Allen splácí Bluesmanům důvěru a děkuje Brodeurovi

Hokejový život bývá plný zvratů. Jednou jste nahoře, jednou dole, stejně jako v životě. Své by o tom nyní mohl vyprávět gólman St. Louis Jake Allen. Před třemi měsíci jej fanoušci Bluesmanů málem vyháněli z města, nyní s nadšením skandují jeho jméno. Na nečekaně rychlém postupu přes Minnesotu měl právě Allen významný podíl.
Proti jednomu z nejlépe střílejících celků základní části se předvedl v parádním světle. Ne, nevychytal dvě nuly za sebou, jako se to povedlo některým jiným (Pekka Rinne, Cam Talbot), jeho statistiky po prvním kole jsou ale stejně působivé. V pěti duelech proti Wild průměrně pustil jen 1,47 branky za zápas a zastavil 95,6 % střel.
„Jen se snažím chytat, jak nejlépe dovedu. Soustředíme se na sebe, nezabýváme se tím, co dělá soupeř, jaké chystá změny a podobně. Hledíme si svého,“ říkal novinářům v průběhu série. Ještě před pár měsíci přitom bylo všechno jinak.
Od 8. prosince do 31. ledna vyhrál pouze čtyři zápasy, za stejné období si připsal deset porážek. Průměrně dostával 3 a půl gólu za zápas, úspěšnost zákroků měl mizerných 87,6%. Během sedmi utkání byl třeba pětkrát střídán. Situace došla tak daleko, že jej veřejně kritizoval sám Hitchcock. „Měl by dospět. Musí být lepší,“ nechal se slyšet nespokojený kouč. Z jednoho lednového tripu po kluzištích soupeřů se dokonce vrátil předčasně domů. Od klubu dostal volno, aby si odpočinul a dal se psychicky dohromady.
Prvního únorového dne se všechno změnilo. Blues propustili kouče Kena Hitchcocka a trenéra brankářů Jima Corsiho. Na jejich místa usedli Mike Yeo a především gólmanská legenda Martin Bordeur. Od té chvíle se Allenovy výkony proměnily jako mávnutím kouzelného proutku. Úspěšnost zákroků 93,8% a průměr 1,85 obdržené branky na zápas, to jsou čísla, na která může být šestadvacetiletý gólman hrdý.
„Když byl během sezóny třeba střídán, vždycky se objevil druhý den a odvedl svou práci. Jsme velmi hrdí na to, jak teď chytá, ale přísahám, že ke své práci přistupuje úplně stejně po celý rok,“ chválí svého brankáře útočník David Perron.
Během svých dvou úvodních sezón v St. Louis se Allen střídal s Brianem Elliottem. První zkušenost s play-off prožil v roce 2015, kdy stál v brance ve všech šesti duelech proti Wild. Série pro něj ale skončila neslavně. Minnesota postoupila poměrem 4:2 na zápasy a Allen byl navíc v šestém utkání střídán.
Blues mu ale nepřestávali věřit a nakonec to byl Elliott, kdo se loni v létě stěhoval do Calgary. Tohle rozhodnutí, zdá se, začíná přinášet výsledky. Elliott se v Calgary dlouho hledal. Přestože se postupně zlepšoval a dotáhl Flames do play-off, ve vyřazovací části vyhořel a proslýchá se, že Plameny budou v létě znovu shánět gólmana číslo jedna.
To Allen se může těšit na sérii druhého kola proti Nashvillu a chvála se na něj momentálně valí ze všech stran. „Uklidňuje nás, že máme v brance chlapa, který chytá dlouhodobě výborně. Víme, že můžeme udělat chybu, a on nás podrží,“ říká kapitán týmu Alex Pietrangelo.
Výkony svého maskovaného muže si nemůže vynachválit také kouč Mike Yeo. Sympatie jsou ale vzájemné. „Yeosie je pro náš tým skvělý. Všechno, co říká, je důležité. Má správný přístup a pořád s námi mluví. Je odhodlaný vítězit a snaží se každému z nás pomoci, aby ze sebe dostal to nejlepší. Neustále nás podporuje,“ neskrývá spokojenost Jake Allen.
„S Hitchem jsme moc nemluvili. Já si přitom myslím, že komunikace je důležitá. Pokud má kouč s mou výkonností nějaký problém, rád bych to věděl. Chci, aby se mnou mluvil,“ svěřil se Allen pár týdnů po trenérské výměně. „Gólmani to mají těžké. My jsme ti, kdo pouští góly a prohrávají zápasy. Nikdo s námi nechce moc mluvit, aby nás nenaštval, my si přitom taky potřebujeme s někým promluvit.  Teď máme štěstí, že tu máme Martyho,“ říká Allen.
Když je tehdy z Winnipegu poslali domů, pobyl chvíli s rodinou a vrhnul se zpátky do práce. „Byl jsem zklamaný sám ze sebe. Nedělal jsem z toho ale vědu, to spíš ostatní,“ směje se. „Připadal jsem si v brance ztracený a musel jsem se z toho dostat. Vzal jsem si den volna a pak se dal do práce. Bylo fajn strávit nějaký čas s rodinou a nemyslet na hokej,“ ohlíží se za obtížným obdobím.
„Dva týdny jsem skutečně tvrdě dřel na tréninku, pracoval jsem na určitých detailech. Potřeboval jsem se vrátit a podávat konzistentní výkony. Mé tréninkové návyky se hodně změnily. Piluji věci, které jsem nikdy dřív nedělal,“ odhaluje, co stojí za jeho proměnou.
Za mnohé prý vděčí právě Brodeurovi. „On vidí tolik věcí, které mnoho jiných brankářských trenérů nevidí. Má obrovské zkušenosti. Už je tu s námi nějakou dobu a zná nás, zná naše silné a slabé stránky,“ je vděčný za přítomnost jednoho z nejlepších gólmanů historie.
A jaké konkrétní rady od legendy dostal? „Vždy musíš vědět, kdo je zrovna na ledě a kde se nachází. Buď soutěživý. Bav se chytáním. Když se na tebe řítí útok, vždy musíš mít brusle v pohybu. Neustále sleduj hru a puk. Buď ve správném postavení. A spoustu dalších,“ prozrazuje Allen.
„Jsou to věci, nad kterými vás ani nenapadne přemýšlet, protože si myslíte, že je děláte dobře, když jste se dostali až do NHL,“ dodal Allen. „Je třeba být připraven na každou střelu, ať už přijde odkudkoli, třeba od červené čáry. Hokejka musí být na ledě. Musíte být zkrátka vtaženi do zápasu,“ říká aktuální jednička Blues.
„Pokud by mě tehdy z Winnipegu neposlali domů a šel bych znovu do brány, asi by to byl jiný příběh,“ přiznává. Jak je vidět, všechno zlé je k něčemu dobré. Každá zkušenost vás může posílit. Na Jakea Allena budou spoluhráči spoléhat i dnes v noci, kdy startuje série druhého kola mezi St. Louis a Nashvillem.