- Reklama -

Malkin se popral na tréninku

- Reklama -

I na hokejové bitky je třeba se připravovat. Jen se to nesmí přehnat, jak to předvedli Jevgenij Malkin s Craigem Adamsem na pátečním tréninku Penguins. Po simulované bitce s ruským obrem opouštěl jeho protihráč kluziště se zkrvavenou tváří.


Jak upozorňují pozorovatelé, trenér Mike Johnston u šarvátky nebyl přítomen, trénink vedli jeho asistenti Rick Tocchet a Gary Agnew.
„Už jsem to s nimi probíral, ale chci mluvit také se zúčastněnými hráči,“ reaguje kouč Tučňáků na dotazy pittsburghských médií. „Když se něco podobného stane, je nejlepší svolat hráče dohromady a nechat si to vysvětlit. Může jít o ojedinělý incident, kdy to jeden přežene a druhý mu to vrátí. Chci mít jistotu, že nejde o nic vážnějšího.“
Přesně v tomto duchu se snažil argumentovat Malkin, když se k záležitosti vrátil po skončení večerního utkání s Tampou Bay. „Nemám s Craigem žádný problém. Trochu jsem mu rozsekl ret, ale to byla spíš smůla. Mluvil jsem s ním o tom po tréninku a probral jsem to i se zbytkem mužstva. Není mezi námi nic zlého, v zápase jsme ostatně spolu nastoupili na poslední tři střídán,“ připomněl nejproduktivnější člen Penguins.
Někteří novináři začali šířit spekulace o Malkinových psychických problémech, ruský útočník byl o den dříve uvolněn z tréninku z nespecifikovaných osobních důvodů. Trenér Johnston ale za nešťastným incidentem vidí spíše ponorkovou nemoc, která tu a tam propukne v každém týmu NHL.
„Hráči jsou hodně často spolu a během sezóny mezi nimi občas vzniknou nějaké neshody. Zatím se nám při žádném tréninku nestalo, že by se nějaká situace vyhrotila příliš, ale  v každém klubu, kde jsem působil, k něčemu podobnému každý rok došlo. Kluci po sobě vyjedou jak šílení a potom se s tím musí nějak vypořádat,“ uzavírá téma Mike Johnston.

Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -