- Reklama -

Jágrův centr je zpět. Byl úžasný, chválí Barkova trenér

- Reklama -

Po desetizápasové pauze se v pondělí znovu objevil v sestavě Floridy Aleksander Barkov – a byl to povedený návrat. Mladý centr se sice do statistik nezapsal, ale na ledě pobyl skoro 21 minut čistého času, což bylo jeho druhé nejvyšší vytížení v této sezóně, a jeho přítomnost byla znát.
„Byl úžasný,“ snadno najde nejvhodnější slovo ke zhodnocení výkonu svého svěřence trenér Gerard Gallant. „Vhazování sice neměl nijak skvělá, to plyne z toho, že odehrál první utkání po návratu, ale jinak byl silný a opravdu dobrý.“
Příčinou skoro měsíční absence dvacetiletého útočníka byla zlomená pravá ruka v zápěstí, památka na zápas s Chicagem, kdy Barkova do inkriminovaného místa zasáhl kotouč. Panteři bez svého elitního centra prohráli šest z deseti střetnutí, i když dvě až po uplynutí šedesáti minut.
„Je důležitou součástí našeho týmu. Pracuje pro nás při buly, v přesilovkách, při oslabeních. Je to velice zodpovědný hokejista. Je mladý, ale mladý na obou stranách kluziště. Na ledě je všude, je velký a silný,“ vypočítával Gallant, když oznamoval, že rodáka z finského Tampere bude mít už v pondělí proti Tampě Bay k dispozici.
Sám Barkov se těšil především na obnovenou spolupráci s Jaromírem Jágrem a Jonathanem Huberdeauem. „Když sem Jágr loni během sezóny přišel, hned během prvního střídání jsme měli dvě šance. Myslím, že nic z naší souhry se nevytratilo. Budeme v ní pokračovat a hrát stejně jako dosud,“ slibuje. „Hrát s těmihle dvěma je velká zábava. Nemusíte o ničem moc přemýšlet. Víte, kam jít, a oni to vědí také.“
Barkov odehrál po boku Jágra s Huberdeauem prakticky celý zápas s Lightning. Je hříčkou osudu, že když ho půl minuty před sirénou za nerozhodného stavu 0:0 vystřídal na postu centra Nick Bjustad, podařilo se Panterům vstřelit vítězný gól.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -