Do vyřazovací fáze sezóny postoupila šestnáctka týmů NHL, v konferenčním finále se však představí jen čtyři nejlepší celky letošního play-off. Jeden ze čtveřice Dallas, NY Rangers, Edmonton, Florida zvedne hokejový svatý grál nad hlavu. Už teď je jisté, že skončí jedno dlouhé čekání. Všechny uvedené týmy totiž tuto slavnou chvíli vyhlížejí minimálně čtvrt století, Panthers dokonce celou dobu své existence.
Před dnešním startem finále Východní konference je příležitost zavzpomínat na poslední triumf každého z letošních semifinalistů Stanley Cupu.
DALLAS STARS (1999)
Je tomu přesně čtvrt století, co pohár lorda Stanleyho zamířil do texaské metropole. Generálním manažerem Stars byl Bob Gainey, svého času nejlepší defenzivní útočník v NHL. Střídačce šéfoval Ken Hitchcock, představitel staré hokejové školy. Kapitánem Hvězd byl nesmlouvavý zadák Derian Hatcher, lídrů ale bylo v kádru šampionů více. Vždyť na soupisce byli třeba Mike Modano, Joe Nieuwendyk, Guy Carbonneau, Jamie Langenbrunner nebo Brett Hull, všechno ostřílení veteráni.
Cesta za pohárem začala přesvědčivým postupem přes Edmonton (4:0) a St. Louis (4:2). Ve finále konference ale Stars potřebovali maximální počet sedmi zápasů, než přetlačili Colorado. Ve finále pak čekal překvapivý soupeř – Buffalo, které dotáhl do souboje o Stanley Cup fantastický Dominik Hašek.
Do série vstoupili lépe Sabres, kteří pro sebe urvali první duel v prodloužení. Za vyrovnaného stavu 2:2 na zápasy šel Dallas do klíčové bitvy na domácím ledě. Fantastický výkon předvedl Ed Belfour, který nedovolil Šavlím ani jednou skórovat. Zápas číslo šest pak vstoupil do dějin. Ve třetím prodloužení ho rozhodl kontroverzním zásahem Brett Hull. Fanoušci Sabres dodnes při sledování těch záběrů křičí „no goal!“
Nejproduktivnějším hráčem finálové série byl Mike Modano (7 asistencí), Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče playoff získal Joe Nieuwendyk. Náhradní gólman Roman Turek byl prvním hráčem, který po sezóně přivezl Stanley Cup do České republiky.
Do finále Stanley Cupu se Stars probojovali znovu až v sezóně 2019-20, která byla poznamenaná pandemií covidu-19. Ve finále nakonec nestačili na Tampu Bay. Nyní jim na cestě do dalšího finále stojí jako překážka Edmonton.
Soupiska vítězů:
Ed Belfour, Roman Turek – Sergej Zubov, Derian Hatcher, Darryl Sydor, Richard Matvichuk, Shawn Chambers, Craig Ludwig – Mike Modano, Joe Nieuwendyk, Brett Hull, Jamie Langenbrunner, Guy Carbonneau, Jere Lehtinen, Mike Keane, Pat Verbeek, Dave Reid, Brian Skrudland, Tony Hrkac, Benoit Hogue, Blake Sloan, Grant Marshall, Derek Plante, Jon Sim, Brent Severyn
NEW YORK RANGERS (1994)
Rok, kdy skončilo posměšné skandování fanoušků soupeřů „nineteen-forty!“ Více než půl století dlouhé čekání utnula až parta okolo kapitána Messiera. První dvě kola play-off zvládli svěřenci Mikea Keenana v suchém triku, když nejprve vyřadili městského rivala Islanders (4:0) a poté Washington (4:1). Ve finále konference je ale čekala nesmlouvavá bitva s dalším velkým rivalem z New Jersey.
Za nepříznivého stavu 2:3 na zápasy pronesl před šestým duelem Mark Messier památná slova: „Víme, že musíme vyhrát. Můžeme vyhrát. A my vyhrajeme!“ Jak slíbil, tak i učinil. Když Rangers prohrávali ke konci 2. třetiny 0:2, asistoval u první trefy svého týmu, načež ve třetí třetině sám zaznamenal hattrick a dotáhl svůj tým k výhře 4:2 a srovnání série. Sedmý zápas přinesl další dech beroucí podívanou, kterou ukončil až ve druhém prodloužení svým nejslavnějším gólem kariéry Stéphane Matteau.
Ve finále Stanley Cupu čekal na Jezdce Vancouver kapitána Trevora Lindena. Canucks získali první duel na ledě Madison Square Garden v prodloužení, Rangers ale odpověděli třemi výhrami v řadě. Na pátý zápas se chystala do MSG velká sláva, 54 let dlouhé čekání mělo skončit. Vancouver však nehodlal tak snadno vyklidit pole. Dvě přesvědčivé výhry Canucks znamenaly rozhodující sedmý zápas.
V něm Rangers odskočili do vedení 2:0. Pak vzali věci do rukou oba kapitáni. Trevor Linden snížil na rozdíl jediné branky, Mark Messier následně zvýšil na 3:1, aby opět Linden dostal svůj tým na kontakt. Vancouver ve třetí třetině tlačil, útočník Nathan Lafayette trefil tyčku (ten zvuk zvoní Mikeu Richterovi v uších nejspíš dodnes), vyrovnat ale Canucks nedokázali.
Brian Leetch nasbíral v sedmi duelech finálové série výtečných 11 bodů (5+6), celkově měl ve vyřazovací části 34 bodů (11+23) a stal se prvním Američanem, který obdržel Conn Smythe Trophy.
Také Rangers se od svého posledního triumfu jednou dostali do finále. V ročníku 2013-14 ale partě okolo Henrika Lundqvista překazili sen o poháru v pěti zápasech Los Angeles Kings. Nyní jim stojí v cestě Florida.
Soupiska vítězů:
Mike Richter, Glenn Healy – Brian Leetch, Sergej Zubov, Kevin Lowe, Doug Lidster, Jeff Beukeboom, Jay Wells, Alexander Karpovtsev – Mark Messier, Adam Graves, Glenn Anderson, Steve Larmer, Alex Kovaljov, Sergej Němčinov, Craig MacTavish, Greg Gilbert, Stéphane Matteau, Esa Tikkanen, Brian Noonan, Joe Kocur, Nick Kypreos, Ed Olczyk, Mike Hartman, Mike Hudson
EDMONTON OILERS (1990)
Tohle se tak úplně nečekalo. Oilers získali pátý Stanley Cup během jedenácti let, první v éře „po Gretzkym.“ Mark Messier sice získal za základní část Hart Trophy, mezi hlavní adepty na vítězství ale Edmonton nepatřil. Při zranění Granta Fuhra bylo brankoviště svěřeno mladému Billu Ranfordovi a nakonec z toho byla senzační Conn Smythe Trophy pro MVP play-off. Ale pojďme postupně.
Jako nejtěžší překážka se paradoxně ukázal hned v prvním kole Winnipeg. Svěřenci Johna Mucklera potřebovali na skolení Jets maximální počet zápasů (4:3). Následoval postup přes Gretzkyho Kings (4:0) a Chicago (4:2). Finále s Bostonem mělo být vyrovnané, až na dva zápasy to ale byla jasná záležitost.
Otevírací zápas série se zapsal do dějin jako nejdelší finále Stanley Cupu v historii. Petr Klíma, který proseděl většinu zápasu a celé prodloužení na střídačce, skočil na led a ukončil zápas v čase 115:13. Oba týmy strávily na ledě téměř šest třetin.
Po demolici domácích Bruins (7:2) ve druhém utkání si Oilers vybrali slabší chvilku, následně ale dvakrát soupeře přejeli (5:1 a 4:1) a celou sérii tak opanovali 4:1 na zápasy. Kromě fantastického Ranforda k tomu nejvýrazněji přispěli Craig Simpson, Glenn Anderson a Jari Kurri.
Také Edmonton, podobně jako Dallas a Rangers, se od svého posledního triumfu dostal ještě jednou do finále, v roce 2006 ale podlehl v sedmi zápasech Carolině. Dodnes se spekuluje, že kdyby se Oilers tehdy nezranil fantasticky chytající Dwayne Roloson, mohlo vše dopadnout jinak. Teď čeká McDavida a spol. Dallas.
Soupiska vítězů:
Bill Ranford, Grant Fuhr, Pokey Reddick – Kevin Lowe, Charlie Huddy, Randy Gregg, Steve Smith, Jeff Beukeboom, Reijo Ruotsalainen, Craig Muni – Craig Simpson, Jari Kurri, Glenn Anderson, Mark Messier, Esa Tikkanen, Joe Murphy, Adam Graves, Craig MacTavish, Petr Klíma, Martin Gelinas, Kelly Buchberger, Geoff Smith, Mark Lamb, Dave Brown
FLORIDA PANTHERS
Cats jsou z této čtveřice jediným týmem, který na svůj premiérový Stanley Cup stále čeká. Dvakrát se Panthers probojovali až do finále, ani jednou ale neuspěli. Poprvé to bylo senzačně v roce 1996, ale Colorado bylo nad jejich síly. Patrick Roy, Joe Sakic, Peter Forsberg a spol. se radovali v nejkratším možném čase (4:0).
No a loňskou finálovou sérii proti Vegas máme ještě všichni v živé paměti. Panthers padli v pěti zápasech, přičemž v tom posledním schytali debakl 3:9. Letos by si rádi finálovou účast zopakovali, tentokrát však s lepším s výsledkem.
Jak to celé nakonec dopadne? Zvítězí po 25 letech Dallas? Nebo přijde po 30 letech čas newyorských Rangers? Ještě déle čekají fanoušci v Edmontonu, dočkají se konečně McDavid s Draisaitlem? Nebo si snad po loňsku spraví chuť Florida?
