Kokain, analgetika a rvačky. „Mohl jsem utrpět okolo 20 až 30 otřesů mozku,“ bilancuje svoji kariéru Nick Boynton

Přidal  Lukáš Zitka   do  , , ,      13. 6. 2018 20:59    Komentář  

Fanda NHLKdyž si vygooglíte jméno Nick Boynton, nezhlédnete záplavu videí s nádhernými kličkami a přesnými střelami pod víko. Uvidíte spoustu záznamů fyzických střetů a rvaček. Někdejší obránce Bostonu, Anaheimu nebo Chicaga patřil k těm, kteří si své místo mezi nejlepšími museli vypracovat činy na hraně sebezmrzačení.

Jméno Nicka Boyntona se objevovalo na soupiskách týmů NHL přes 11 let. Nastoupil do více než šesti stovek utkání a to i přesto, že trpěl cukrovkou podobně jako kdysi kapitán legendárních Broad Street Bullies Bobby Clarke.

Byl známý pro svůj nespoutaný rváčský styl, ve svém článku pro server The Player’s Tribune ale přiznal, že rvačky absolutně nesnášel. „Byl jsem k smrti vyděšený z bitek. Jenže, co máte dělat, když to je ta věc, která vám platí účty?“ položil čtenářům bývalý tvrdý obránce otázku.

Před každým zápasem zažíval obrovská muka. „V nocích před utkáními jsem nebyl schopen si odpočinout. Ležel jsem v hotelové posteli napjatý, podrážděný. Celou dobu jsem se strachoval, co se stane v zítřejším zápase,“ svěřil se někdejší zlý muž. „Spánek? Od toho tu byly prášky na spaní,“ dodal svůj recept na alespoň částečné uklidnění.

Spirála z léků a drog

Nick Boynton měl zvláštní taktiku boje. Naschvál si vždy vybíral větší a silnější protivníky. To proto, že kdyby nad nimi vyhrál, byl by oslavován jako odvážný hrdina. Když by prohrál, nebyla by to taková potupa. Tento sebezničující styl jej často zanechal po zápase v obrovských bolestech, obsypaného modřinami. Aby vše zvládal, pomáhal si prášky proti bolesti, alkoholem a později i tvrdými drogami.

„Jednu dobu jsem polykal tolik prášků, až jsem se nepoznával,“ pokračoval v mrazivém vyprávění vítěz Stanley Cupu z roku 2010 se Chicagem. Když dávky od týmového lékaře nestačily, vyrazil na ulici a sháněl léky na předpis tam.

„Když se mi konečně dostalo nějaké pomoci, abych lépe zvládal bolest, bylo mi už přes třicet. V tu dobu jsem pil, bral prášky a drogy prakticky nonstop. Držel jsem se dál od heroinu, jinak jsem zkusil prakticky vše. Byl jsem zombie,“ popsal toto nelehké období.

Už dříve během své kariéry se zadák svěřil jednomu svému týmu, s čím se potýká. Všichni podle něj byli chápaví, snažili se mu pomoci.

Aby se dal do pořádku, odjel do svého rodného města. Jen aby se o necelý měsíc dozvěděl, že jej klub vyměnil. „Pochopil jsem, že o svých problémech mimo led nemám mluvit,“ zhodnotil Boynton.

Desítky otřesů

Nejvíce mu podle něj ublížily rány do hlavy. „Během své kariéry jsem měl zaznamenaných osm nebo deset otřesů mozku, ale kdo ví, na kolik jich nepřišli, protože jsem je prostě zatajil? Odhaduji, že jsem jich mohl mít klidně mezi dvaceti až třiceti a možná i to je málo,“ vypočítal vítěz Stanley Cupu se Chicagem.

„Později v mé kariéře se mi často stávalo, že jsem po srážce úplně vypnul a probudil se v péči lékaře a neměl ponětí, jak se mi to stalo. Často jsem si ani nepamatoval, co se dělo před zápasem. Díval jsem se pak na záznam a vůbec nepoznával věci, které jsem na ledě prováděl. Jako kdyby v mém těle hrál někdo úplně jiný,“ vyprávěl řízný bek.



Svoji kariéru ukončil v dresu Philadelphie a to mu podle jeho vlastních slov nejspíše zachránilo život. Flyers se totiž postarali o to, aby se jejich hráči dostalo pomoci v podobě odvykací kůry. „Přehnal jsem to s kokainem. Neskutečně se mi rozbušilo srdce a nebyl jsem schopen ho nijak uklidnit. Za pár hodin jsem měl jet na trénink. Nakonec jsem se se vším svěřil trenérům. Nebýt pomoci od GM Paula Holmgrena, už bych tu nebyl,“ vybavil si otřesný zážitek bývalý obránce.

Přestal užívat drogy a analgetika, nepil. Střízlivý život ale narušily jiné problémy – ty psychického rázu. Deprese, studený pot a záchvaty paniky. „Byl jsem víc jak rok a půl čistý, navenek vypadal zdravě. Přitom uvnitř jsem byl natolik zničený, že jsem nebyl ani schopen vyjít ven z domu,“ sdělil čtenářům serveru The Player’s Tribune.

„Upřímně, kdybych se mohl vrátit a ukončit svoji kariéru v 26 nebo 27 letech, hned to udělám. Klidně předtím, než jsem vyhrál Stanley Cup. Ačkoliv hokej miluji, žádný, ani ten sebekrásnější sport za tohle nestojí,“ ukončil své mrazivé vyprávění někdejší spoluhráč Mariána Hossy či Tomáše Kopeckého.

Titulní foto: Icon Sportswire

Štítky

Autor  

Žurnalistiku se střídavými úspěchy studoval v Brně a poté v Praze. S novinařinou začínal v redakci Pardubického deníku, později strávil rok ve službách jednoho hokejového serveru. Následně na dva roky zakotvil v Evropském vydavatelství, kde však psal především o politice. Pak úplně změnil pracovní zaměření, aby se loni na podzim vrátil v plné síle do světa sportovní žurnalistiky v barvách časopisu Svět sportu a nově též serveru nhlnews.cz. Dlouhodobě sleduje především výkony hráčů Anaheimu Ducks a Detroitu Red Wings, mezi nejoblíbenější hráče řadí Pavla Dacjuka, Henrika Zetterberga, Teemu Selänne a Paula Kariyu.Kontakt na autora: lukas.zitka@nhlnews.cz