Select Page

Daniel Bukač po draftu troubil na celé město, těší se na setkání s Chárou

Daniel Bukač po draftu troubil na celé město, těší se na setkání s Chárou

Loni v létě pomohl reprezentační osmnáctce k historickému vítězství na Memoriálu Ivana Hlinky, aby po něm zamířil od chomutovských Pirátů do kanadské juniorské Western Hockey League. Obránce Daniel Bukač se v dresu týmu Brandon Wheat Kings neztratil. Kromě jiného získal ocenění pro nováčka roku v rámci svého týmu. Strasti spojené se zdravotní lapálií na světovém šampionátu pomohl rozehnat fakt, že na nedávném draftu do NHL zaznělo jeho jméno. Boston si mladého zadáka vybral jako 204. v pořadí.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Daniel Bukač tak o jedno místo překonal jiného chomutovského hráče Ondřeje Kašeho, jehož si Anaheim zamluvil v roce 2014 jako 205. v pořadí a nyní už válí v dresu Ducks. O rok později zaznělo na draftu jméno jeho mladšího bratra Davida, jehož si jako 128. v pořadí rezervovala Philadelphia. Jen loni nebyl nikdo z Pirátů vybrán. „Boston mám díky Zdeno Chárovi odmala rád,“ svěřuje se mostecký rodák, který od sedmé třídy hrál v již zmíněném Chomutově.

Jak jste draft prožíval a kde jste se dozvěděl, že si vás vybrali Bruins?

„Byli jsme s kamarádem na jezeře Barbora u Teplic, kde jsme draft po očku sledovali. Když jsme se kolem sedmé vrátili do Mostu, na parkovišti u Albertu jsem zjistil, že padlo i moje jméno. Hned jsem si radostí zařval. Celou cestu domů jsem pak troubil a křičel, že jsem draftovaný.“

Jaké teď máte plány? Poletíte na kemp nováčků?

„Ano, poletím. Začíná 5. července, takže někdy třetího nebo čtvrtého vyrazím do Bostonu. Doufám, že se potkám se Zdeno Chárou nebo s českými hráči Davidem Krejčím a Davidem Pastrňákem.“

Máte za sebou první zámořskou sezónu, v níž jste odehrál 72 utkání základní části s bilancí dvou gólů a patnácti asistencí a dvakrát jste naskočil v play-off. Jak uplynulý ročník hodnotíte?

„Hodnotím sezónu jako úspěšnou, přestože začátek byl pro mě složitější, protože jsem si zvykal na nové prostředí. Postupně jsem se do toho dostal a zlepšoval jsem se i díky individuálním tréninkům. Myslím, že i moje statistiky nejsou na první rok špatné.“

Dá se říct, že vaše slova potvrzuje cena pro nejlepšího nováčka mužstva. Jak moc si ji vážíte?

„Potěšilo mě, že lidi v klubu ocenili moje výkony. Mám z ocenění radost, protože ho člověk může získat jen jednou. V celé soutěži byli lepší a produktivnější nováčci, takže na nováčka ligy jsem vůbec nemyslel. Teď se budu soustředit, abych vyhrál nejlepšího týmového obránce.“

Zmínil jste, že jste si zvykal na nové prostředí. Co po hokejové stránce? Opravdu je hokej na širokém a úzkém kluzišti jiný sport, jak občas někteří hráči říkají?

„Je to opravdu jiné než evropský hokej. Na úzkém ledě je na všechno mnohem méně času a člověk musí dělat rychlá rozhodnutí. Ale má to i výhody. Třeba v soubojích jeden na jednoho nemá útočník tolik prostoru, takže by to mělo být pro obránce lehčí. Na druhou stranu puk musí jít rychle z hokejky na hokejku. Nejvíc jsem si musel zvykat na rychlost a tempo hry.“

Jaké je Western Hockey League soutěž?

„Nastoupil jsem k prvnímu zápasu a hned došlo na tři bitky za sebou. Koukal jsem jak blázen. Je to tvrdá liga, na což jsem si taky chvíli zvykal. Postupem času jsem začal hrát víc do těla a přizpůsobil jsem se i v tomhle.“

Kolik bitek máte za sebou vy?

„Vyloženě bitku jsem neabsolvoval, ale ve strkanicích před brankou jsem se ničeho nebál. Zastal jsem se každého spoluhráče, když ho někdo srazil na led. Příští rok se hodlám i poprat.“ (směje se)

Jsou v juniorské soutěži určení hráči na bitky nebo se pere, kdo je zrovna nejblíž situaci?

„Měli jsme tam asi dva tři kluky, kteří byli na bitky určení. Rus Osipov byl vysoký a měl přes metrák, takže to řezal, když se něco stalo. Tihle kluci do toho hned jdou, protože ví, že je to jejich záležitost.“

Osamostatnil jste se za rok v Kanadě?

„Hodně. Když jsem do Kanady odcházel, nezvládal jsem si třeba udělat vajíčka, což teď už umím. (směje se) V rodině, kde jsem bydlel, jsou nastavená pravidla, co všechno musíme dělat. Jsou to sice třeba maličkosti jako zastrčení židle ke stolu, úklid pokoje, ale pomáhá to disciplíně nejen mimo led.“

Jak jste se pral s angličtinou?

„Když jsem přišel, uměl jsem základy. Řekl jsem si o jídlo nebo pití. Jenže klukům jsem i kvůli jejich slangu nerozuměl. Postupně jsem se do toho dostal a mluvil jsem, i když pořád mám co zlepšovat.“

Zažil jste nějaké velké překvapení nebo dostal jste se do situace, která vás zaskočila?

„Když jsme jeli do Edmontonu, poprvé jsem si zahrál v hale pro NHL. To byl asi nejlepší pocit za celou sezónu. Když jsme šli na led, prošel kolem nás celý tým Oilers, což bylo super. Na zápas přišlo nějakých osm tisíc lidí. V Calgary pak bylo vyprodáno. Nějakých patnáct tisíc lidí a neskutečná atmosféra.“

Do play-off jste šli z patnáctého místa a druhý tým základní části Medicine Hat Tigers zvítězil 4:0 na zápasy. Proč byla série na první pohled tak jednoznačná?

„Měli jsme dobrý mladý tým, ale zranili se nám klíčoví hráči. I proto jsme vypadli hned v prvním kole play-off. Věřím, že v příští sezóně se dostaneme dál.“

Vy jste díky tomu mohl odletět na mistrovství světa osmnáctiletých. Jak turnaj v Popradu a Spišské Nové Vsi s odstupem hodnotíte?

„Šampionát se mi těžko hodnotí, protože ve druhé třetině prvního utkání jsem se zranil. Měl jsem natržený vaz v ramenu po jednom ze soubojů i mantinelu, kde mi rameno povolilo. Mrzelo mě, že jsem nemohl nastoupit a pomoct klukům. Na druhou stranu si myslím, že jsme nehráli špatný hokej. Bohužel jsme neproměňovali šance a chybělo i trochu štěstí ve srovnání s Memoriálem Ivana Hlinky, kde se hrálo v trochu jiných lajnách. Na druhou stranu je taky pravda, že defenziva jako taková nám ve srovnání se Švédy nebo Finy skřípala.“

Měl jste vůbec sílu zůstat na Slovensku, když pro vás turnaj skončil dřív, než pořádně začal?

„Zůstal jsem a podporoval kluky. Zkoušel jsem s fyzioterapeuty a doktory dát rameno dohromady pomocí magnetů a tejpů. Kdybychom prošli do semifinále, už jsem chtěl nastoupit. Sice by to bylo s nějakými injekcemi, ale šel bych do toho.“

Příprava na novou sezónu je v plném proudu. Jak a kde trénujete?

„Na ledy jezdím do Chomutova, kondičního trenéra mám v Praze, kam za ním jezdím a připravuju se individuálně. Nedávno jsem dodělal autoškolu, tak se můžu i vozit sám.“ (usmívá se)

S jakými cíly a plány vstoupíte do druhého kanadského roku?

„Chci ještě nabrat svalovou hmotu a zlepšovat se i na ledě. Postupně bych chtěl stabilizovat svou pozici v týmu a rád bych se postupně stal lídrem týmu.“

Slyšel jsem, že jste dostal nabídku zůstat v Chomutově a hrát za extraligové áčko. Přemýšlel jste o tom?

„Uvažoval jsem i o možnosti, že bych tu zůstal, ale myslím, že je ještě brzy. Myslím, že bych se měl ještě vyhrát v juniorce. V Chomutově to mám rád a určitě bych si tu jednou rád zahrál, ale myslím, že je ještě brzy.“

Výsledky

20.10.1.01.21.10.22.10.
Vancouver Boston 3:6
NY Islanders NY Rangers 4:3
Nashville Philadelphia 1:0
Tampa Bay Columbus 2:0
New Jersey Ottawa 5:4
Edmonton Chicago 2:1
St Louis Colorado 4:3
Carolina Calgary 2:1
Dallas Arizona 5:4
Montréal Anaheim 1:3
Vancouver Buffalo 4:2
San Jose New Jersey 3:0
Washington Detroit 4:3
Pittsburgh Florida 4:3
Minnesota Winnipeg 3:4
Nashville NY Rangers -:-
Edmonton Philadelphia -:-
Buffalo Boston -:-
Toronto Ottawa -:-
Pittsburgh Tampa Bay -:-
San Jose NY Islanders -:-
Los Angeles Columbus -:-
Florida Washington -:-
Carolina Dallas -:-
Chicago Arizona -:-
Minnesota Calgary -:-
St Louis Vegas -:-

Twitter