Občas se prostě zdá, že některý hráč s klubem prakticky srostli v jeden organismus. Těžko si představit Sidneyho Crosbyho nebo Alexandera Ovečkina v jiném dresu, než v tom s logem Tučňáka, respektive Capitals. Přesto se párkrát v dlouhé historii ligy stalo, že se hvězdy neodmyslitelně spjaté s jedním místem, krátce nebo nečekaně objevily na neobvyklých místech. Podívejte se na přehled devíti takových případů.
Martin Brodeur v St. Louis Blues
Asi nejznámější podobný případ poslední dekády. Nejúspěšnější gólman historie NHL na samotném sklonku kariéry vyměnil dres Ďáblů z Jersey za modrý dres Bluesmanů ze St. Louis. Něco naprosto nemyslitelného od sezony 1991-1992, kdy oblékl dres rohatých poprvé, se stalo realitou v prosinci 2014. Neobvyklé spojení ale vydrželo pouhých sedm utkání. Poté Brodeur svoji megaúspěšnou kariéru ukončil.
Wayne Gretzky, St. Louis Blues
Ještě předtím, než šokovali přestupem Brodeura, usmyslili si Bluesmani přivést nejlepšího hráče historie vůbec. Kanadská národní modla vyměnila Los Angeles Kings před play-off v roce 1996 za dres s notou na prsou. Ambiciózní Blues ale ve vyřazovací části pohořeli a božský Wayne se po sezoně jako volný hráč vydal na své poslední profesionální angažmá u New Yorku Rangers.
Mike Modano, Detroit Red Wings
Ano, můžete namítnout, že ještě předtím, než se stal asi nejznámější ikonou Dallasu Stars, oblékal několik sezon dres Minnesoty North Stars, kteří do roku 1993 Dallas v NHL předcházeli. Jenže 16 ročníků moderní historie NHL v Texasu téměř dokonale smazalo tuto paměťovou stopu v mozcích fanoušků. Málokdo z ortodoxních diváků tak zkousnul pohled na Mika Modana v sezoně 2010-2011, kdy se loučil s profesionálním sportem v dresu Detroitu Red Wings. Americká ikona stíhaná zraněními nastoupila v Michiganu do pouhých 42 zápasů.
Mats Sundin, Vancouver Canucks
Švédský obr je v paměti mileniálů neodmyslitelně spojený s dresem Toronta Maple Leafs opatřeným kapitánským „C“. Vítěz tří mistrovství světa šéfoval kabině kanadského klubu mezi roky 1997 až 2008. Podobně jako ostatní hvězdy na tomto listu se ke konci kariéry v honbě za Stanley Cupem rozhodl naposledy nakrátko stěhovat. Sundin se rozhodl pro Vancouver po výborném ročníku, kdy v 74 utkáních nasbíral 78 bodů. Přestoupil do tehdy najetých Canucks, značně ho ale limitovala jeho obouchaná tělesná schránka. Adieu profesionálnímu hokeji tak řekl v 38 letech, aniž by si kdy potěžkal Stanley Cup a vstoupil do prestižního Triple Gold Clubu.
Daniel Alfredsson, Detroit Red Wings
Detroit byl v 90. letech a první dekádě nového tisíciletí známý jako útočiště zasloužilých veteránů na sklonku jejich kariér. Podobné to bylo i v případě Daniela Alfredssona, jehož dlouho nebylo možné si představit v jiném, než senátorském dresu. Po sezoně 2012-2013 majitel Ottawy Senators Eugene Melnyk ohlásil, že mu na plat zkušeného harcovníka nezbývají peníze. Alfie tak na tento popud vyslyšel volání Detroitu, kde v té době působilo osm jeho krajanů. Vysněný Stanleyův pohár v Michiganu nezískal, Red Wings už v té době byli v útlumu. Byl z toho pro Alfredssona individuálně úspěšný ročník, který pro něj ale skončil velkým zklamáním.
Brett Hull, Phoenix Coyotes
Nejlepší americký střelec historie byl jedním z prvních veteránů, kteří se neuchytili v nové éře NHL po zavedení platových stropů. Po roční výluce, ve které si dal od hokeje pauzu, vyjednával jako volný hráč se dvěma týmy. S Dallasem, s nímž získal v roce 1999 Stanley Cup a který mu nabízel roční kontrakt, a Phoenixem, jenž nakonec díky nabídce dvouletého angažmá vyhrál. Jenže pro veterána nastala tvrdá srážka s realitou a po pěti zápasech usoudil, že zrychlená kanadskoamerická soutěž je nad jeho síly. Vyhlášený střelec tak naposledy na led NHL vyjel v dresu Kojotů, poslední přesný zásah si ale připsal ještě jako Rudé křídlo z Detroitu. O tom, jak nezapamatováníhodné jeho působení v Arizoně bylo, svědčí i to, že na Youtube nenaleznete jediné jeho video z této doby.
Eric Lindros, Dallas Stars/Toronto Maple Leafs
Hráč přezdívaný „The Next One“, jenž dominoval lize ve druhé půlce devadesátých let v Legii zkázy společně s Johnem LeClairem a Mikaelem Renbergem, se v druhé půlce své kariéry značně potýkal s následky častých otřesů mozku. Po ostrém hitu od Scotta Stevense z play-off 2000, po kterém vynechal celý ročník, už nikdy nebyl tím suverénním power forvardem jako dřív. Uvadající kariéru nevzkřísil ani na jednom ze svých posledních angažmá – v Torontu a Dallasu.
Jarome Iginla, Pittsburgh Penguins/Boston Bruins/Colorado Avalanche/Los Angeles Kings
Byl to šok, když někdejší nejlepší střelec NHL vyměnil své dosavadní dlouholeté působiště v kanadském Calgary v rychlém sledu za Tučňáky z Pittsburghu, Medvědy z Bostonu, Laviny z Denveru a naposledy Krále z Los Angeles. Poháněla ho touha po Stanleyově poháru, na který se v té době z kanadské provincie Alberta díval z obrovské dálky. Ani na jedné ze zmiňovaných adres na úspěch nedosáhl.
Brian Leetch, Boston Bruins/Toronto Maple Leafs
Leetch patří mezi nejlepší ofenzivní beky celé historie NHL. Dlouhých 17 ročníků odehrál pod hlavičkou New Yorku Rangers, s nimiž se radoval ze zisku Stanleyova poháru v roce 1994. Jenže, jak říká klasik, čas nezastavíš. Rangers stíhaní neúspěchy v sezoně 2003-2004 začali posílat své drahé veterány na jiné adresy. Týkalo se to i Leetche, jenž týmu patřil od draftu 1986. Před koncem ročníku putoval do Toronta, kde stihl do konce základní části nastoupit do 15 utkání a dalších 13 přidal v play-off. Během roční výluky nikde nehrál a poté přijal nabídku Bostonu Bruins, v jejichž dresu oddupal posledních 61 zápasů své kariéry. Přesto, řeknete-li hokejovému fanouškovi jméno Brian Leetch, téměř na sto procent se jim vybaví obrázek šikovného obránce v dresu Jezdců.
Titulní foto: Icon Sportswire
