O tom, co obnáší práce hlavního kouče nebo jeho asistentů, má běžný fanoušek asi docela jasnou představu. Co je ale náplní práce takového prezidenta klubu? Myslíte, že je to jen nějaká pohodová funkce? Že je klubový prezident jen jakýmsi vyslancem a tváří klubu a nemusí nic moc dělat? Pak jste na omylu.
Bývalý kapitán a současný prezident klubu Vancouver Canucks Trevor Linden před několika týdny slíbil reportérům klubové televize TV Canucks, že s ním mohou strávit celý jeden pracovní den. Svůj slib dodržel. Reportér s kameramanem nakonec strávili s legendou Kosatek patnáct hodin a zdokumentovali každý její krok. Prostřednictvím nhlnews.cz nyní můžete do zákulisí managementu hokejového klubu NHL nahlédnout i vy.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Charismatický čtyřicátník během několika hodin prokáže, že je velmi pozitivním a komunikativním člověkem, který má vše perfektně zorganizované a zvládá spoustu různorodých úkolů v pekelně svižném tempu. Navíc s úsměvem na tváři a příjemným vystupováním. Pojďte se přesvědčit…
Den začíná sportem
Už začátek dne dával tušit, jak aktivní život bývalá hokejová hvězda vede. S reportéry se setkal krátce po šesté hodině ráno v tělocvičně! V centru Vancouveru vlastní moderní fitcentrum s příznačným názvem „Club 16“, který odkazuje na číslo, jež nosil dlouholetý kapitán Canucks na dresu. A nebyla to žádná pohodová rozcvička. Se svým osobním trenérem makal nadoraz celých šedesát minut. Po skončení tréninkové jednotky nemohl popadnout dech. „Zavolejte krejčího, potřebuju větší triko,“ smál se.
O půl osmé se reportéři vydali s Lindenem do jeho domu na pobřeží Pacifiku. Prezident se cestou rozpovídal o tom, jak potřebuje cvičení k životu. Dvakrát týdně maká ve fitness centru, plave, běhá, jezdí na kole, lyžuje. Během krátké zastávky doma se stihl vysprchovat a ještě poskytl telefonický rozhovor pro rádio, reportéři si zatím v jeho kuchyni vychutnali espresso a umístili na Twitter první fotky.
Ve čtvrt na devět se skupina vydala do Rogers Areny. Dvanáctiminutová cesta autem znamená pro Lindena 720 vteřin, během kterých se snaží vyřídit tolik věcí, kolik je jen možné. Nejprve volá Rona Delormea, hlavního amatérského skauta Canucks. Ještě před tím, než spolu začnou probírat nadějné prospekty, kondoluje Linden svému zaměstnanci k úmrtí v rodině.
Hovor trvá asi pět minut, zbývá však ještě spousta času na další telefonát. Tentokrát zvoní telefon Lindenovi a na druhé straně je Dan Cloutier, brankářský konzultant. Rozmluva se opět točí okolo mladých hráčů a trvá až do příjezdu k hale. V 8:30 už Linden provádí reportéry ve své kanceláři. Na zdech visí fotky velikánů historie Canucks, například nedávno zesnulého kouče Pata Quinna nebo Stana Smyla. „Na můj život měl ohromný vliv,“ prohlásí Linden o Quinnovi. „Dodneška je mým mentorem,“ zmíní i Smyla, bývalou dlouholetou oporu Kosatek. Kromě hokejových legend visí na zdi také obraz jednoho z nejlepších cyklistů historie Eddyho Merckxe, s jehož synem se Linden přátelí.
Reportérům ukáže několik osobních fotografií a také puk Calgary Flames. Proč má prezident Vancouveru zrovna puk konkurenčního Calgary? Linden okamžitě vysvětluje: „Trenéři mi ho dali po našem prvním vítězství v sezóně,“ culí se.
Schůzky, telefony, setkání s hráči
Před devátou začíná obvyklé kolečko, během něhož se Linden ještě před tréninkem potkává s každým z oddělení hokejových operací. Hlavní atletický trenér Mike Burnstein předává šéfovi informaci, že Dan Hamhuis dnes poprvé půjde na led a vrací se po nemoci rovněž Radim Vrbata.
V hráčském salonku prohodí pár slov s Alexem Burrowsem, Eddiem Läckem, Danielem Sedinem a Zackem Kassianem. Nebaví se o hokeji, hovor se točí kolem nadcházejícího fotbalového play off NFL. Linden si s hráči dává snídani.
Poté je vyzván administrativní pracovnicí, aby si prohlédl video, které klub přichystal jako poctu Robertu Luongovi. Kanadský brankář se má večer poprvé od svého odchodu představit ve Vancouveru jako soupeř a Kosatky mu během utkání promítnou na kostce nad ledem vzpomínkové video. Linden je z výtvoru svého štábu nadšen, při záběru, na kterém Luonga objímá, málem zamáčkne slzu. V deset hodin navštíví v kanceláři generálního manažera Jima Benninga.
Nějaký čas stráví na RinkNetu, což je softwarový systém pro skauting hráčů a hokejový management. Přístup do systému mají všichni skauti klubu, kteří do něj po zhlédnutí amatérských zápasů vkládají informace. Linden tráví na RinkNetu dost času, na rozdíl od mezi lidmi oblíbeného Facebooku.
Trénink a plánování skautingu
Dopolední trénink sleduje společně s GM Benningem z tribuny. O půl dvanácté se vrací do kanceláře, doprovázen Benningem a Johnem Weisbrodem, viceprezidentem hráčského rozvoje. Je potřeba naplánovat sledování hráčů po celé Kanadě. Linden má podle plánu navštívit Sarnii, Sherbrook, Shawinigan, Chicoutimi, Saginaw, Niagaru, Peterborough a Sault Ste. Marie, zatímco Benning zamíří do Halifaxu a Gatineau.
Oba mají za úkol sledovat hráče pro letošní draft NHL. Jak generální manažer, tak prezident klubu chtějí vidět hráče osobně v akci, aby mohli lépe posoudit, zda mají jejich budoucnost spojit s Vancouver Canucks.
V jednu hodinu je na řadě oběd. Poté, co hráči dojedli, usadí se ke stolům členové managementu. Podávají se špagety, kuřecí prsa, rýže a zelenina. Linden, ačkoli se ženou děti nemají, pozorně naslouchá, jak jeho spolupracovníci (Benning, Weisbrod a Doug Lidster) diskutují o svých dětech a jejich přihláškách na univerzity.
Rozhovory, e-maily, sociální sítě, charita
Po obědě následuje rychlá zpověď na Twitteru, kde odpovídá na zaslané dotazy. Z odpovědí vyplývá, že jeho oblíbenou vzpomínkou na Luonga je jeho neuvěřitelných 72 zákroků proti Dallasu, na práci prezidenta má nejraději fanoušky a příležitost vybudovat vítězný tým. Kdyby si mohl vybrat, rád by si zahrál s nedávno zesnulým Jeanem Beliveauem. Na kole rád vyjíždí na vrchol „olympijské“ hory Cypress Mountain. Svým dresem vyvěšeným pod stropem Rogers Areny se nijak nekochá a jeho oblíbeným televizním pořadem jsou Kravaťáci, ačkoli nemá na televizi moc času.
O půl druhé oznamuje reportérům: „Dejte si pauzu, pánové. Mám tu nějaké e-maily na vyřízení a bůh ví, co ještě. Nebylo by to moc zajímavé pro televizní show. Sejdeme se opět v mé kanceláři ve 4 hodiny.“ Když se reportéři ve smluvený čas vrátí, najdou jej zabraného do sledování utkání juniorského šampionátu mezi Českou republikou a Švýcarskem. „Skauting nikdy nekončí,“ glosuje to Linden. A stejně tak nikdy nekončí ani jeho schůzky.
Tentokrát hovoří s Chrisem Brumwellem, viceprezidentem pro komunikaci a spolupráci v komunitě. Diskutují o přípravě charitativní akce na podporu fondu „Canucks for kids“. Detaily jejich schůzky jsou však důvěrné. Okolo páté odpoledne je čas na večeři. Podává se sushi, pasta, salát, zelenina a sýr.
