Vyhrát titul pro syny a skončit? Cullen by nebyl proti

Když v roce 2006 získal Matt Cullen v Carolině svůj první Stanley Cup, domníval se, že příjemnější pocity už nemůže nikdy zažít. „Bylo to naplnění mých tužeb, něco, o čem jsem celý život snil. Když se to stalo, přišlo mi to neskutečné.“
O deset let později má příležitost si své tehdejší pocity zopakovat, ba dokonce znásobit. Stačí, aby Penguins ještě jednou porazili San Jose. Mají na to tři pokusy, k prvnímu dojde ve čtvrtek na domácí půdě.
Cullen už by neslavil jen s manželkou, jako kdysi v Raleigh. Užívat si chvil s pohárem by mohli také jeho tři synové ve věku 6, 8 a 9 let.
„Bylo by to ještě výjimečnější, mít možnost sdílet své pocity s kluky, kteří už jsou dost staří, aby si to zapamatovali a věděli, o co kráčí,“ zasní se rodák z amerického města Virginia. „Myslíte si, že ke Stanley Cupu už nemůžete přidat víc, ale tohle je mnohem víc.“
Joey, Watt a Brooks Cullenové nejsou jen vášnivými fanoušky svého otce, ale také jeho nelítostnými kritiky.
„Když hráli Penguins ve druhém kole s Washingtonem, Matt vstřelil gól, ale později v další velké šanci trefil jen tyčku. Kluci ho po návratu pokárali, že tohle se musí dávat, že mohl dvakrát skórovat v nejdůležitějším zápase,“ líčí s úsměvem útočníkova manželka Bridget.
Cullen se kaje: „Vyslechnu si od nich spoustu kritiky, když přijdu domů, ale je to zábava. Každé ráno sledují NHL on the Fly, takže mě zásobují tipy a radí mi, kam střílet.“
Když získal titul s Carolinou, patřil k tahounům mužstva soustředěného kolem kapitána Roda Brind’Amoura, začínajícího Erica Staala a brankářského objevu play off Cama Warda. Cullen tehdy v 25 utkáních nasbíral 18 bodů, což ho zařadilo na čtvrté místo klubových tabulek a desátou příčku statistik vyřazovacích bojů. Nyní plní u Tučňáků úlohu vedoucího čtvrté formace, který je připraven posunout se v hierarchii výš, kdyby měl někdo ze spoluhráčů zdravotní problémy.
To mu loni v srpnu, kdy 38letý forvard po skončení angažmá v Nashvillu zvažoval konec aktivní kariéry, nabídl nový generální manažer Pittsburghu Jim Rutherford. Tedy stejný muž, který Cullena dvakrát přivedl k Hurikánům – nejprve v roce 2004 jako volného hráče před blížící se výlukou, poté v červenci 2007 při výměně s NY Rangers.
„Jim Mattovi ohromně věří. Je příjemné mít někoho takového na své straně,“ děkuje za muže Bridget Cullenová.
Matt Cullen je s 1294 zápasy nejaktivnějším mužem z draftového ročníku 1996, kdy si ho Anaheim vybral ve druhém kole. Kromě několikanásobného amerického reprezentanta zůstali v NHL z téhle skupiny aktivní už jen čtyři hokejisté – jeho finálový soupeř Dainius Zubrus a zadáci Michal Rozsíval, Zdeno Chára a Chris Phillips. Ottawský obránce ale už po sezóně pověsil brusle na hřebík, o čemž bude zřejmě uvažovat také Cullen.
„Někdy v půlce sezóny jsme se s manželkou dohodli, že o případném odchodu do hokejového důchodu se nebudeme bavit. Budeme si užívat tuhle sezónu a ostatní necháme na později,“ upřesňuje. „Samozřejmě sním o tom, že bych ještě jednou zvedl pohár nad hlavu, ale tím mé snění končí. Dál se zatím nedívám.“
Jakožto nejzkušenější člen kabiny Penguins ale po vítězném čtvrtém utkání umravňoval mladší spoluhráče, aby si snad nemysleli, že jim teď titul spadne do klína bez boje.
„Ještě jsme nedokončili dílo. Je snadné mít hlavu v oblacích a klepat se po ramenou, ale zatím jsme si jen vybojovali příležitost sérii ukončit. Makali jsme na tom, ale to je zatím všechno. Dokud té výhody nevyužijeme v pátém zápase, nemá žádný význam.“
Foto: Icon Sportswire