„Jsi příliš malý, sorry, ale tebe nechceme,“ slyšel mnohokrát na startu své kariéry Martin St. Louis. Na konci devadesátých let byla představa o ideálním hokejistovi diametrálně odlišná než teď. Chlap jako hora s prackami jak lopaty, co si jako tank rozráží cestu k brance. Doba nahrávala spíše borcům jako Lindros, Pronger nebo LeClair. A najednou se mezi nimi v sezoně 98-99 zjevil štírek s jmenovkou St. Louis na dresu.
Generální manažeři jej při draftu opomněli. Nikdy nebyl draftován, do NHL si proklestil cestu jako volný hráč, co podepsal smlouvu s Flames. Díky skvělým výkonům v tehdejším farmářském týmu Saint John Flames dostal v říjnu 1998 povolávací rozkaz do A-mužstva. V Calgary ho během dvou sezon pustili do 69 zápasů, v nichž posbíral 20 bodů.
Tehdejší manažer Plamenů Al Coates chtěl s nevysokým pravým křídlem prodloužit smlouvu, jenže před ročníkem 2000-2001 byl i s celým realizačním týmem propuštěn. St. Louis tak jako volný hráč podepsal kontrakt s Tampou Bay a začaly se dít věci.
Hned ve své první sezoně na Floridě atakoval hranici dvaceti branek v základní části, nakonec mu ale dvě chyběly. V pětadvaceti konečně dosáhl toho, kvůli čemu tak dlouho dřel – pravidelně hrál v nejlepší hokejové lize světa.
V dresu s bleskem se rok co rok zlepšoval. Na absolutní vrchol se metr pětasedmdesát centimetrů vysoký technik vyškrábal v roce 2004. V poslední sezoně před roční výlukou s 94 body ovládl kanadské bodování soutěže. Na konci sezony mu udělili jak Hart Trophy, tak Lester B. Pearson Award (dnešní Ted Lindsay Award). A samozřejmě, s Lightning získal svůj jediný Stanley Cup.
Zrada od Yzermana
Trofej Arta Rosse získal ještě jednou, ostatní hokejisty nechal za sebou ve výlukou zkráceném ročníku 12-13. V sedmatřiceti letech se stal jejím nejstarším vítězem v historii. Floridskému týmu by zřejmě zůstal věrný až do konce kariéry, kdyby nepřišla olympiáda v Soči v roce 2014.
Generální manažer Tampy Steve Yzerman byl pověřen skládáním mužstva, při tomto úkolu ale opomněl svého svěřence St. Louise, který to nesl velice nelibě. Malý křídelník se nakonec do Ruska podíval díky zranění spoluhráče z Tampy Stevena Stamkose a do své sbírky ke Stanley Cupu, zlaté ze Světového poháru a dvěma stříbrům ze světových šampionátů přidal i nejcennější kov z olympiády.
Yzermanovi však toto opomenutí nezapomněl a po návratu ze Soči požádal o výměnu. Putoval do Rangers výměnou za Ryana Callahana. S New Yorkem došel až do finále Stanley Cupu, kde je však zastavili LA Kings.
Po tomto zklamání ještě jednu sezónu oblékal dres Rangers, základní část končil s 52 body. Poté, co jeho mužstvo vyřadili Lightning ve finále konference, se ale rozhodl říct dost. V devětatřiceti letech pověsil brusle na hřebík. Devět gólů mu chybělo k překonání hranice 400 branek. Získal 1033 bodů a letos byl uveden do Síně slávy v Torontu. Hráč, který byl na začátku kariéry mezi generálními manažery nechtěný.
Titulní foto: Icon Sportswire
