Koncem listopadu rezonovala hokejovým světem zpověď někdejšího bitkaře Dana Carcilla o násilí, se kterým se setkal při svém působení v juniorském hokeji. Připomněl tak zhruba tři roky starý příběh, který vyprávěl jiný bývalý hráč NHL Patrick O’Sullivan.
Jméno hráče, který v dresu pěti týmů nastoupil do více než tří stovek zápasů v NHL, vám pravděpodobně mnoho neřekne. I když v nejlepší sezoně 2007-2008 zaznamenal v dresu Los Angeles Kings 53 bodů. Na tyto výkony ale v příštích letech nenavázal a putoval z týmu do týmu, až v roce 2013 ukončil profesionální kariéru ve finské lize. V osmadvaceti letech.
Otřesy dětství
Teprve po skončení kariéry se odhodlal k tomu, aby zveřejnil svůj nelehký životní příběh a hrůzy, které ho pronásledovaly od dětství.
„O dětech, které si prošly tím samým, co já, většinou neslyšíte. Je to kvůli tomu, že v mém současném věku už většinou nežijí,“ touto mrazivou větou uvedl reportáž televize ESPN.
Na první pohled vypadá O’Sullivan normálně. Dobře oblečený mladý muž, bývalý profesionální sportovec, kterému se povedlo nejen dostat se do NHL, ale odehrát tam trojciferný počet utkání. „Do NHL jsem se dostal díky tomu, že jsem hokej miloval,“ řekl majitel zlaté medaile z juniorského šampionátu.
„Ze zkušeností s mým otcem ale nevzešla jediná pozitivní věc,“ bilancuje svůj dosavadní život. Jeho otec John byl podle vzpomínek někdejšího O’Sullivanova kouče z mládežnického týmu klasický ambiciózní rodič. Nezpozoroval nic zvláštního. O to víc ho zasáhlo, když se jeho bývalý svěřenec svěřil se svým příběhem.
„Srdce mě bolelo, když jsem četl ty věci. Vždyť my jsme to dovolili, aby se mu to stalo. Byl to šok,“ komentoval přiznání pro Sarnia Observer.
„Neviděli jsme ty náznaky. Hledali jsme je? Ne. Nikdy by nás nenapadlo, že by se něco takového mohlo dít v naší malé komunitě, malém městě,“ kál se po letech kouč.
Násilí spojené s hokejem
Rodák z Toronta dlouhé roky musel snášet hrubé bití a urážky od svého otce. „Mlátil mě pěstmi. Ale ne tak, jako že by bil malé dítě. Ale jako kdyby se pral v baru s dospělým člověkem,“ vzpomínal po letech pro server The Player’s Tribune.
„Od chvíle, co jsem v pěti letech dostal své první brusle, mě každý den mlátil jako zběsilý. Každý den po zápase, nehledě na to, kolik gólů jsem dal. Měl skoro metr devadesát a přes sto kilo. Začalo to nejčastěji, když jsme nastoupili do auta, občas ještě na parkovišti.“
O svých zkušenostech napsal společně s Gare Joycem knihu Breaking Away. Název by se dal volně přeložit jako „odtržení se“ od svého otce a jeho maniakálního a destruktivního chování. Trýzněním procházel více než deset let.
O’Sullivan senior bil syna pokaždé, když se mu něco nelíbilo. Většina násilí byla napojena na synovy výkony na hřišti. „Strach. To je pocit, který se mi okamžitě vybaví. Otec začal ráno větou ‚Radši bys měl hrát dobře, jinak víš, co se stane.‘ Musel jsem na to myslet celý den ve škole,“ popisoval O’Sullivan junior šílená muka.
Fyzické a verbální útoky pokračovaly až do Patrickových šestnácti let. „Neměl jsem v sobě žádnou naději, že by mi někdo pomohl,“ svěřil se. Jeho matka novinářům řekla, že se často bála o svůj i životy svých tří dětí. „Musel jsem počkat do doby, kdy jsem byl fyzicky schopen se mu postavit,“ svěřil se hokejista.
Ten moment přišel v šestnácti letech po zápase v juniorské lize. „Po klání přišel John do autobusu a Patricka vyhodil ze sedačky. Rozpoutala se pěstní šarvátky mezi oběma. Otec ho nakonec dostal z autobusu a naložil do své dodávky,“ vybavil si incident jeho tehdejší kouč Joe Washkurak.
„Netušil jsem, co se stane. Věděl jsem jenom, že jsem ochoten i zemřít, když budu muset. Vystoupil jsem z auta a řekl jsem mu, že je konec. Že s ním nikam nejedu. Dalších 4-5 minut jsme se prali. Nakonec nastoupil do auta a odjel,“ vzpomínal O’Sullivan. Junior zavolal na policii a ta okamžitě vydala na jeho otce zatykač.
Zahnal démony
„Dokud neseděl v cele, nikdy nezmeškal jediný můj zápas.“ John O’Sullivan nakonec ve vězení strávil 90 dní. Podle rozhodnutí soudu se ke svému synovi nesmí přiblížit. Roky bolesti si však vzaly svoji daň.
„Zažíval jsem velkou úzkost, nemohl jsem spát. Občas se mi během dne vracely vzpomínky, jak mě bije. Došlo to tak daleko, že jsem nebyl schopen nic dělat, na nic se soustředit. Už jsem nemohl ani obléknout výstroj.“
Po skončení profesionální kariéry se rozhodl vypořádat s démony z minulosti. Rozhodl se svůj příběh zveřejnit a upozornit tak na tento problém a třeba i dát naději těm, kteří prochází něčím podobným. Odstřihl se od svých rodičů, napsal knihu. Pořádá přednášky ve školách po celém kontinentu. Podle svých slov je nyní šťastný a věnuje se svým dvěma synům.
Na celou reportáž se můžete podívat zde:
