- Reklama -

Mike Babcock: Leave No Doubt

- Reklama -

Je jedním z nejuznávanějších koučů současnosti. V létě kývl na nabídku rekordní smlouvy a odešel za novou výzvou do Toronta, kde se pokouší vrátit hrdému klubu respekt a slávu. Kouč javorových listů Mike Babcock by mohl být synonymem slova úspěch. Je jediným členem prestižního Triple Gold Clubu z řad trenérů. Zlato ze světového šampionátu si přivezl v roce 2004 z Prahy, o čtyři roky později získal s Detroitem Stanley Cup. Na posledních dvou olympiádách vedl ze střídačky zlatý kanadský výběr. K tomu připočtěte ještě zlato z juniorského šampionátu nebo vítězství v univerzitním šampionátu. Babcock zkrátka ví, jak vítězit.
Nyní můžete pod pokličku jeho trenérské kuchyně nahlédnout i vy. V roce 2012 vyšla publikace s názvem Leave No Doubt – A Credo for Chasing Your Dreams, ve které nás Babcock provede svým trenérským životem. Nejedná se však o klasický životopis. Babcock na 139 stranách vypráví příběh své trenérské kariéry na pozadí ZOH ve Vancouveru v roce 2010. A přestože je olympijský turnaj hlavní dějovou linkou příběhu, nejedná se o pouhý chronologický sled zápasů a výsledků, spíš o střípky Babcockových vzpomínek na významné momenty.
V úvodu Babcock prozrazuje krédo, jež viselo během turnaje v kanadské šatně, a následně skládá zajímavé momenty do kapitol právě podle tohoto kréda. Každý řádek, každá fráze je vysvětlena čtenářům v samostatné kapitole a na konkrétní situaci. V závěru každé kapitoly Babcock vždy pokládá čtenářům nějakou otázku, která je má přinutit k zamyšlení.
Babcock však lehce zabrousí i do soukromí. Vzpomíná třeba, jak jej v roce 1993 propustili od týmu WHL Moose Jaw Warriors. „Naše dcera měla tehdy tři měsíce, neměl jsem peníze, mé vyhlídky byly žalostné. Když jsem měl říct své ženě, že jsem dostal padáka, byla to jedna z nejtěžších věcí v mém životě,“ přiznává, že ne vždy šlo všechno v jeho životě hladce. Přesto se dočkal další šance, když dostal nabídku koučovat celek univerzity v Lethbridge. Teprve tam nabrala jeho kariéra ten správný směr. Kvůli této příležitosti se dokonce vzdal lépe placené práce. Tušil, že tohle může být poslední šance něco v hokeji dokázat a rozhodl se riskovat.
Svůj rok v Lethbridge zakončil vítězstvím na národním šampionátu a zbytek je historie, jak se s oblibou říká v zámoří. Následovalo úspěšných šest let u týmu Spokane Chiefs v juniorské WHL. Tohle angažmá jej katapultovalo ke kanadskému týmu pro juniorské mistrovství světa a byla z toho zlatá medaile. Následovala štace v Cincinnati a z AHL už pak bylo poměrně blízko na nejslavnější hokejovou scénu – do National Hockey League.
Hned ve své první sezóně na lavičce Anaheimu dovedl Kačery až do finále Stanley Cupu 2003, kde jeho tým padl až v rozhodujícím sedmém zápase s New Jersey. Být tak blízko a nakonec odejít s prázdnýma rukama, to byla pro Babcocka velká životní lekce a cenná zkušenost. V roce 2005 pak usedl na střídačku Red Wings a vydržel tam dlouhých deset let. Během té doby pokaždé s týmem postoupil do play-off, v roce 2008 konečně získal Stanley Cup, o rok později jeho tým prohrál ve finále.
„Každý den se počítá. Každý trénink může být rozdílovým faktorem. Naše odhodlání definuje to, kým jsme. Nenechte nikoho na pochybách, že náš tým má charakter. Tohle je náš sport a náš čas. Celá země nás sleduje,“ burcoval své svěřence před turnajem, na němž se jeho tým musel vyrovnat s obrovským očekáváním. Olympijský turnaj na domácí půdě, to byla pro Kanaďany velkolepá událost. A jak už to tak v kolébce hokeje bývá, hrdý národ považoval za úspěch jen a pouze vítězství.
Babcock také popisuje, jak těžké bylo vybrat z ohromného množství kandidátů dvacítku vyvolených hráčů pro olympijský turnaj a vzpomíná na nominační tiskovou konferenci, která se konala v jeho rodném městě. Oceňuje rovněž spolupráci s generálním manažerem reprezentace Stevem Yzermanem, se kterým se velmi dobře znal ze společného působení v Detroitu.
Ve volných dnech se snažil být „normálním“ účastníkem olympijských her, nasával úžasnou atmosféru, sledoval ostatní kanadské sportovce a užíval si přítomnost svých nejbližších. Vancouver 2010 pro něj znamenal mnohem víc, než jen příležitost vést reprezentační tým na nejsledovanějším turnaji světa. Olympiádu na domácí půdě, kterou mohl strávit jako přímý účastník, navíc se svou rodinou po boku, to považoval za privilegium, jaké člověka potká jednou za život. Velmi si této šance vážil. Zároveň nezapomněl poděkovat všem dobrovolníkům a fanouškům.


Nepříliš přesvědčivé výsledky v základní skupině (prohra s USA, výhra nad Švýcarskem až po nájezdech) odsoudily celek javorového listu k tomu, že musel absolvovat na cestě za zlatem jeden zápas navíc, a sice osmifinále proti Německu. To se však nakonec ukázalo jako výhoda. Na krátkém turnaji, kdy mají hráči velmi málo času na sehrání a adaptaci, přišel zápas s Německem vhod. Vysoká výhra dodala týmu sebevědomí, trenéři našli optimální složení sestavy, všechno si konečně sedlo.
Ve čtvrtfinále totiž čekal Kanadu nesmírně silný soupeř. Rusové do turnaje vstupovali jako dvojnásobní světoví šampioni z posledních dvou let a moc toužili stvrdit nadvládu nad hokejovým světem olympijským zlatem. Přestože už se asi nikdy nebude opakovat atmosféra soubojů z dob studené války, třeba jako na Kanadském poháru 1987, duely mezi Kanadou a Ruskem budou vždy patřit ke klasickým hokejovým bitvám, ve kterých to bude jiskřit. Měl to zkrátka být souboj dvou hokejových titánů.
Kanaďané neporazili Rusko (či Sovětský svaz) pod pěti kruhy od ZOH ve Squaw Valley 1960. Na to, co se v Canada Hockey Place ve čtvrtfinále mezi oběma soupeři přihodilo, se však bude vzpomínat po generace. Domácí totiž soupeře naprosto převálcovali a nedali Rusům nejmenší šanci. Konečný výsledek  – 7:3!
Babcock také popisuje, jak obtížné bylo říci legendě, jakou bezesporu Martin Brodeur je, že v play-off bude tým sázet na Roberta Luonga. „Lu si to zasloužil. Tohle bylo jeho město a přišel jeho čas,“ vysvětlil rozřešení brankářské otázky. „Brodeur to vzal jako profík. Po celou dobu zůstal pozitivní a Lua podporoval.“
V semifinále si Kanaďané poradili se Slováky, kteří ovšem ze zápasu udělali neskutečné drama. Třígólové manko stáhli na rozdíl jediné trefy a v závěrečných vteřinách zápasu musel Kanadu uchránit od vyrovnání skvělý Luongo. Scéna byla připravena pro další klasický souboj – Kanada versus USA, v sázce nebylo nic menšího, než zlatá olympijská medaile.
Když pouhých čtyřiadvacet vteřin před koncem třetí třetiny Zach Parise vyrovnal na 2:2, bylo zaděláno na pořádné drama. Najednou se zdálo, že by se kanadský zlatý sen mohl rozplynout. „Zda jsme byli v kabině před prodloužením zklamaní? Ano, jistě. Ale absolutně jsme nepochybovali o tom, že vyhrajeme,“ přibližuje Babcock atmosféru v šatně.
Sidney Crosby se pak postaral o zlatý gól, čímž se zařadil po bok střelců „nesmrtelných“ branek, jakými byli Paul Henderson nebo Mario Lemieux. A Mike Babcock si mohl s celým realizačním týmem spokojeně vydechnout. Svůj nelehký úkol splnil – dovedl na domácí půdě Kanadu ke zlaté olympijské medaili.
Ačkoli bylo krédo „Leave No Doubt“ napsáno speciálně pro olympijský turnaj, Babcock přiznává, že stejně tak reprezentuje jeho přístup k životu. Vyjadřuje odhodlání a touhu jít si za svým snem. Mezi slova, jež Babcock používá nejčastěji, patří zejména: úspěch, přístup, odhodlání, kuráž, sny, vůdcovství, motivace, překonávání překážek, potenciál, příprava, učení, tým, vítězství.
Tohle je vskutku neobyčejná kniha, která zdaleka není jen o hokeji. Jde v podstatě o jakýsi univerzální návod na úspěšný život. Je o aktivním přístupu, odhodlání, životních hodnotách, o překonávání překážek, o cestě za snem. Podle deníku Montreal Gazette může tato publikace sloužit jako „inspirativní vodítko pro sportovce, studenty, byznysmeny či kohokoli jiného.“ A Pierre LeBrun z ESPN se připojuje: „Je to vskutku inspirativní pohled na život, na tvrdou práci a oddanost, který platí pro kohokoli.“
LEAVE NO DOUBT. A Credo for Chasing Your Dreams.
Autor: Mike Babcock, Rick Larsen
Předmluva: Scotty Bowman                                                                                                                              Rok vydání: 2012
Počet stran: 139
Nakladatelství: McGill Queen’s University Press
Cena: cca 13 USD

- Reklama -
Roman Blaha
Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -