Je to práce, díky níž jsem u hokeje. Sleduju mladé kluky, hledám jejich dobré stránky. Přemýšlím, jestli by nám dotyčný mohl v organizaci pomoci. Hokejisty nerozlišuju podle národnosti, nicméně když se objeví nějaký šikovný Čech, zaujme mě to. Váš hokej měl menší krizi, ale nikdy jsem nepochyboval, že zase bude brzy patřit k nejlepším na světě,“ uzavírá.