Když 2. prosince opustil tento svět legendární kapitán Montreal Canadiens Jean Beliveau, byla to pro montrealskou veřejnost velká rána. V pondělí 9. února odešel další člen slavné montrealské dynastie, Claude Ruel. Bývalý geniální skaut a kouč, jenž dovedl Canadiens v roce 1969 ke Stanley Cupu, zemřel ve věku 76 let.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Ruel stál na střídačce Habs jako hlavní kouč v letech 1968-70 a 1979-81. Většinu času, který strávil v organizaci Canadiens, však působil na pozici hlavního skauta a ředitele hráčského rozvoje. Na stres spojený s trénováním nejslavnějšího klubu světa si nikdy nezvykl. Když se hovoří o trenérských legendách Habs, každému se jako první vybaví jména Toe Blake a Scotty Bowman. Claude Ruel ale zanechal v této organizaci taktéž výraznou stopu, i když byl spíše mužem v zákulisí.
Canadiens saddened by the passing of Claude Ruel. DETAILS -> http://t.co/AoptQQMIFR pic.twitter.com/gobMR1thVt
— Canadiens Montréal (@CanadiensMTL) 9. Únor 2015
Když v červnu 1968 nahradil ve funkci hlavního kouče svého slavného předchůdce Toea Blakea, bylo mu pouhých devětadvacet let a stal se nejmladším hlavním koučem v historii NHL. „Možná jsem mladý, ale věk nic neznamená, pokud tento tým fyzicky i mentálně připravím na každý zápas. Nemohu očekávat, že budu tak dobrý jako Toe Blake, protože on je nejlepší kouč, jaký kdy žil. Ale někdo musí jeho práci převzít a já si věřím,“ prohlásil při nástupu do funkce.
Floyd Curry, bývalý hráč a manažer, měl pro Ruela jen slova chvály, jak ostatně uvádí v knize „The Montreal Canadiens: 100 Years of Glory“. „Claude byl vybrán jako nový hlavní kouč, protože miluje hokej. Odevzdal svou duši téhle práci. Je to ten nejsvědomitější zaměstnanec, jakého jsme mohli najít. Je naprosto oddán Canadiens.“
Hned ve své první sezóně dovedl Montreal ke Stanley Cupu, ačkoli chtěl během ledna svou funkci položit. Neustálý stres a mediální tlak, to nebylo nic pro něj. V průběhu sezóny 1970-71 byl propuštěn, na střídačku se však ještě jednou vrátil. V roce 1979 nahradil bývalého vynikajícího hráče Bernieho „Boom Boom“ Geoffriona. V roce 1981 pak sám odstoupil. V NHL nakonec jako trenér vydržel 305 utkání, z toho 172 bylo vítězných. Z pozice asistenta Scottyho Bowmana se podílel na všech triumfech Canadiens ve druhé polovině sedmdesátých let.
Spousta vynikajících hráčů montrealské historie vyslovila Ruelovi uznání za to, že jim významně pomohl v rozvoji jejich hokejových dovedností. „Claude měl skvělý hokejový mozek,“ vysekl mu ve své biografii „Larry Robinson: The Great Defender“ poklonu legendární zadák a později kouč Larry Robinson.
Rodák ze Sherbrooke v provincii Quebec býval slibným obráncem, než jej zasáhl puk do oka, díky čemuž přišel částečně o zrak. V šedesátých letech udělal obrovský kus práce jako kouč montrealského juniorského týmu, později byl přeřazen do role hlavního skauta a ředitele hráčského rozvoje.
Claude Ruel is the Montreal Canadiens forgotten superstar, says @THNKenCampbell. http://t.co/9ORixUhbcH
— The Hockey News (@TheHockeyNews) 9. Únor 2015
Legendární Jean Beliveau ve svém životopise „Jean Beliveau: My Life in Hockey“ vzpomínal na Ruelovy začátky na lavičce hlavního týmu Canadiens takto: „Piton, jak mu všichni říkali, byl společenský člověk, kterého měli všichni rádi. Uměl dokonale rozpoznat hokejový talent. Obzvlášť znám byl jako učitel mladých hráčů.“
„Claude byl nevyhnutelně ve stínu Toea Blakea. Jeho hlavním problémem byla komunikace. My jsme byli zkušený tým plný veteránů a chápali jsme, že hokeji rozumí, ale někdy prostě přišel k tabuli a nebylo jasné, co vlastně chce,“ napsal Beliveau, jenž se osobně zasadil o to, aby mladý kouč u týmu zůstal, i když sám Ruel se na to chtěl vykašlat.
„Uprostřed jedné lednové noci v roce 1969 mě probudil telefon. Volal Jacques Beauchamp z La Journal. Ptal se mě, zda budu ráno v hale, i když dobře věděl, že ano. Zeptal jsem se ho, proč mi volá v takový čas, a on mi oznámil, že Claude Ruel ráno podá rezignaci,“ vzpomínal Beliveau. „Když jsem pak Pitona ráno před devátou viděl, došlo mi, že je to pravda,“ pokračoval.
„Už to nemůžu dál dělat, Jeane. Chci se vrátit ke skautingu, tam jsem nejšťastnější, “ řekl Ruel Beliveauovi. „Jste první frankofonní kouč tohoto týmu za hodně dlouhou dobu. Nemůžete to vzdát. Spousta lidí na vás spoléhá. Zůstaňte v tom se mnou. Promluvím s ostatními staršími hráči a podpoříme vás,“ slíbil Beliveau svému kouči.
Hned po tréninku skutečně svolal skupinu, ve které byli Henri Richard, Jacques Laperriere, J.C. Tremblay, Claude Provost a Gilles Tremblay, aby ji seznámil se situací. „Musíme táhnout za tohohle chlapa. Musíme ho tu udržet. Je to první frankokanaďan u tohoto týmu za mnoho let a nemůžeme ho nechat odejít uprostřed sezóny,“ přimlouval se. Ostatní bez výhrad souhlasili. „Nebylo to těžké. Každý měl Claudea rád,“ uzavřel tuhle historku Beliveau, který už odpočívá v hokejovém nebi.
Od včerejška mu tam dělá společnost i jeho bývalý kouč Claude Ruel. Člověk, který nevyhledával záři reflektorů, ale pro úspěch Canadiens udělal hrozně moc.
