Hawerchukova noc ve Winnipegu

Přidal  Roman Blaha   do  , , ,      16. 11. 2017 13:37     Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hawerchukova noc ve Winnipegu  

Je bezesporu jedním z nejlepších hráčů, kteří kdy oblékali dres s tryskáčem na hrudi, a bylo tak jen otázkou času, kdy k tomuto okamžiku dojde. Přesto si bývalý vynikající útočník Dale Hawerchuk přijetí do Síně slávy Winnipeg Jets náramně považuje. Klub z provincie Manitoba, to je jeho srdeční záležitost.

Jets v úterý na jeho počest uspořádali „Večer Dalea Hawerchuka“ a svému bývalému kapitánovi věnovali slavnostní předzápasový ceremoniál, jehož vyústěním bylo uvedení legendy do klubové Síně slávy. Dá se říci, že se tím po dlouhých šestatřiceti letech uzavřel pomyslný kruh. Právě ve Winnipegu to totiž všechno začalo.

Dnes čtyřiapadesátiletý Hawerchuk byl v roce 1981 vybrán jako celková jednička draftu právě Winnipegem. „Je to něco výjimečného. Hrál jsem v NHL šestnáct let, z toho devět ve Winnipegu, a vždycky jsem v Manitobě přes léto bydlel. Přišel jsem sem v osmnácti letech a vyrostl tady. Naučil jsem toho spoustu o životě a vždy jsem cítil úzké propojení s městem, provincií a zdejšími fanoušky,“ prohlásil oslavenec.

Síň slávy zřídili Jets teprve loni, aby tak ocenili mimořádný přínos svých bývalých hráčů. Jako první do ní před rokem vstoupili Bobby Hull, Anders Hedberg a Ulf Nilsson, tedy slavná „Hot Line“.

Hned ve své první sezóně 1981-82 udělal mladý útočník dojem. Nasázel 45 branek, přidal 58 asistencí a překonal tak magickou stobodovou hranici. Tento výkon mu po zásluze vynesl Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL.

„Pamatuji si, že jsem si v přípravném kempu vůbec nebyl jistý místem. Říkal jsem si, že všichni hráči jsou velcí, silní a rychlí. Měl jsem vážně obavy. Nechtěl jsem být jednička draftu, kterou pošlou zpátky mezi juniory,“ vzpomíná. „V přípravných zápasech jsem se ale začal cítit čím dál pohodlněji a jistěji,“ dodal.

Své si užil také při cestování na venkovní tripy. Kluby NHL tehdy ještě cestovaly běžnými lety a Hawerchuk, coby nováček, seděl vždy zmáčknutý na prostředním sedadle. „Byl jsem z toho cestování unavený. V letadle jsem měl vždycky dvě jistoty – že únavou usnu a že mi během spánku ustřihnou kravatu,“ vzpomíná na oblíbené legrácky na adresu nováčků.

Obavy, zda na NHL má, však skutečně nebyly na místě. Produktivní centr v každé ze svých prvních třinácti sezón zaznamenal průměr minimálně bod na zápas. V dresu Jets nakonec nasbíral 929 bodů v 713 zápasech – nastřílel 379 gólů a přidal 550 asistencí.

V roce 1990 jej Tryskáči vyměnili do Buffala, zahrál si také za St. Louis a Philadelphii. Celkově odehrál 1 188 zápasů, nastřílel přes 500 branek a zaznamenal 1 409 bodů (518 + 891). Pouze jedinkrát si se svým týmem nezahrál play-off! V historickém bodování NHL je na devatenáctém místě a v roce 2001 byl uveden do Hockey Hall of Fame. Kromě toho je Hawerchuk i v Síni slávy Buffalo Sabres.

„Každý viděl, jak skvělým nahrávačem i střelcem je, ale ze všeho nejlepší na něm byla jeho soutěživost. Porážky naprosto nenáviděl,“ říká o něm Scott Arniel, současný asistent trenéra New York Rangers a Hawerchukův bývalý spoluhráč z Winnipegu a juniorského týmu Cornwallu, se kterým společně dvakrát za sebou (1980, 1981) získali prestižní Memorial Cup.

Generální manažer Dallasu Jim Nill, také spoluhráč z Winnipegu, si myslí, že Hawerchuk nebyl ve své době oceněn tak, jak by si zasloužil. „Byla to éra Gretzkyho a myslím, že mimo Winnipeg se mu nedostalo takového uznání, jaké si zasloužil. Byl to elitní hráč, skromný a pokorný, který chtěl vždy vyhrát. Když jsem hrál za Jets, byl obrovsky důležitou součástí tohoto klubu,“ řekl Nill.

Celkem sedmkrát během prvních osmi let v lize překonal stobodovou hranici, jeho maximem je 130 bodů ze sezóny 1984-85. V tom roce skončil druhý v hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče, více hlasů dostal jen Wayne Gretzky. „V té době neměl Winnipeg moc dobrých hráčů, a tak to bylo hlavně na něm. Bylo to jako Dale proti světu. Pro mladého kluka to není snadné. On si ale vedl skvěle,“ dodal Nill.

Problémem pro Hawerchuka a celý Winnipeg v té době byla skutečnost, že jakákoli cesta k týmovému úspěchu vedla před nesmírně silné týmy Edmontonu a Calgary. Zahrál si také na slavném Kanadském poháru 1987, kde byl jedním z nejlepších hráčů. Právě u něj začala slavná akce před rozhodujícím gólem dua Lemieux-Gretzky.

Hawerchukův dopad na hokej ve Winnipegu je patrný i dnes. Jako kouč juniorského celku Barrie Colts má významnou zásluhu na tom, že první centr Jets Mark Scheifele je dnes takovým hráčem, jakým je. „Všechno, co mi říkal, dávalo smysl. Je to skvělý kouč,“ děkuje na dálku Scheifele. „Naučil mne, že hokej je týmová hra a zároveň jednoduchá hra. Jde o to dělat v každém střídání ty správné věci pro tým,“ dodal hráč, který nedávno vstřelil stou branku kariéry.

„Pokaždé, když přijíždím k této hale, mám tváři úsměv od ucha k uchu. Tohle je pro mne emotivní chvíle. Jsem emotivní člověk, občas se neubráním slzám.  Winnipeg byl pro mne skvělým místem. Byl jsem do hokeje blázen a brzy jsem poznal, že celá provincie také žije hokejem. Skvěle jsme k sobě pasovali,“ říká hráč, který dělal ve Winnipegu pět let kapitána. Stal se také nejmladším hráčem v historii NHL, který odehrál tisíc zápasů. V době, kdy tento milník překonal, mu ještě nebylo jednatřicet let.

Zajímavostí jistě je, že ačkoli nikdy nehrál za Coyotes, je Hawerchuk vlastně bývalým hráčem této organizace, protože původní Jets se přestěhovali do Arizony v roce 1996. Když se do Winnipegu v roce 2011 vrátil tým NHL, přistěhoval se sem z Atlanty. Však také Coyotes už dříve vyřadili jeho číslo deset z užívání. Ke spojení s Hawerchukem se však hrdě hlásí také současní Jets a v úterý se to potvrdilo. Lidé jej ve Winnipegu pořád milují.

„Jsem z toho nadšený. Je to moje jméno, které stoupá nahoru ke stropu, ale je za tím ohromná spousta lidí, která mi pomohla. Tohle je pocta celému klubu a téhle provincii,“ uvedl dojatý Dale Hawerchuk.

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom – obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.