Létání nahání strach hokejistům víc než bitky nebo zranění

Zapomeňte na bitky nebo děsivé srážky se soupeři, tvrdým chlapíkům z NHL v jejich hokejovém životě nahání strach něco úplně jiného – létání. Tvrdí to alespoň redaktoři prestižního týdeníku The Hockey News. Podle nich se spousta hráčů z NHL raději postaví k pěstnímu souboji s obrem Chárou, než aby usedla do letadla z Detroitu do Chicaga.
Když se živíte jako profesionální sportovec v tak rozhlehlých zemích jako Spojené státy americké, Kanada, nebo Rusko, stanou se pro vás přesuny letadlem běžnou povinností. Například hokejisté San Jose Sharks v poslední sezóně NHL nalétali 57 612 mil, nejvíce z celé ligy. Ne všichni sportovci to ale dobře snáší.
Jedním z těch, kdo měli panický strach z létání, byl útočník Jeff O´Neill, jenž odehrál v NHL 11 sezón. „Pokaždé mě frustrovalo, když jsem se v letadle rozhlédl kolem a všichni byli tak klidní, smáli se a vtipkovali. Neměli ani ponětí, co se děje v mojí hlavě, to byly úplné záchvaty paniky,“ svěřil se O´Neill, jenž ukončil kariéru v roce 2007.
Jeho strach z létání ještě zesílil v září 2001. Zrovna opustil kancelář psychiatra, který jej zahrnul všemožnými fakty a statistickými údaji o tom, jak je létání nejbezpečnější způsob cestování. Jenže jen o pár minut později O´Neill zapnul televizi a viděl stejně jako miliony lidí na celém světě útok teroristů, kteří unesli letadla a narazili s nimi do vysokých budov World Trade Centre.
Šance, že zahynete při leteckém neštěstí, je statisticky jedna ku 29 milionům, jenže se to prostě bohužel čas od času stává. A tragédie se nevyhýbají ani sportovcům, ví se zhruba o třiceti případech, kdy havarovalo letadlo se sportovními týmy na palubě.
V roce 1948 se zřítilo do kanálu La Manche letadlo se šesti hokejovými reprezentanty Československa. O rok později narazilo do kopce letadlo se všemi fotbalisty italského AC Turín. V roce 1958 postihla letecká tragédie fotbalovou Británii, když zahynulo sedm hráčů Manchesteru United. A v roce 2011 zahynul v plamenech letadla celý tým hokejistů Jaroslavle.
I nejlepší z nejlepších, samotný Wayne Gretzky, míval strach z létání. „Přiznávám. Byl jsem v letadlech vyděšený. Vím, že jsem se nemusel bát, ale několik událostí mi k tomu dávalo důvod.“ Přesto se Gretzky dokázal soustředit na hru a stal se z něj nejlepší hokejista planety.
Jiní takovou trpělivost s létáním neměli. Bývalý skvělý baseballista Boston Red Sox Jackie Jensen byl třikrát jmenován do All-star týmu, ale nakonec kvůli strachu z létání předčasně ukončil kariéru. Bývalý hráč amerického fotbalu James Harrison zase kvůli dlouhému letu oželel schůzku s americkým prezidentem, protože se mu po triumfu v roce 2008 nechtělo letět z Pittsburghu do Washingtonu.
Rick Vaive vydržel odehrát v NHL 16 sezón, ačkoliv doslova nenáviděl každý letecký přesun. „A to doslova. A když bylo špatné počasí, tak jsem z toho skoro šílel.“ Jako když jednou letěli z Winnipegu do St. Louis a během čtyř hodin jejich letadlo několikrát „vyzkoušelo“ pád střemhlav.
„Bylo to jako bychom padali z nebe,“ vzpomíná Vaiveův tehdejší spoluhráč Bob McGill. „Ricky byl totálně vyděšený a křičel strachy tak moc, že to nás ostatní vlastně uklidnilo, protože při tom vypadal vážně trochu komicky.“
Pokud máte strach z létání, tak nemáte šanci před letem usnout. A to vás pak poznamená při hraní, protože když před zápasem v podstatě nespíte, je to pak na vašem výkonu vidět. „Před každým letem byly moje nervy našponované. Nepomáhalo mi povídání, hraní karet, nic. Vždy jsem musel myslet na svoji rodinu a že chci vidět svoje kluky vyrůstat,“ tvrdí O´Neill.
Foto: Icon Sportswire