Před rokem dotáhl skvělými výkony Kanadu ke zlatu na olympiádě v Soči a od té doby chytá přímo fantasticky. Carey Price byl již od teenagerovských let velkým brankářským příslibem Canadiens, ale chvíli mu trvalo, než se zařadil mezi opravdové hvězdy NHL. Ještě před pár lety, kdy v Montrealu působil vedle Jaroslava Haláka, se mohlo zdát, že je malinko přeceňovaný, protože chytal značně nevyrovnaně. Ačkoli za ním média stála, někteří fandové a experti kroutili hlavami: „Tohle má být ten nový Roy?“
V posledních dvanácti měsících však Kanaďan podává takové výkony, kterými si hlasitě říká o Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL. To ale není vše. Stále častěji je jeho jméno zmiňováno také v souvislosti s cenou pro nejužitečnějšího hráče vůbec – Hart Trophy. Na úspěchu Habs, kteří zažívají povedenou sezónu, se kvalitními výkony podílí více opor, Price ale nad všemi vyčnívá. Naposledy vychytal devátou venkovní výhru v řadě, čímž překonal klubový rekord Rogieho Vachona.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Před olympiádou přitom nebylo vůbec jisté, zda se na ZOH postaví mezi tři tyče on nebo zkušenější Roberto Luongo. Právě pozice brankáře měla být podle některých expertů jedinou slabinou nadupaného týmu obhájců zlata z Vancouveru. Jak to nakonec dopadlo, všichni víme. Price byl nejen kanadskou jedničkou, ale také nejlepším brankářem Her.
Celkem v Soči nastoupil do pěti utkání a zastavil 103 ze 106 střel, které na něj mířily. Ve vyřazovací části pustil ze tří zápasů jediný gól. V momentech, kdy turnaj vrcholil, a šlo o všechno, prostě zavřel branku a vychytal dvě nuly. Američany a poté i Švédy ve finále úplně zdeptal. Když se vrátil do Montrealu, na krku se mu houpala zlatá olympijská medaile. K tomu načerpal ohromnou spoustu sebevědomí, že se může měřit s těmi nejlepšími.
„Už před turnajem jsem věřil ve své schopnosti. Znal jsem kluky, za kterými budu chytat, a věděl jsem, že máme slušnou šanci zvítězit. Taková byla má mentalita. Vše, co jsem musel udělat, bylo postarat se o mou část práce. Naštěstí pro mne se věci ubíraly správným směrem a tým přede mnou hrál opravdu dobře. Všechno jsme splnili tak, jak bylo naplánováno,“ ohlíží se Price za rok starými událostmi, které nasměrovaly jeho kariéru mezi hvězdy.
Kanaďané měli na soupisce pro Soči hned osm kapitánů týmů NHL. „Když jsem se rozhlédl po kabině, bylo to cool. Nikdy dříve jsem nebyl součástí tak sebevědomé a hlasité party, to na tom všem bylo nejlepší,“ pochvaluje si Price, že viděl, jak se na zápasy připravují ti nejlepší z nejlepších. „Sledovat tyhle hráče, to bylo něco výjimečného.“
Jeho spoluhráč z Montrealu a soupeř z olympiády, Američan Max Pacioretty, je udiven, jak málo se kanadský brankář od ZOH změnil. Price je obvykle tichý a rezervovaný, zkrátka od přírody kliďas, což rozhodně není na škodu, když hrajete večer co večer před náročným montrealským publikem.
„Nikomu nevidíte do hlavy, ale nezažil jsem, že by byl Carey někdy jiný, než jak ho známe každý den. Právě díky tomu je tak dobrý, nemá žádné výkyvy. Nejlepší světoví hráči jsou přesně takoví, a Carey v tomhle vyniká,“ říká Pacioretty. Jedna věc se ale přece jen od olympiády změnila, a to jsou jeho statistiky.
Mezi brankáři, kteří za posledních dvanáct měsíců odchytali alespoň 1 500 minut, má rodák z Vancouveru bezkonkurenčně nejlepší čísla. Od kanadského triumfu odchytal 58 zápasů s vynikající úspěšností zásahů 93,5%. Daleko za ním je druhý nejlepší muž v tomto směru, kterým je Craig Anderson z Ottawy (42 utkání – 92,6%).