Zápas, to je péče o fanoušky
Na televizních obrazovkách právě běží zápas mezi Bostonem a New Jersey. Linden dojídá svou večeři a prochází si poznámky k večernímu utkání s Floridou. Jakmile dojí, pospíchá ke vchodu č.16, aby pozdravil jednoho z držitelů permanentek Gordona Hunta s rodinou. Společně udělají pár fotek a rozloučí se.
Další jeho kroky vedou na schůzku s držiteli sezónních vstupenek. Společně s GM Benningem se před domácími zápasy s „permanentkáři“ pravidelně setkávají a odpovídají na jejich zvídavé dotazy. Tentokrát se jeden z dotazů mladého fanouška týká hokejisty Bena Huttona. Mladíka zajímá, zda a případně kdy s ním Canucks uzavřou smlouvu. Od generálního manažera se mu dostává odpovědi, že Hutton momentálně hraje univerzitní soutěž NCAA a jakmile školu dokončí, budou se o něm ve vedení klubu bavit. Oba nejvyšší představitelé klubu se dotazu později zasmějí. „Od toho mladého muže jsem takovou otázku nečekal. Nachytal mne nepřipraveného. Jsem rád, žes měl po ruce odpověď,“ říká Linden s úsměvem Benningovi.
V 18:30 vyjeli hráči Vancouveru a Floridy na led k předzápasovému rozbruslení. Domácí fanoušci na svého bývalého brankáře nebučeli, právě naopak. Přivítali jej skandováním „Luu“. Do nabitého programu vtěsná Linden krátké setkání s dalšími zaměstnanci včetně klubových lékařů. Utkání začíná v 19 hodin a prezident jej sleduje z lóže vysoko nad ledem. Nedává najevo emoce, chová se klidně. Vedoucí gól Kosatek jej příliš nevzrušuje, stejně tak zůstává v klidu, jakmile hosté stav srovnají.
O první přestávce se zastaví v jedné z lóží, kterou si na tohle utkání zakoupili fandové v charitativní aukci. Ochotně se s fanoušky fotí (celkem 17 fotek), trpělivě se podepisuje (rozdá 14 podpisů). Ve druhé třetině Panthers dvakrát udeří, k nelibosti fanoušků v hale i samotného Lindena. O druhé přestávce navštíví další box s fanoušky, tentokrát jde o účastníky charitativního turnaje „Fishing for kids“. Opět se fotí a podepisuje.
Nesnáším porážky
Ve třetí části Canucks Pantery přehrávají, nedokáží ale překonat výtečného Luonga. Jak hořce symbolické. Florida vítězí 3:1. Ve 21:30 se Linden setkává s Mikem Burnsteinem a je viditelně znepokojen tím, jak letargicky dnes jeho svěřenci na ledě po většinu zápasu vypadali. O chvíli později, usazen ve své kanceláři, se cítí unavený a poražený.
„Nevstřebávám porážky snadněji jen proto, že už nejsem jako hráč na ledě. A pokud se cítím takhle mizerně, vím, že hráčům je ještě hůř. Ale musíte se z toho oklepat, ráno zase vyjde slunce,“ snaží se nepropadat špatné náladě příliš.
Dříve než se slunce znovu ukáže, bude se Trevor Linden už zase potit při ranním běhu. „Trénovat budu celý život,“ uzavírá hektický den svou životní filozofií.
Den končí, ale zítra zase vyjde slunce
O čtvrt na jedenáct večer naposledy mává reportérům ze svého auta a odjíždí domů. Za celý den ani jednou neřekl „ne“, nic a nikoho neodmítl. Právem je ve Vancouveru přijímán veřejností prakticky bezvýhradně v pozitivním světle, lépe řečeno je místními zbožňován. Za dlouhá léta ve funkci kapitána a také za to, že se snaží vrátit milovanému klubu hrdost. Dělá pro to maximum a lidé jsou za to vděčni.
