- Reklama -

Koivu si vzal příklad ze Selänneho, končí s hokejem

- Reklama -

Jeden z nejlepších kapitánů v dějinách Habs, hodnotí kanadský tisk přínos Saku Koivua. Finský útočník ale kromě třinácti sezón strávených v Montrealu odehrál v NHL také pět roků v anaheimském dresu po boku Teemua Selänneho, a stejně jako jeho velmi dobrý kamarád se teď rozhodl pověsit brusle na hřebík.
„Když se ohlédnu na 22 let, které jsem strávil v profesionálním hokeji – nejprve ve Finsku a poté v NHL, cítím se být požehnaný a naplněný. Už nějakou dobu jsem zvažoval odchod do důchodu. Věřím, že tohle je správný čas,“ konstatuje 39letý veterán v rozlučkovém vyjádření vydaném prostřednictvím hráčské asociace NHLPA.
S mužstvy, v nichž za oceánem působil, na žádný výraznější kolektivní úspěch nedosáhl, maximem pro něho bylo druhé kolo play off. Největším vítězstvím rodáka z Turku bylo, když na přelomu let 2001-02 vyhrál boj o život s rakovinou lymfatického systému a mohl se vrátit k činnosti, která mu byla životní láskou. Novináři posléze jeho úsilí ocenili Mastertonovou trofejí.
Zdravotní pauza okradla čtyřnásobného finského olympionika o necelou stovku zápasů ve slavné soutěži. Svoji hokejovou dráhu v NHL tedy Koivu uzavírá na 1124 utkáních základní části, v nichž zaznamenal 255 gólů a 587 asistencí. Devětkrát v kariéře pokořil padesátibodovou hranici, nejlépe mu vyšla sezóna 2006-07 v montrealském dresu (75 bodů).
„Byl to muž s velkým M. Byl pro nás inspirací, učitelem, přítelem. Byl neskutečným bojovníkem, který mi ukázal, co znamená být profesionálem ve městě, které od vás nečeká nic menšího než dokonalost,“ říká jeho tehdejší kolega Sheldon Souray. „Je to jeden z nejskvělejších chlapů, co jsem kdy poznal, a já jsem vděčný, že jsem ho mohl nazývat spoluhráčem.“
O jedinečnosti Saku Koivua svědčí i skutečnost, že ani jeden z jeho zaměstnavatelů o něm neuvažoval jako o vhodném zboží k výměně. Svůj jediný přestup z Montrealu do Anaheimu uskutečnil v létě 2009 jako nechráněný volný hráč.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -