Lundqvist po nejdelší sezóně relaxoval u moře a bavil se při tenisu

Má za sebou nejdelší sezónu v dosavadní hokejové kariéře a tak brankář Henrik Lundqvist potřeboval pořádně „dobít baterky“. Po finále Stanley Cupu, ve kterém jeho New York Rangers prohráli v pěti zápasech s Los Angeles, odjel s manželkou Theresou a dvouletou dcerou Charlise domů do Švédska a užíval si rodinné pohody.
Společně s bratrem kdysi koupili dům u moře nedaleko Göteborgu a každé léto si užívají tamní klid. „Přijdou přátelé a všechno je v pohodě. A o tom přece léto je: dobít baterky a strávit čas s lidmi, které milujete,“ říká úspěšný gólman.
Rozhodně ale první týdny jen nezahálel. „Hrál jsem hodně tenis. Nechtěl jsem trávit celé hodiny jen v tělocvičně a tenis mi přišel jako dobrá alternativa, jak zůstat fit. Je při něm spousta podobných pohybů jako v hokeji. A jinak dělám pořád stejná cvičení jako před devíti lety, kdy jsem v NHL začínal. Nic revolučního. Jen už jsem na sebe trochu opatrnější.“
Od srpna už ale v Göteborgu poctivě trénoval na ledě společně s týmem Frölunda Indians, v jehož dresu v roce 2005 těsně před svým odchodem do NHL vyhrál švédský titul. „Pokaždé během sezóny se cítím rozlámaný, pokud nebruslím více jak dva dny. A teď to najednou byl měsíc a půl.“
Čeká ho desátá sezóna v NHL. Už je veterán, jeden z nejvěrnějších v týmu Rangers. „Přirozeně, že moje role v týmu je po těch letech poněkud jiná. Ale mou hlavní zodpovědností pořád zůstává chytat puky. A já osobně mám jediný cíl – vyhrávat. V poslední sezóně jsme byli opravdu hodně blízko a fanoušci mi dodali další chuť vyhrát toho zase o něco víc.“
I kdyby v budoucnu změnil dres, asi už v srdci zůstane Newyorčanem. Miluje to město. „V New Yorku mohu být jen jedna z tváří v davu. Hokej tam není tak sledovaný, takže nikdo pořádně neví, kdo jsem. Zato když někam vyrazím ve Švédsku, lidé přece jen trochu zbystří.“
Zbystří je slabé slovo. Po návratu do rodné země se okamžitě stal středem zájmu tamních médií. „V prvním týdnu jsme se potkali snad s každým. Byla to jedna společenská večeře za druhou. A několikrát jsme šli z jedné akce rovnou na další. V Americe jsem toho zažil také hodně včetně všelijakých show, ale ne tolik. Bylo toho až moc,“ přiznává Lundqvist.
Zvýšenou pozornost přitahoval i jeho kontrakt na téměř 60 milionů dolarů za sedm let, která z Lundqvista dělá velmi bohatého muže. „Chápu, že platy jsou veřejná informace, ale mrzí mne, že je pak zmiňují v každém článku o nás. Média se za poslední roky hodně změnila. Příběh se dá najednou vytvořit z čehokoliv.“
Rád by proto, aby se o něm psalo hlavně v souvislosti se sportovními výkony. A rád by pochopitelně zažil lepší konec příběhu, než jako v poslední sezóně, kdy musel skousnout porážku ve finále Stanley Cupu. „Nejsem ten typ hráče, co porážky hned hodí za hlavu, ale po těch letech jsem se s nimi naučil vyrovnávat. Často to bývá hodně o štěstí. Tři zápasy skončily v prodloužení a v každém z nich jsme trefili tyčku. Pokaždé rozhodovaly milimetry.“
Kromě trénování se Lundqvist v létě věnoval i své brankářské škole nedaleko Göteborgu a také si nenechal ujít tenisový turnaj v Bastadu, kam jezdí pravidelně už od svých sedmi let. To už je ale minulostí. „Teď už je moje mysl soustředěná zase jen na další sezónu v NHL,“ přesvědčuje na závěr Henrik Lundqvist.