Když v květnu 1991 ohlásilo vedení Edmontonu trejd finského útočníka Jariho Kurriho do Los Angeles, byla to pro některé hokejové novináře téměř neuvěřitelná zpráva. A není divu, mnoho z nich totiž věřilo, že Oilers, kteří dvě sezóny předtím dali souhlas k přestupu hvězdného Waynea Gretzkyho do Kings, což se v Kanadě rovnalo skoro národní tragedii, se napříště transakcím tohoto významu budou vzhledem k rivalitě obou týmů snažit vyhnout.
Nicméně tentokrát nezáleželo pouze na názoru vedení kanadského klubu. Kurri totiž v té době (1990-91) hrál za italský HC Devils Milano multimilionáře Silvia Berlusconiho, a pokud by se s Edmontonem nedohodl do konce května 1991, tak by si v Itálii pravděpodobně musel zopakovat i další sezónu.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
A Kurri, jenž nebyl spokojený s tehdejší atmosférou panující v týmu Olejářů, chtěl za každou cenu do kalifornského celku, kde by se opět potkal se svým někdejším parťákem Gretzkym, s nímž ve slavných časech Edmontonu tvořil jednu z nejlepších ofenzivních dvojic v historii NHL.
Zprvu neoblomný šéf mužstva z kanadské provincie Alberta, Glen Sather, pochopil, že rozhodnutí lehkonohého Fina je definitivní a na poslední chvíli dal souhlas k rozsáhlému transferu mezi trojicí klubů.
„Moc možností jsem tehdy neměl. Mohl jsem se ale rozhodnout, že ho nevyměním,“ řekl Sather, jenž si však moc dobře uvědomoval, že v takovém případě by ztratil práva na střelce, který sedmkrát překonal čtyřicetigólovou hranici a zároveň vynikajícího obousměrného hráče bez nároku na jakoukoliv náhradu.
Sather nakonec poslal Kurriho společně s Coreym Fosterem a Davem Brownem do Philadelphie, odkud přišli Craig Berube, Scott Mellanby a Craig Fisher. Flyers obratem vyměnili Kurriho s Jeffem Chychrunem do Los Angeles za Stevea Duchesneho, Stevea Kaspera a volbu ve čtvrtém kole draftu 1991.
„Byli jsme tím posledním klubem, kam by chtěl Sather tak kvalitního hráče vyměnit,“ komentoval složitou transakci tehdejší generální manažer Los Angeles Kings Rogie Vachon.
Méně známou skutečností je, že o Kurriho služby měli enormní zájem i činovníci Red Wings, kteří mu dokonce nabídli vyšší smlouvu než Kings (Kurri se s Los Angeles dohodl na čtyřletém kontraktu s výdělkem 3,75 mil. dolarů), jenže Finova touha hrát opět s Gretzkym byla silnější a to i přes riziko návratu do italské ligy.
„Když jsem odcházel do Evropy, tak mi bylo jasné, že by to mělo být pouze na jeden rok. Kdyby ta doba měla být delší, tak jsem tam mohl zkysnout až do důchodu. Chtěl jsem hrát hokej na té nejvyšší úrovni, a proto jsem se musel co nejdřív vrátit do NHL,“ popisuje tehdejší situaci slavný křídelník.
Bude Vás zajímat: Statistiky Jariho Kurriho v NHL
„Naštěstí pro nás se nabídka Philadelphie líbila Satherovi víc než ta od Detroitu,“ řekl Vachon. „Celý obchod se netýkal pouze domluvy s Flyers, ale bylo potřeba se dohodnout i se zástupci HC Milano. Nakonec jsme, stejně jako ve fotbale, zaplatili italskému týmu převodní poplatek 50 000 dolarů a Jari byl náš. Jednání byla sice velmi náročná a stresující, ale v té době jsme nutně potřebovali pravé křídlo k Wayneovi a Jari byl samozřejmě ideální volbou.“
Cesta Kurriho z Edmontonu do Města andělů mohla vést mnohem přímočařeji. Kings údajně nabídli Oilers za finského křídelníka svou první volbu v draftu 1992 a jednoho ze dvou útočníků – Todd Elik nebo Bob Kudelski. „Nechtěl jsem výběr v draftu, protože jsem nevěděl, jak dobří by s Kurrim mohli v příští sezóně být,“ vysvětlil Sather. „Pokud by mi dali Elika i Kudelskiho, tak bych to vzal.“
V úvodu sezóny 1992-93 se Kings museli tři měsíce obejít bez Waynea Gretzkyho. Volné místo ve středu elitní formace zaplnil právě Jari Kurri a svého nového úkolu se zhostil na výbornou. „Při Gretzkyho vynucené pauze kvůli vyhřezlé ploténce jej byl schopen nahradit na postu centra,“ potvrzuje Vachon.
Dočasnou změnu Kurriho pozice v útočné lajně Kings okomentoval i kouč Barry Melrose: „Po Gretzkyho zranění jsme jej zkoušeli nahradit nejprve Tonym Granatem. Jednou ale ke mně přišel můj asistent Cap Raeder a řekl: ´Hej, Barry, zkusme toho kluka, viděl jsem ho během tréninku vyhrát nějaká vhazování´. Kurri nikdy nehrál centra. Většina kluků by mě poslala do háje s tím, že jsem se zbláznil, ale Jari mi bez váhání odpověděl, že to zkusí.“
Soupeři však tento tah Kings zpočátku nebrali moc vážně. Při jednom přípravném utkání před startem ročníku 1992-93 se Kurri potkal na buly ve středovém kruhu s kapitánem Edmontonu Markem Messierem, který se musel hodně ovládat, aby se nesmál. „Řekl mi: ´Co tady děláš Jari, vždyť ty přece nejsi žádný centr´,“ vzpomíná Kurri na popichování svého bývalého spoluhráče.
Ledově klidný Seveřan brzy vytřel všem škarohlídům zrak. Po 31 zápasech byl se ziskem 51 kanadských bodů nejproduktivnějším hráčem Kings, kteří měli bilanci 20-8-3. „Po příchodu do Los Angeles jsem byl pod velkým tlakem, takže jsem potřeboval dobře začít, abych mohl hodit všechno (věci kolem přestupu) za hlavu.“
17. října 1992 v utkání s Bostonem Bruins (Kings vyhráli 8:6) se Kurri stal prvním Evropanem, jenž vstřelil v základní části NHL 500 branek a v listopadu byl jmenován hráčem měsíce. „Cítil jsem se dobře a chtěl jsem si dokázat, že stále mohu hrát na nejvyšší úrovni,“ říká finská legenda.
„Kurri byl v té době pro Los Angeles důležitějším hráčem než Mario Lemieux pro Pittsburgh. Chodil na přesilovky i oslabení. Nastupoval proti nejlepším hráčům soupeře a dokázal je uhlídat. Nechtěl bych ho tehdy ztratit. Myslím si, že Tučňákům by se bez Maria dařilo mnohem lépe než nám bez Jariho,“ vyzdvihl kvality svého někdejšího svěřence kouč Barry Melrose.
„Hokej se pro vás trochu změní, když hrajete ve středu útoku. Máte puk hodně na hokejce, díky čemuž se cítíte dobře. Centr má hodně odpovědnosti ve vlastním obranném pásmu, ale tu jsem cítil i na křídle a na obou koncích kluziště,“ popsal Kurri úspěšný přechod z pravého křídla na novou pozici.
Na křídlech prvního útoku měl Luca Robitaillea a Tomase Sandströma. „Hrálo se mi s nimi skvěle a určitě mi hodně pomohli. Tehdy jsem hrál v Los Angeles svůj nejlepší hokej.“
Kurri hájil barvy Kings do března 1996, kdy přestoupil do New Yorku Rangers a poté následovala angažmá v Anaheimu a Coloradu. V říjnu 2001 se držitel pěti Stanley Cupů dočkal ocenění od Edmontonu, jenž vyřadil číslo jeho dresu a v listopadu téhož roku se stal prvním finským hokejistou uvedeným do Síně slávy.
500. branka Jariho Kurriho v NHL
Foto: Icon Sportswire
