- Reklama -

Boston nepostoupil, Chiarelli v klubu končí

- Reklama -

Těžký je život generálních manažerů. Můžete mít za sebou spousty úspěchů, ale někdy stačí jediné klopýtnutí a váš osud je zpečetěn. Přesně to dnes potkalo bostonského Petera Chiarelliho.
Jeden mistrovský titul, jedna účast ve finále, třikrát druhé kolo play off, dvakrát první. Pokud chceme hledět pouze na základní část, uvidíme pět divizních titulů, z nichž ten loňský zároveň znamenal zisk Prezidentovy trofeje. Taková je Chiarelliho bilance za devět roků u Bruins. V rámci objektivity doplňme dva neúspěchy, tedy neúčasti ve vyřazovacích bojích – v premiérové sezóně 2006-07 a v právě skončeném ročníku.
„Jeho snažení bezpochyby pomohlo týmu dosáhnout skvělých úspěchů a pomohlo také obnovit hrdou tradici Boston Bruins,“ uznává prezident klubu Cam Neely. „Cítili jsme však, že změna je nezbytná, abychom si zajistili další úspěchy v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.“
Uvolněné místo prozatím nebude obsazeno dočasným náhradníkem, hledání nového šéfa Medvědů mají na starost Neely a další z členů nejužšího vedení Charlie Jacobs. Zatímco Chiarelli končí, jeho asistenti Don Sweeney a Scott Bradley i všichni členové trenérského štábu zůstávají.
„Rozhodnutí nebude záležet na mně,“ odpovídal na otázky ohledně své budoucnosti na posezónní tiskové konferenci hlavní kouč Claude Julien. „Jsem tu osm let a užíval jsem si to a těším se, že budu moci zůstat. Jak jsem ale řekl, chápu podstatu hokejového byznysu.“
V sezóně, která Chiarellimu zlámala vaz, chyběli Bostonu delší dobu zranění obránci Zdeno Chára a Dougie Hamilton a útočník David Krejčí. S tímhle problémem by se možná nechalo vypořádat, nebýt toho, že klub se loni v říjnu zbavil kvalitního zadáka Johnnyho Boychuka, kterého poslal do NY Islanders výměnou za dvě druhé a podmíněnou třetí volbu v draftu. Dalším z kontroverzních manažerských tahů byl také předloňský trejd Tylera Seguina do Dallasu.

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -