Před rokem se bývalý vynikající útočník Paul Kariya dočkal uvedení do Hockey Hall of Fame. Do Síně slávy tehdy společně s ním vstoupil také jeho nerozlučný parťák Teemu Selänne. Včera se sympatický Kanaďan dočkal další pocty, když Anaheim vyřadil z užívání jeho číslo devět.
Banner s jeho číslem a jménem vystoupal pod strop Honda Center a Teemu Selänne u toho pochopitelně nemohl ani tentokrát chybět. Kromě něj se přišla bývalému spoluhráči poklonit i celá řada dalších spoluhráčů, mezi nimiž nechyběli například Scott Niedermayer, Jean-Sebastien Giguere nebo Steve Rucchin.
Kariya byl úplně první draftovou volbou v klubové historii Kačerů, kteří si jej vybrali v roce 1993 z celkového čtvrtého místa. Nutno poznamenat, že Ducks nikdy této volby nelitovali. Rychlonohé křídlo v jejich dresu nasázelo tři sta gólů. Kariya se stal prakticky okamžitě oblíbencem fanoušků. Na jeho první trénink se přišlo podívat devět tisíc fanoušků nového klubu. V sezóně 1995-96 překonal dvě uznávané mety najednou – nasázel padesát branek a posbíral 108 bodů. V roce 2003 se Kačeři s Kariyou v sestavě probojovali až do finále Stanley Cupu, v sedmi zápasech se ale nakonec radovalo New Jersey.
Před včerejším utkáním s Buffalem uspořádal kalifornský klub emotivní slavnostní ceremoniál, který vyvrcholil vyvěšením banneru s číslem devět pod strop haly. Kariyova devítka se tam zařadila vedle osmičky, kterou nosil jeho dlouholetý spoluhráč a blízký přítel Teemu Selänne. Obávané „dynamic duo“ je tak opět pohromadě.
„Díky za to, že jste mi připravili nejpamátnější večer mého života,“ děkoval viditelně dojatý čtyřiačtyřicetiletý Kanaďan. V Anaheimu strávil celkem devět let, z toho sedm jako kapitán týmu. „Je tak skromný. Myslí si, že si takovou poctu ani nezaslouží,“ řekl o svém kamarádovi Teemu Selänne.
Scott Niedermayer se s Kariyou v dresu Ducks potkat nestihl, společně ale získali olympijské zlato v Salt Lake City 2002. „Paul je tím nejlepším příkladem, jak ze sebe vždy vydat to nejlepší, a přitom se k ostatním chovat s respektem,“ řekl Niedermayer. Slova uznání mají pro bývalého hráče také majitelé klubu, Henry a Susan Samueliovi. „Paul hrál vždycky srdcem i duší,“ prohlásili.
„Nemohl jsem si přát lepší spoluhráče a přátele. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl hrát za organizaci, která mi hned od začátku dala příležitost, svěřila mi důležitou roli a udělala ze mě už v začátcích mé kariéry lídra,“ poděkoval klubu oslavenec. „Spoustu vítězství i proher jsem za ty roky zapomněl, ale stále si vybavuji ovace, jakých se mi dostalo při mém úplně prvním tréninku. Stejně tak si pamatuji ten hukot, když jsme v roce 1997 vyhráli první sérii play-off proti Phoenixu. Chtěl bych poděkovat fanouškům za to, jak mě během těch devíti let podporovali,“ řekl Kariya, který je také autorem jednoho z nejpamátnějších gólů v historii Ducks.
Psal se červen 2003 a Anaheim hrál zrovna finále Stanley Cupu proti New Jersey. Ve druhé třetině šestého utkání Kariyu brutálním hitem sestřelil vyhlášený drsňák Scott Stevens. Šikovný útočník zůstal dlouho ležet nehybně na ledě, fanoušci se obávali nejhoršího. Z ledu mu museli pomáhat, nevypadalo to s ním vůbec dobře. Nakonec se k překvapení všech do zápasu vrátil a vítěznou trefou ho dokonce rozhodl. Vynutil tak sedmý, rozhodující duel o pohár. V něm ale Kačeři neuspěli a ze Stanley Cupu se tak radoval soupeř. Ke slavné trofeji už se Kariya nikdy nepřiblížil. Sám říká, že si ze šestého a sedmého zápasu vůbec nic nepamatuje, ani svůj nejpamátnější gól.
Oblékal také dres Colorada, St. Louis a Nashvillu. Kariéru mu předčasně ukončil šestý otřes mozku v prosinci 2009. Největší stopu ale zanechal právě v Anaheimu, kde od včerejška visí jeho devítka pod stropem Honda Center. Naprosto zaslouženě.
Titulní foto: Icon Sportswire
