Odhalení sochy, vyvěšení dresu. New Jersey připravilo pro Martina Brodeura velkou slávu

Celkem devětkrát byl v NHL nejlepším gólmanem podle počtu výher. Je čtyřnásobným držitelem Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře sezóny, v National Hockey League stanovil několik významných rekordů. Odchytal 1 266 utkání, připsal si 691 výhru, celkem ve 125 případech vychytal čisté konto. V brance strávil neuvěřitelnou porci minut, přes 74 tisíc. Se čtyřiadvaceti shutouty v play-off je také rekordmanem. Martin Brodeur se zkrátka do hokejové historie zapsal jako jeden z největších velikánů, kteří se kdy postavili do brankoviště.
Nyní jeho kariéra dostala ne jedno, ale rovnou dvě razítka na nesmrtelnost. New Jersey Devils mu v pondělí odhalili před arénou Prudential Center bronzovou sochu, včera pak čtyřdenní slávu zakončili vyvěšením Martyho dresu pod strop haly.
Byly to pro rodáka z Montrealu docela hektické dny. V sobotu prováděl slavnostní vhazování, o víkendu se účastnil několika dalších akcí, v pondělí byl přítomen odhalení své sochy, v úterý pak vystoupal pod strop haly jeho dres s číslem třicet.
„Je to velká socha, všechny ty detaily na ní jsou úžasné,“ pochválil Brodeur po odhalení sochy autora díla. „Bylo skvělé mít tu rodinu. Jsou součástí mne a já se vždycky snažil chytat co nejlépe hlavně kvůli tomu, že se na mne dívají moje děti. Pro ně bylo odhalení sochy úžasné,“ rozplýval se v pondělí.
„Vždy jsem zdravil fanoušky touhle pózou. Přidali jsme ještě to mrknutí, protože jsem takhle vždycky mrkal na moje děti, když jsem je zahlídnul v rohu na domácím zápase,“ vysvětloval Brodeur, odkud se vzal nápad pojmenovat sochu „The Salute“. „Takhle si mne pamatuje nejvíce lidí,“ myslí si.
„Je vždycky skvělé, když fanoušci skandují mé jméno. Vím, že ta socha je pro mne, ale já myslím, že je to ocenění všech úspěchů, které jsme jako tým za posledních dvacet let měli. Dokázali jsme to společně,“ odpověděl dvojnásobný olympijský vítěz ze Salt Lake City a Vancouveru na dotaz, zda se považuje za sportovní ikonu.
V úterý pak následoval další nezapomenutelný večer. Diváci jej málem nepustili ke slovu. Jakmile hlasatel oznámil vyprodané aréně Prudential Center jeho jméno, ovace nebraly konce. Fanoušci povstali a dvě minuty tleskali svému hrdinovi, skandovali jeho jméno. Legendární gólman chtěl začít svůj proslov, ale nemohl. Aplaus sílil a sílil. Žádný mikrofon by mu nepomohl.
„Byl jsem připraven začít, ale bylo mi doporučeno, ať nechám trochu rozproudit atmosféru a nechám fanoušky skandovat. Jejich reakce byla úžasná. Trochu jsem to očekával, ale bylo to naprosto ohromující,“ vykládal dojatý Brodeur po ceremoniálu.
Pozvánku na slavnostní večer obdržela řada jeho bývalých spoluhráčů a přátel, mezi nimi třeba Scott Stevens, Ken Daneyko nebo Scott Niedermayer, jejichž čísla jsou vyřazena pod střechou vedle toho Brodeurova. Mezi hosty nechyběli ani bývalí trenéři jako Jacques Lemaire nebo Larry Robinson, obzvlášť vřelého přijetí se pak dočkala Line Burnsová, vdova po zesnulém Patu Burnsovi.
Za bývalé spoluhráče promluvil Ken Daneyko, který označil Brodeura za nejdůležitějšího hráče v historii klubu. Jménem současného kádru přednesl řeč český útočník Patrik Eliáš. Vtipný proslov měl také bývalý generální manažer a architekt všech úspěchů Ďáblů, Lou Lamoriello. „Byl prototypem ryzího Ďábla,“ prohlásil současný generální manažer Toronta o brankářské legendě.
Dnes třiačtyřicetiletý poradce generálního manažera St. Louis Blues Douga Armstronga dovedl New Jersey ke třem triumfům ve Stanley Cupu, ze slavného poháru se radoval v letech 1995, 2000 a 2003. Lamoriellovi nezapomněl ve své řeči poděkovat. „To vy jste ze mě udělal šampiona,“ řekl.
Soupeři z Edmontonu přijeli ke své střídačce právě včas, aby viděli pětiminutové video na Brodeurovu počest a vyslechli si jeho řeč. „Bylo to od nich skvělé. Už když jsem hrával, vždycky jsem uvítal možnost vidět něco takového. Myslím, že je to důležité hlavně pro mladé hráče, aby viděli, jaká je historie tohoto sportu,“ ocenil jejich gesto oslavenec.
Když se Brodeur konečně dostal ke slovu, poděkoval snad všem lidem, na které si vzpomněl. Nevynechal trenéry, management klubu, spoluhráče, zaměstnance, přátele a pochopitelně ani rodinu. Snažil se udržet emoce na uzdě, ale ve chvíli, kdy mluvil francouzsky o své matce a otci Denisovi, bylo dojetí příliš silné.
„Musel jsem říct něco o svých rodičích, což je vždy ta nejtěžší část. Myslel jsem si, že když budu mluvit francouzsky, nebude to tak těžké. Ale bylo to náročné,“ přiznal. Závěrem vyslovil velké díky fanouškům, kteří během ceremoniálu nepřestávali skandovat „Marty!, Marty!“
„Nemohu jim dostatečně poděkovat. Nemáme zde sice největší fanouškovskou základnu v lize, ale místní fandové jsou jedni z nejlepších díky své vášni. Chodí na nás dlouhá léta stejní lidé, kteří pak přivedou své děti a tak to jde pořád dokola. V New Yorku, Montrealu nebo Torontu je tak velká základna fanoušků, že se s nimi nedostanete do osobního kontaktu. Tady je to ale neuvěřitelné,“ ocenil Brodeur téměř rodinné vazby s věrnými fanoušky. „Když jsem se dnes procházel městem, poznával jsem lidi ze svých hráčských let, a oni dodnes stále fandí Devils,“ uznale pokyvoval hlavou.
Pak už z červeného koberce ve svém bývalém brankovišti sledoval, jak jeho dres stoupá vzhůru. „Bylo to něco výjimečného. Samozřejmě, hrát zápasy a vítězit, to přebije všechno ostatní, ale tohle bylo opravdu cool. Jako hráč nikdy podobná vyznamenání neočekáváte, ale když už se to stane, dává vám to příležitost ohlédnout se za tím, co jste v životě dokázali. Významnou součástí mých úspěchů jsou ovšem mí spoluhráči,“ dodal závěrem jeden z nejlepších gólmanů hokejové historie.
Slavnostní vyřazení čísla 30 – Martin Brodeur, New Jersey Devils


Odhalení sochy Martina Brodeura před arénou Prudential Center


Foto: Icon Sportswire