- Reklama -

Callahan dá dnes gól, předpovídá Cooper

- Reklama -

V šestnácti zápasech letošního play off Ryan Callahan branku ještě netrefil, tři body má za asistence z úvodní série s Detroitem. Trenér Tampy Jon Cooper přesto věří, že jeho svěřenec dnes večer střeleckou smůlu prolomí. Podmínky k tomu má ideální, představí se v Madison Square Garden, která byla sedm a půl sezóny jeho hokejovým domovem.
„Jsem rád, že jste se zeptali, protože Ryan dnes pravděpodobně dá gól,“ vyřkl kouč Blesků smělou prognózu po dopoledním tréninku. „Na velkých scénách se mu daří, takže si myslím, že v hale, kde hokejově vyrůstal, to dokáže.“

Za mužstvo z New Yorku odehrál Callahan v základní části 450 zápasů s bilancí 132+122, pětina z jeho branek nesla vítěznou pečeť. V play off nastoupil za Jezdce 59krát a zaznamenal čtrnáct gólů a deset asistencí. Od loňského března ale sbírá další body už jako člen Lightning, kam přišel výměnou za Martina St. Louise.
Když se v polovině listopadu poprvé představil proti svému bývalému týmu, dvakrát rozvlnil síť. O čtrnáct dnů později přidal k dalším dvěma brankám ještě asistenci. Až ve třetím měření sil vyšel bodově naprázdno. Stejně je na tom i ve finále Východní konference, z něhož nevynechal jediný zápas, přestože krátce před startem série absolvoval operaci slepého střeva.
„Rekonvalescence probíhá svižně, každý den se to zlepšuje,“ pochvaloval si před týdnem. „Uvidíme, jak to bude vypadat při intenzivním bruslení.“

Jak už bylo řečeno, proti Rangers si statistiky zatím nevylepšil. V tabulce pravdy má tři záporné body. Skutečnost, že měří síly s bývalými spoluhráči, ale ke znásobení motivace nepotřebuje.
„Když jsem proti nim stál v prvním nebo druhém zápase, bylo to ohromné. Chtěl jsem něco předvést, něčím přispět, cítil jsem na ramenou tíhu,“ přiznává rodák z Rochesteru. „Teď jsme v konferenčním finále, nepotřebuju zvláštní motivaci, energii nebo důvod hrát dobře. Dostatečným důvodem by měla být snaha postoupit do finále Stanley Cupu.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -