Čas uzdravuje a oni se zase mohou smát. Opory celku Minnesota Wild, útočník Zach Parise a obránce Ryan Suter, si prošly těžkým obdobím, kdy se jim hroutil svět. Nyní už oba borci zase hledí do budoucna s nadějemi. Pomohli jim kamarádi v kabině a také výhry, které jejich tým posunuly do play-off. Před sebou tak zase mají společný cíl, a tím je Stanley Cup.
„Je to docela divné, když se zamyslíte, jak jsme si tím vším prošli společně,“ říká Suter. Skutečně, jejich hokejový a životní příběh je v mnohém podobný, díky tomu jsou si dnes velmi blízcí.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru
Posily za 196 milionů dolarů
Jejich životy se výrazně protnuly před necelými třemi lety. Oba se stali volným hráčem bez omezení a mohli si vybírat z nabídek všech klubů. Nakonec dosti nečekaně oba hráče ulovila Minnesota. Stalo se tak dokonce ve stejný den – 4. července 2012. Když Wild příchod těchto posil ohlašovali, způsobili tím slušný poprask.
Suter byl thedy nejžádanějším „zbožím“ na trhu volných hráčů mezi obránci, o Pariseho byl také značný zájem a táhlo ho to z New Jersey domů do Minnesoty. Wild na nic nečekali. Vypálili rybník všem soupeřům a oběma hráčům nabídli neuvěřitelně štědré třináctileté smlouvy na 98 milionů dolarů.
Taková nabídka nešla odmítnout. Minny tak dala jasně najevo, že pokukuje po Stanley Cupu. Dvojice nových posil se však díky tučným kontraktům dostala pod obrovský tlak.
Tragická úmrtí slavných otců
Během letošní sezóny oba kamarády ještě víc spojila tragická ztráta otce. Bob Suter, člen zlatého amerického olympijského týmu z roku 1980, podlehl v září infarktu. Smrt přišla nečekaně, bez varování. J.P. Parise, bývalý hráč NHL a člen kanadského týmu ze Série století 1972, prohrál letos v lednu svůj boj s rakovinou plic.
„Bylo pro mne opravdu důležité, že jsem měl někoho, s kým jsem o tom mohl mluvit. Vím, že to byla jiná situace (u Ryana), ale výsledek byl stejný. Když máte někoho, kdo si tím taky prošel, může to pomoci. Ryan měl se svým tátou podobný vztah jako já se svým, takže moc dobře znal mé pocity,“ vzpomíná Zach Parise.
Parťáci ze sestavy Wild se tak ještě více sblížili, stali se z nich dobří přátelé. Na ledě svými výkony přispěli k tomu, že se Minnesota potřetí v řadě podívá do play-off, což se klubu podařilo vůbec poprvé. Na podzim se týmu nedařilo, nervózní kouč Yeo na trénincích řval, nikdo nebyl spokojen. Do toho přišly zmíněné tragédie. To, co Parrise nazývá „černé dny“, se ale změnilo v mnohem jasnější jaro. Rána ze ztráty blízkého člověka už není tak čerstvá, a na ledě tým prožil skvělou druhou polovinu sezóny, ve které zářil zejména gólman Devan Dubnyk.
Olympiáda, potom dva pohřby
Společně si Parise a Suter zahráli i na ZOH v Soči, kde oblékli dres USA. Po návratu z olympiády se Parise dověděl šokující zprávu, že jeho otec má rakovinu plic ve čtvrtém stádiu a nezbývá mu mnoho času. „Snažil jsem se s ním o tom mluvit,“ ohlíží se za bolestným obdobím kamaráda Ryan Suter. „Říkal jsem mu, že to bude dobré, že jeho táta prožil dobrý život. Tím to začalo. Když pak náhle zemřel můj táta, taky se mi snažil pomoci.“
Zach Parise si dodnes vybavuje, jak seděl na pohřbu Boba Sutera. Ačkoli tam byl hlavně pro svého přítele, nemohl se ubránit myšlenkám na svého vlastního tátu. „Pamatuji si, jak tam sedím. Jeho smrt byla tak nečekaná, stalo se to právě před začátkem přípravného kempu. Myslel jsem na svého tátu a naši situaci a říkal si, že tohle může brzy být i naše realita. Nevěděl jsem, jak se s tím vším vyrovnám,“ popisuje útočník Wild.
„Pokud Ryana znáte, víte, jak je uzavřený a chrání si soukromí. Snažil jsem se s ním mluvit a být tu pro něho. Jako přítel se snažíte dát mu najevo, že tu pro něj kdykoli budete, pokud by cokoli potřeboval. Bydlíme jen míli od sebe. Stačí nám jen dát vědět,“ vzpomíná Parise. „Každý člověk je jiný a truchlí po svém. Myslím, že Ryan se s tím ale vyrovnal velmi dobře.“
Ztráta otce uprostřed bídné sezóny
O čtyři měsíce později se role otočily, když J.P. Parise podlehl zákeřné rakovině. „Všichni mi nabízeli pomoc, ale já už měl vytvořené pouto s Ryanem, byli jsme si dost blízcí. Chtěl jsem o tom mluvit jen s ním,“ říká Zach. „Nevím, jestli jsem mu pomohl, ale určitě nás to ještě více sblížilo,“ přidává se Ryan.
Oba hráči se shodují, že jejich útočištěm po tragické ztrátě se stala ledová plocha. V prostředí, které důvěrně znají, se cítili bezpečně. ze všech sil se snažili, aby na tréninku a během zápasů z hlavy vytěsnili veškeré negativní myšlenky.
Když 13. ledna Wild dostali naloženo od Pittsburghu 7:2, nacházeli se na posledním místě v Centrální divizi. Souboj s Tučňáky byl jejich třetím zápasem od Pariseho smrti. „Nějakou dobu se zdálo, že je všechno špatně. Nebyli jsme schopni vyhrát zápas. Bylo to špatné. K tomu se přidají negativní myšlenky na osobní život. Měli byste být schopni se od nich oprostit, ale nám to nešlo. Všude byla cítit negativita,“ vybavuje si trudné období Suter.
Co bylo ještě horší, tuhle negativitu si hráči tahali i domů, což mělo vliv na jejich rodinný život. „Když jdou věci správným směrem, necháte je v hale a jdete domů, užíváte si rodinu a jste šťastní. Ale když je to zlé, berete si to domů a to má vliv na vaši rodinu. Jako táta tohle nechcete,“ dodal Suter.
S Dubnykem přišla naděje
Všechno se začalo otáčet k lepšímu v polovině ledna, kdy Wild získali z Arizony gólmana Devana Dubnyka. Jakoby mávnutím kouzelného proutku začal tým vyhrávat a vystupovat z temnoty. „Je legrační, jak výhry všechno změní,“ říká Suter. Od příchodu nové brankářské jedničky má Minnesota bilanci 28-8-3. Dubnyk se může pyšnit průměrem 1,73 branky na zápas a úspěšností zásahů 93,8%. Právě vytáhlý gólman vyvedl Divočinu ze dna až do play-off. A také vyřazovací část začala pro Wild skvěle, když v úvodním duelu zvítězili na ledě favorzivaného St. Louis.
„Máme zpátky své sebevědomí a obrovskou zásluhu na tom má právě Devan. Přinesl k nám sebedůvěru, jakmile přišel. Byli jsme dole, všichni byli negativní a on přinesl pozitivní myšlení. Dneska jsme tam, kde jsme, díky této změně,“ má o zachránci sezóny jasno Suter.
Život jde dál
Co je ještě důležitější, Parise a Suter už mají zase úsměv na tváři. Pořád spoléhají jeden na druhého, jejich přátelství se upevnilo. A konečně si to zase užívají na ledě.
Jak je vidět, čas léčí a výhry pomáhají. „Před pár měsíci bylo všechno špatně. Prohrávali jsme a člověk myslel na všechny ty zlé věci. Teď, když se vyhrává, je mnohem snazší soustředit se na hezké stránky života,“ uzavírá vzpomínání Ryan Suter.
Foto/Photo by: Icon Sportswire
