Když tenhle chlápek mluví, tak všichni poslouchají. Stále má k hokeji co říct. Nejproduktivnější hráč historie NHL, Wayne Gretzky, byl minulý týden hostem Raye Ferrara a Darrena Dregera ze stanice TSN. Řeč přišla na různá témata. Co, mimo jiného, slavná devětadevadesátka prozradila?
McDavidův gól v Torontu
Ten gól ukazovali ve všech sestřizích pořád dokola. Znovu a znovu rozebírali, jak Connor McDavid během zápasu Oilers v Torontu vyškolil Morgana Riellyho a zaznamenal jednu z nejhezčích branek sezóny. Povedený kousek zvedl ze sedadla taky Gretzkyho, který zápas sledoval přímo v hale.
„Měl jsem to štěstí, že jsem Connora viděl hrát v posledních dvou letech opravdu často. Tyhle jeho kousky se ale nikdy neomrzí. Předvést něco takového zrovna v Torontu, Montrealu nebo v Madison Square Garden je něco výjimečného,“ poklonil se svému nástupci.
„Viděl jsem ten záznam mnohokrát. Myslím, že přesně věděl, co chce udělat, ještě před tím, než přejel modrou čáru. Měl tuhle akci v hlavě vymyšlenou. Bylo to něco úchvatného,“ dodal.
McDavidova výjimečnost
Současného kapitána Oilers si nemůže vynachválit. „Má neuvěřitelné ruce a hokejové IQ. V lize je hodně dobrých hráčů. Crosby, Matthews, Marner, Toews, všichni jsou úžasní a výjimeční. Ale Connor má ještě něco navíc, jakýsi další smysl. Je naprosto jedinečný. Stejně jako je jen jeden Ovečkin se svojí střelou, je jenom jeden Connor McDavid,“ řekl.
„Hrával jsem s Paulem Coffeym, ale pokud bych měl Connora k někomu přirovnat, byl by to Bobby Orr. Stejně jako on udělá dva tři rychlé kroky a je v plné rychlosti. A jeho myšlení je vždycky o dva kroky před ostatními,“ přirovnal McDavida k nejlepšímu obránci historie.
Sleduj Bobbyho Clarkea
„Když mi bylo pět, hrál jsem proti desetiletým. Když mi bylo čtrnáct, hrál jsem s devatenáctiletými, od sedmnácti proti dospělým. Nikdy jsem tedy nemohl spoléhat na svou sílu. Musel jsem spoléhat na svou chytrost a hokejový smysl. A tento svůj styl jsem nikdy nezměnil,“ ohlíží se Gretzky za svou kariérou.
„V juniorech mi kouč poradil, abych sledoval Bobbyho Clarkea z Philadelphie a odkoukal od něj, jak chodí za branku. Clarke byl jedním z prvních, kteří rádi hráli za brankou a používali tuto taktiku,“ říká Gretzky, který později sám proslul jako ten, kdo měl za brankou soupeře svou „kancelář“.
A připomněl další vynikající hráče šedesátých a sedmdesátých let. „Phil Esposito v Bostonu, Jean Beliveau v Montrealu, to byli všechno velcí a silní centři, narozdíl ode mne. Tehdy mohli obránci téměř cokoli – drželi vás, krosčekovali. Byla to zkrátka součást hry. Tihle chlapi si s tím ale uměli poradit.“
Trejd století
Když jej 9. srpna 1988 Oilers vyměnili do Los Angeles, byl to bez přehánění trejd století. „Zdá se to jako včera, co mě vyměnili. Čas běží strašně rychle. Když došlo k té výměně, všichni si mysleli, že to je zkrátka rodinné rozhodnutí, že půjdeme do Los Angeles,“ říká. „Pravda je ale taková, že jsem si mohl vybrat, zda půjdu do Philadelphie, New Yorku, Detroitu nebo Los Angeles,“ připomíná Gretzky.
Otec mu poradil Kings
Nechybělo mnoho a fenomenální útočník mohl oblékat dres Red Wings. „Srdce mě táhlo do Detroitu. Vyrůstal jsem jako fanoušek Gordieho Howea. Byl nejlepším hráčem, jaký kdy hrál tuhle hru. Byl to můj hrdina, můj idol, a tou dobou to byl také můj výborný přítel. Do Detroitu mě to lákalo,“ přiznal Gretzky.
Významnou roli v celé věci nakonec sehrál jeho táta. „Gordie Howe je jenom jeden. Wayne, buď svůj, udělej něco jiného. Jdi do Kalifornie,“ poradil mu Walter Gretzky.
Angažmá u Kings a rozšíření NHL na jih USA
„Byla tam výborná parta. Kluci jako Luc Robitaille, Marty McSorley nebo Kelly Hrudey, kteří chápali, že jsme mnohem víc, než jen hokejisté. Obcházeli jsme školy a strávili nekonečné hodiny tím, že jsme mluvili s dětmi o hokeji,“ vzpomíná Gretzky. „Počet školních hokejových týmů v Kalifornii vzrostl mezi lety 1988 a 1995 ze čtyř na více než sto třicet,“ rekapituluje Gretzky své působení v L.A.“
Když se dozvěděl, že se chystá nový tým v Anaheimu, pobavilo ho to. „Jeden byznysmen si hokej zamiloval a při jedné večeři mi řekl, že udělá tým v Anaheimu a pojmenuje ho Mighty Ducks. Pomyslel jsem si, že je to jedna z nejbláznivějších věcí, jaké jsem kdy slyšel. Ale mělo to úspěch. Ti chlapi byli zřejmě géniové přes marketing,“ směje se Gretzky.
„A pak přišlo San Jose a začalo se to nabalovat jako sněhová koule,“ dodal. „Vždy říkám, že jsem asi pomohl rozvoji hokeje v Kalifornii a ve Spojených státech, ale podílelo se na tom mnoho dalších lidí. Každý něčím přispěl, abychom tento sport zpopularizovali. Vždyť je to přece nádherná hra,“ říká.
„Tehdy neměl hokej v Americe příliš dobrou pověst. Chtěli jsme lidem ukázat, že musíte umět bruslit, nahrávat, střílet, rozdat i přijmout hit – že je to zkrátka úžasná, chlapská hra. Šlo jenom o to jim tu hru trochu představit,“ dodal.
Yzerman, Messier, Lemieux, Hull
„Přispěli k tomu i ostatní. Načasování nemohlo být lepší. Charismatický Mark Messier šel do New Yorku a stal se tam ikonou. Steve Yzerman toho udělal strašně moc v Detroitu, na ledě i mimo led. A pak Mario, který doslova zachránil hokej v Pittsburghu,“ říká.
„Nebo Brett Hull, který zase doslova sám zachránil St. Louis. Kdyby ho Cliff Fletcher nevyměnil do St. Louis, dnes by tam možná tým neměli. Všechno do sebe zkrátka výborně zapadlo,“ ohlíží se rodák z Brantfordu za rozvojem této krásné hry v devadesátých letech.
Prodloužení tři na tři
Co si legendární útočník myslí o současném formátu prodloužení, kdy se hraje ve třech hráčích na každé straně? „Kdykoli se dívám, užívám si to, třeba jako nedávno dech beroucí prodloužení mezi Winnipegem a Torontem. Pravděpodobně jediní, kdo si to neužíval, byli trenéři Jets a Maple Leafs,“ směje se Gretzky.
„Když se bavím s ostatními bývalými hráči, vždycky si říkáme, jak by bylo skvělé, kdyby se takto hrálo v naší době. Já spolu s Paulem Coffeym a Jarim Kurrim, Messierem nebo Andersonem. To by byla opravdu zábava,“ zasnil se.
Současný hokej
„Moc se mi líbí, jak se hokej změnil. Dnešní hra je mnohem lepší, než v naší době. Není to nic proti hráčům padesátých nebo osmdesátých let, ale současní hráči jsou větší a rychlejší, vybavení je mnohem lepší. Představte si dnes Bobbyho Orra s jeho bruslením, v dnešních bruslích. Vždyť on bruslil v podstatě v teniskách, na kterých byly nože. Nechápejte mě špatně, hráči byli tehdy skvělí, ale výbava byla hrozná,“ upřesnil.