Pokud bychom tato čísla porovnali s dvanácti měsíci před olympiádou (tedy od února 2013 do února 2014), byl by Price mezi gólmany, co v tomto období odchytali alespoň 1 500 minut, až devatenáctý s úspěšností 91,7% ze 74 utkání. Na prvním místě byl ve zmiňovaném období Josh Harding (93,0%).
Jako osobnost se tedy Kanaďan po olympijském úspěchu možná nezměnil, ale jako brankář rozhodně vyzrál. „Našel jsem svou zónu a začalo to jít dobře. Nevím, jestli to je o dospívání a vyspělosti, nebo o tom, že znáte své schopnosti. Ať už tomu budeme říkat jakkoli, prostě se jen snažím dělat svou práci. Samozřejmě ale potřebujete, aby také tým před vámi hrál dobře. Absolutně našim klukům věřím. Dělám si starosti jen s prvním zásahem. Když se mi povede, je to hned jednodušší,“ říká Price.
Podle Mikea Babcocka, kouče Kanady na ZOH, byly před semifinále s USA určité pochybnosti, zda přece jen není riskantní nasadit Price, jenž měl jen minimum zkušeností s opravdu vypjatými zápasy. Nakonec se Kanaďané rozhodli, že do toho půjdou a podrží jej, dokud jim sám gólman nedá důvod ke změně. Že se tohle odvážné rozhodnutí vyplatilo, je nad slunce jasné.
After Sochi, @CP0031 has become one of League’s best. READ -> http://t.co/UhTepLPRUE #GoHabsGo pic.twitter.com/E7DZQ41pqp
— Canadiens Montréal (@CanadiensMTL) 24. Únor 2015
V současnosti považuje Babcock Price společně s Pekkou Rinnem za nejlepšího gólmana v NHL. Jedna věc jej ale podle Babcocka od ostatních odlišuje. „Je z nich nejklidnější. Má dobré dispozice, skvěle hraje s pukem. Montreal nedává moc gólů, ale on jich málo pouští,“ říká asi nejžádanější trenér současnosti. „I když máte obrovskou šanci, Carey to udělá tak, že to vypadá, že jste vlastně ani žádnou šanci neměli.“
V jeho podání prostě i ty nejtěžší zákroky vypadají tak nějak jednoduše. Jen zřídka předvádí efektní zákroky do sestřihů, protože to zkrátka díky výborné poziční hře nepotřebuje.
Od návratu ze ZOH mají Canadiens bilanci 52 výher, 23 porážek a 7 porážek v prodloužení nebo po nájezdech. V play off 2014 se probojovali až do finále Východní konference, ve kterém v šesti zápasech podlehli celku New York Rangers. Již v úvodním duelu série ale přišli právě o Price, tedy o svou jasnou brankářskou jedničku, což sérii významně ovlivnilo. Nevíme, zda by Montreal s Pricem v brance přes Jezdce postoupil, jeho šance by ale jistě byly vyšší.
„Hodně vyspěl. Když jste obklopeni elitními hráči, hodně se toho naučíte. Teď je z něj skvělý lídr. V kabině je velmi respektovaný, protože je vítěz, a to mu už nikdo nevezme,“ říká o něm kouč Michel Therrien. Pro slavný klub začíná mít zkrátka podobný význam, jaký měl pro Montreal na přelomu osmdesátých a devadesátých let legendární Patrick Roy. Tohle tvrzení už opravdu nezní přehnaně. Vždyť třeba v počtu vychytaných nul v montrealském dresu už svého předchůdce předčil.
Nejdůležitějším měřítkem je ale samozřejmě úspěch v play off. Roy dovedl Habs ke dvěma triumfům a v obou případech za své fantastické výkony odnesl Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. Tím se sedmadvacetiletý gólman zatím pochlubit nemůže. Ve své osmé sezóně v NHL má za sebou stále jen jeden ročník, ve kterém jako jednička dotáhl svůj tým alespoň do semifinále Stanley Cupu.
Pokud ale vydrží Price chytat jako doposud, mohou montrealští fanoušci snít o tom, že se dlouhé čekání na triumf (od roku 1993) chýlí ke konci.
