Až se některý z týmů ve vyřazovacích bojích dostane do nepříznivého stavu 3:0 na zápasy a bude hledat psychickou vzpruhu, měl by si vzít příklad z mužstev Toronta Maple Leafs (z roku 1942), New Yorku Islanders (1975), Philadelphie Flyers (2010) a Los Angeles Kings (2014). Tyto čtyři kluby mají jedno společné – jako jediné dokázaly za téměř stoletou historii NHL obrátit průběh série z 0:3 na konečných 4:3 ve svůj prospěch. Jsou nejlepším příkladem toho, že naděje umírá poslední.
Pouze Javorovým listům se takový zvrat povedl ve finále Stanleyova poháru. To ale v žádném případě nic neubírá na umění Ostrovanů, Letců a Králů. Trvalo 43 let, než se někomu povedlo napodobit Maple Leafs.
New York Islanders vstoupili do NHL v sezoně 1972–73 spolu s Atlantou Flames (v roce 1980 se tým přestěhoval do Calgary). Islanders v prvních dvou letech patřili k nejhorším mužstvům, ale už v ročníku 1974–75 si díky 33 výhrám zajistili účast ve vyřazovací části. Tehdy se ještě hrálo předkolo play-off, kde tým z Long Islandu narazil na rivaly z Manhattanu, New York Rangers. Ostrované zvítězili 2:1 na zápasy a ve čtvrtfinále na ně čekali Pittsburgh Penguins.
Tučňáci se v sérii rychle ujali vedení 3:0 na zápasy. Osud Islanders měl být zpečetěn. Jenže na lavičce mužstva stál legendární trenér Al Arbour (na titulní fotografii). Ten podle tehdejšího hráče Ostrovanů J.P. Pariseho (otce Zacha Pariseho z Minnesoty Wild) vštěpoval hráčům do hlavy, aby si nepřestávali věřit. Arbour hráčům řekl, že pokud nevěří v obrat, můžou jít. Podle Pariseho nejenže nikdo neodešel, ale nikdo se ani nepohnul.
Hráči Arbourovým slovům skutečně uvěřili. Po vítězstvích 3:1, 4:2 a 4:1 se do pittsburghské Civic Areny vrátila série za nerozhodného stavu. Hrdinou se stal Ed Westfall, který jedinou trefou rozhodl o vítězství New Yorku. Dnes od tohoto okamžiku uplynulo přesně 41 let. Přestože Islanders v semifinále vypadli s pozdějším vítězem Stanleyova poháru Philadelphií Flyers, vstoupili do historie.
„Odepsali nás už v sérii s Rangers. Pak jsme ztráceli 3:0 na Pittsburgh a zase nás odepsali, což jen dokazovalo, jak skvělé hráče jsme měli. Neznali slovo ‚konec‘,“ prozradil Arbour.
„Nemuseli jsme nic dokazovat. Měli jsme hromadu mladých kluků, kteří chtěli vyhrát. Tak jsme přistupovali ke všem čtyřem (vítězným) zápasům (proti Pittsburghu),“ prohlásil Parise senior.
„Čím déle jsme se v sérii drželi, tím více jsme věděli, že vyhrajeme,“ pokračuje Parise. „Nikdo z nás nebyl superhvězdou, kromě Denise Potvina. Spoléhali jsme jeden na druhého, byli jsme k sobě zodpovědní, potřebovali jsme jeden druhého. Díky tomu jsme to dokázali.“
Gerry Hart, obránce Islanders, dodává: „Každý nás považoval za překvapení a nazýval nás Popelkou. Zapomněli na podstatu play-off. Je to úplně nová sezona, ve které jsme odevzdali maximální úsilí, které vyřazovací boje vyžadují.“
Od fantastického obratu proti Penguins se Ostrované zařadili ke špičce NHL, přestože do zlaté éry klubu zbývalo ještě několik let. Sérii proti Pittsburghu už ale okusili hráči, kteří tvořili páteř vítězné dynastie, která vyhrála Stanley Cup v letech 1980–1983 čtyřikrát v řadě – brankář Billy Smith, obránce Denis Potvin a útočník Bob Nyström, který v roce 1980 pro newyorský klub vystřelil v prodloužení první trofej Lorda Stanleyho.
V roce 1974 si generální manažer Bill Torrey vybral Clarka Gilliese a Bryana Trottiera, kteří spolu s kanonýrem Mikem Bossym (draftovaným o tři léta později) vytvořili jeden z nejlepší útoků všech dob zvaný Trio Grande. Úspěchům a dominanci New York Islanders už nic nestálo v cestě.
Dokument Never Say Die – The Story of the New York Islanders:
