- Reklama -

Elliott potřetí v řadě udržel čisté konto. Kdo bude jedničkou Blues pro play off?

- Reklama -

18. října měl bilanci čtyř vítězství ze čtyř startů, přesto o pár dnů později Brian Elliott zjistil, že větší prostor v brankovišti St. Louis bude dostávat Jake Allen. O pět roků mladší kolega ho znovu pořádně „pustil“ do akce až začátkem ledna, kdy si poranil koleno. Koncem února se role obrátily, na marodku zamířil Elliott a mezi tyče Allen.
Od minulého víkendu Brian Elliott znovu chytá, a to přímo fantasticky. Ve třech zápasech po sobě nepustil ani gól, díky čemuž mají Bluesmani od včerejška jistou účast v play off. Navíc bojují o výhodu domácího ledu pro první tři kola play off, tedy o prvenství v Západní konferenci.
„Zatím jsem o tom nepřemýšlel,“ odpovídá trenér Ken Hitchcock na otázku z titulku našeho článku. „A asi ani nebudu, dokud neskončí základní část. Rozsoudíme to až na konci, možná budeme muset jít do akce s oběma.“
V roce 2012 završil Elliott první část sezóny na čele statistik v úspěšnosti zákroků i na základě brankového průměru, ale play off zahajoval jako jednička Jaroslav Halák. O rok později celou neúspěšnou sérii s Los Angeles (2-4) odchytal sám. V další sezóně dostala přednost posila z Buffala Ryan Miller. Pod loňskou porážkou 2-4 s Minnesotou je podepsán Allen.
„Nikdy nedostal šanci být jasnou jedničkou. Nevím, jaké plány mají trenéři nyní a nebudí mě to ze sna, protože rozhodování není na mně, ale Brian na sobě pracuje jako profesionál a proto se dostal na takovou úroveň, na jaké je,“ říká kapitán Blues David Backes. „Pokud dostane v play off taktovku do ruky, určitě odvede fantastickou práci. A pokud ji dostane Jake, očekáváme od něho to samé.“
Hernímu stylu muže v brankovišti bude muset zbytek týmu přizpůsobit svůj projev, podle Kena Hitchcocka s tím ale jeho svěřenci nebudou mít problém.
„Jsou mezi nimi rozdíly. Jake je mnohem aktivnější v brankovišti. Brian je konzervativnější, ať jde o práci s pukem nebo samotné hraní. Je zalezlejší na čáře, zatímco Jake se pohybuje blíže oblouku brankoviště. Jake víc pracuje s pukem a je flexibilnější,“ říká bělovlasý kouč.
„Jsou odlišní, ale naši obránci vědí, jak zakládat akce v závislosti na tom, který brankář zrovna chytá. Fungujeme takhle celý rok, gólmani se střídali po deseti zápasech, nebylo to po každém utkání. Myslím, že si dokážeme rychle zvyknout, protože s každým z kluků jsme odehráli slušnou porci minut,“ dodává Hitchcock.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -