Dnes je tomu přesně dvacet let. Psal se 18. duben 1999 a středobodem hokejového vesmíru byla newyorská Madison Square Garden. Toho nedělního odpoledne se v posledním utkání základní části střetly týmy New York Rangers a Pittsburgh Penguins. Ke svému konci toho dne dospěla jedna velká kariéra a bez přehánění lze říci, že tím skončila jedna hokejová éra.
Ke svému poslednímu zápasu v National Hockey League totiž vyjel Wayne Gretzky, nejproduktivnější, a podle mnohých také nejlepší, hráč historie. Počet jeho utkání v nejslavnější lize se tak zastavil na čísle 1487. Držitel mnoha desítek rekordů se loučil a na kontě měl čtyři Stanley Cupy, devět Hart Trophy a deset triumfů v ligovém bodování.
Jeho výkony byly jak z jiné planety – 92 branek nebo 215 bodů za sezónu, 50 gólů v úvodních 39 zápasech sezóny, a tak dále. Dodnes platí, že jen asistencí má Gretzky na kontě víc (1963), než kterýkoli jiný hráč nasbíral bodů (Jágr 1921). V historickém bodování se mu nejbližší pronásledovatelé dívají na záda s téměř tisícibodovým odstupem.
Toho odpoledne před dvaceti lety se hra zvaná hokej loučila se svým králem. „Neexistuje lepší místo, kde bych se raději rozloučil se sportem, který miluji, než Madison Square Garden,“ prohlásil rodák z Brantfordu. Na rozlučku s velikánem dorazili například Glen Sather (Gretzkyho dlouholetý kouč v Edmontonu), Mark Messier či Mario Lemieux.
Rozhodnutí, že tohle bude jeho poslední sezóna, v něm uzrálo někdy v lednu. Tuhle informaci si ale nechal pro sebe, konec kariéry oficiálně oznámil až dva dny před zmiňovaným zápasem proti Penguins.
„Byli jsme na Manhattanu na večeři, když jsem řekl ženě, že po sezóně skončím. Nechtěl jsem z toho ale dělat žádnou velkou událost, rozhodně jsem nestál o nějaké rozlučkové turné. Ale už v lednu jsem věděl, že tohle je můj poslední rok,“ ohlíží se po dvaceti letech „The Great One“.
„Pravdou je, že jsem hokej pořád miloval. Tréninky, zápasy, fanoušky, kluky v kabině i cestování. Ale už jsem se vůbec netěšil na letní přípravu. Už jsem nebyl mentálně připravený trénovat celé léto tři hodiny denně, abych byl v září připravený na sezónu,“ říká Gretzky.
O tři dny dříve odehrál v Ottawě svůj poslední venkovní zápas. Ačkoli konec kariéry měl teprve oznámit o den později, všichni tušili, že to je naposledy, kdy hraje zápas NHL na kanadské půdě. Dočkal se bouřlivých ovací a byl vyhlášen první, druhou i třetí hvězdou zápasu.
„Byli tam máma s tátou, moje rodina. Novináři se chovali hezky. Věděli to, ale netlačili mě do žádných prohlášení. Já se chtěl rozloučit v New Yorku, kde se ke mně všichni chovali skvěle. A přišlo mi kontraproduktivní ohlašovat konec kariéry v cizím městě,“ vzpomíná Gretzky. „Vyšlo to skvěle. Můj poslední venkovní zápas byl v Kanadě a byla u toho moje rodina. Všichni se dobře bavili. Byl to začátek několika vzrušujících dnů,“ dodal.
„Volal mi Michael Jordan, což bylo opravdu cool. Řekl mi, že si budu důchod užívat a budu mít spoustu času na golf. Vždy jsem ho obdivoval, a když mi tehdy zavolal, měl jsem vážně radost,“ vybavuje si hokejová legenda.
V posledním duelu si připsal také svůj poslední bod, když Brianu Leetchovi asistoval u poslední branky Rangers v sezóně. „Nemyslel jsem v tu chvíli na to, že mám další bod. Hlavou mi proběhl celý den a chtěl jsem si to užít. Ale byli jsme s Brianem výborní kamarádi, proto jsem byl šťastný, že ten puk prošel do branky,“ popisuje Gretzky.
„V tom posledním zápase jsem se cítil jako malý kluk. Byl jsem v sedmém nebi, nemohl jsem být šťastnější,“ říká. „Ten poslední den byl výjimečný. Fanoušci a všichni lidé ve městě se k nám chovali skvěle. Užil jsem si to, byl to jeden z nejlepších dnů mého života,“ dodal. Zápas nakonec dospěl do prodloužení, které ukončil svou trefou Jaromír Jágr. Mnozí v tom viděli symboliku – největší hráč všech dob předal pochodeň svému nástupci, který byl zrovna na vrcholu sil.
„Řekl jsem mu, že pokazil můj večer, a on se mi za ten gól omlouval. Ale byli jsme s Jagsem dobří přátelé. Jezdil ke mně, když jsem hrál ještě za Los Angeles, několikrát jsme spolu v létě trénovali. On byl tehdy jedním z nejlepších hráčů v lize a tak bylo příhodné, že ten zápas ukončil právě on,“ ohlíží se Gretzky. „Samozřejmě bych si přál, abych ten gól dal já. Ale kdyby se hrálo tři na tři jako dnes, měl bych větší šanci,“ říká.
Jakmile padla rozhodující branka, hráči Penguins přijeli naposledy potřást rukou největšímu hráči tohoto sportu. Gretzky se několikrát vracel z útrob haly na led, fanoušci ho zkrátka nechtěli nechat odejít a neustále vyvolávali jeho jméno. Když poté předstoupil před zástupce médií, měl na sobě stále dres. „Nikdy už si jej na sebe nenatáhnu. Je těžké se s ním rozloučit. Abych byl upřímný, nechci ho sundat,“ vykládal žurnalistům.
Dodnes se jej lidé ptají, zda mu aktivní hokej chybí. „Samozřejmě, že mi hokej chybí. Přál bych si, aby mi bylo třiadvacet a abych znovu hrál. Ale vím, že jsem skončil v pravý čas,“ říká přesvědčivě. „Každý říká, že nejlepší by bylo loučit se s pohárem nad hlavou. Ale ze všeho nejdůležitější jsou lidé kolem vás, díky nim je tahle hra tak skvělá, stejně jako celý život. A já měl na lidi ohromné štěstí. Jít do New Yorku, to byla jedna z nejlepších věcí, která se nám se ženou a dětmi mohla přihodit,“ konstatuje Gretzky.
