Generální manažer:
Jim Benning
Hlavní kouč:
Travis Green
Kapitán:
neurčen
Umístění v ročníku 2017-18:
7. místo v Pacifické divizi (73 bodů)
Play-off 2017-18:
neúčast
Nejproduktivnější hráči 2017-18:
55 – Brock Boeser (29+26)
55 – Daniel Sedin (23+32)
50 – Henrik Sedin (3+47)
Nejlepší střelec 2017-18:
29 – Brock Boeser
Nejlepší hráč v hodnocení plus/mínus:
+8 Brandon Sutter
Nejtrestanější hráč:
Derek Dorsett – 74 trestných minut
Příchody:
Elias Pettersson, Jay Beagle, Antoine Roussel, Tim Schaller
Odchody:
Henrik Sedin, Daniel Sedin
Předpokládaná sestava:
Brankáři:
Jacob Markström, Anders Nilsson (Thatcher Demko)
Obrana:
Alex Edler – Christopher Tanev
Michael Del Zotto – Erik Gudbranson
Ben Hutton – Troy Stecher
(Derrick Pouliot, Alex Biega, Olli Juolevi, Ashton Sautner, Jalen Chatfield)
Útok:
Nikolaj Goldobin – Bo Horvat – Brock Boeser
Sven Bärtschi – Elias Pettersson – Loui Eriksson
Markus Granlund – Brandon Sutter – Jake Virtanen
Brendan Leipsic – Jay Beagle – Tim Schaller
(Tyler Motte, Adam Gaudette, Darren Archibald, Antoine Roussel, Jonathan Dahlen, Kole Lind, Jonah Gadjovich)
Shrnutí:
Ve Vancouveru se toho od konce minulé sezóny událo více než dost. Kariéru ukončili Henrik a Daniel Sedinové, legendární švédská dvojčata. Jejich význam pro klub na ledě i mimo hokejové arény byl obrovský. Tihle sympaťáci byli téměř po dvě dekády hlavními tvářemi klubu, bez nich to zkrátka bude jiné.
Mladší hráči k nim vzhlíželi, Sedinové byli ztělesním profesionalismu. Do přípravného kempu vždy přicházeli v nejlepší kondici, ostatní si k nim mohli kdykoli přijít pro radu, nezanedbávali ani média a charitu. Nahradit tyto legendy je prakticky nemožné.
Kromě nich, za poněkud podivných okolností, skončil po čtyřech letech také Trevor Linden, prezident klubu pro hokejové operace. Údajně se rozcházel s generálním manažerem Jimem Benningem a majitelem klubu v názoru na to, jak mají Kosatky přistupovat k přestavbě. Linden si byl moc dobře vědom, že Canucks jsou vzdáleni ještě pár let od toho, aby byli konkurenceschopným týmem, a chtěl dávat příležitost mladíkům. Na druhou stranu majitel klubu potřebuje výsledky, aby do haly přilákal diváky.
Asi i proto Nucks v létě přivedli několik posil. Patří mezi ně Jay Beagle, Antoine Roussel nebo Tim Schaller. Všechno hráči do čtvrté, nebo přinejlepším třetí formace. Zároveň ale bojovníci a dříči, kteří přinesou potřebnou tvrdost a dobrou hru v oslabení. Problémem je, že zaberou místa v sestavě mladíkům, kteří by mohli získávat potřebné zkušenosti.
Vancouver loni sezónu poměrně slušně odstartoval, někdy v polovině ročníku ale bylo zřejmé, že nemá potřebnou kvalitu na to, aby s ostatními soupeřil o postup. V celé Západní konferenci nakonec byla horší jen Arizona. Potřetí za sebou tak Kosatky v play-off chyběly.
Canucks dávali málo gólů, jejich obrana často zmatkovala a nezářili ani gólmani. Je toho zkrátka dost, co by potřebovalo vylepšit. Přesto se najdou i pozitivní věci. Nejsvětlejší bodem minulé sezóny byl bezpochyby Brock Boeser. Americký forvard naskočil do NHL už na konci předchozí sezóny a v devíti zápasech vstřelil čtyři góly. To však byla jen malá předzvěst toho, co mělo teprve přijít.
V uplynulém ročníku se zařadil mezi nejlepší střelce celé ligy a dlouho proháněl Ovečkina, Laineho či Williama Karlssona. Nakonec se kvůli zranění zastavil na devětadvaceti gólech, což je pro nováčka výborná vizitka. Vzhledem k tomu, že musel vynechat posledních dvacet duelů, je jeho výkon ještě mnohem úctyhodnější. Nakonec jen těsně nezískal titul nejlepšího střelce mezi nováčky.
Pokud by vydržel zdráv, reálně mohl atakovat čtyřicetigólovou metu. I přes vynechané zápasy nakonec vyhrál interní bodování Kosatek před Danielem Sedinem. Soboj o Calder Trophy by s Mathewem Barzalem asi prohrál, i kdyby se nezranil, konečný výsledek by ale byl mnohem těsnější.
Dalším, kdo za minulý rok snese přísnější měřítko, je centr první formace Bo Horvat. Všestranný útočník, který to umí na obou koncích kluziště, se neustále zlepšuje a roste do role jednoho z hlavních lídrů týmu. Mluví se o něm jako o možném budoucím kapitánovi Kosatek.
Velké věci se už letos očekávají od nováčka Eliase Petterssona. Pětka loňského draftu prožila ve švédské lize mezi muži neuvěřitelný rok a překonala všechny možné historické rekordy švédské ligy. Také v přípravě vypadal Pettersson velice dobře. Pokud by měl někdo s Rasmusem Dahlinem bojovat o Calder Trophy, měl by to být právě tenhle švédský šikula s geniální hlavou a fantastickýma rukama.
V zásobě mají Canucks celou řadu dalších talentů, mezi něž patří zejména Adam Gaudette, Kole Lind, Jonathan Dahlen, Jonah Gadjovich nebo Petrus Palmu. Malinko rozpaky zatím panují nad vývojem Olliho Juoleviho. Bývalá šestka draftu odehrála solidní rok ve finské nejvyšší soutěži, v přípravě si ale místo v prvním týmu nevybojovala. Přesto by měl i Juolevi brzy dostat příležitost.
A na cestě je další skvělý obránce – Quinn Hughes, jehož si Kosatky vybraly ze sedmého místa letošního draftu, a který stráví letošní rok v univerzitní NCAA. A kdo ví, jestli Canucks nezískají příští rok jeho bratra Jacka Hughese, který je považován za jasnou jedničku nadcházejícího draftu.
Otazník visí nad brankovištěm. Švédské duo Jacob Markström – Anders Nilsson rozhodně nepatří mezi nejlepší v lize a na dveře NHL klepe talentovaný Thatcher Demko, který by měl letos určitě dostat šanci. Nicméně ani on v přípravě nezářil natolik, aby Nilssona z branky vytlačil. Zatím. V záloze pak je ještě mladší Michael DiPietro.
Bratři Sedinové se rozloučili ve velkém stylu a všichni jsou zvědaví, jak jejich absence ovlivní výkony týmu a vlastně celou atmosféru v klubu. I přes podpisy několika volných hráčů to na play-off příliš nevypadá. Při pohledu na to, jak posilovaly ostatní týmy v Pacifické divizi, by měly Kosatky znovu patřit do spodních pater ligové tabulky.
Budoucnost ale vypadá nadějně, zásobárna talentů je poměrně široká a kvalitní, určitě jedna z nejlepších v lize. Fanoušci by se tak měli dočkat lepších časů, jen si asi budou muset ještě chvíli počkat.
