- Reklama -

U Šmídů našli pod stromečkem dvojčata, tatínek už se chystá do práce

- Reklama -

Od poloviny prosince, kdy v zápase s Pittsburghem inkasoval hit od pittsburghského obránce Simona Desprese, vynechal Ladislav Šmíd už devět zápasů. Dobu léčení, pro každého sportovce nepříjemný čas, si ale dokázal zpestřit … pobytem v nemocnici.
Ne, zranění krku nebylo tak vážné, aby musel být hospitalizován. Přesto je zadák Calgary mezi lékaři několik hodin denně. Na jednotce intenzivní péče pro novorozence se věnuje svým dvěma ratolestem, synovi Ladislavovi a dceři Zoey.
„Chodíme se tam s manželkou na ně dívat a mazlit se s nimi, každý den tam strávíme pět až šest hodin. Mám teď docela nabitý program. Až to tady skončím s vámi, zase tam jdu,“ hlásil reportérům po pondělním tréninku v hale Saddledome.
Mezi mantinely byl ten den poprvé i se zbytkem mužstva. Lékaři ho už uschopnili, ale trenér Bob Hartley s ním pro středeční utkání s Detroitem příliš nepočítal. To se potvrdilo při pohledu na soupisku, Šmíd zamířil pouze na tribunu.
„Přece jen nebyl delší dobu na ledě. V pondělí si poprvé zabruslil s kluky, takže si myslím, že ho ve středu ještě vynechám,“ avizoval kouč Plamenů. „Jinak je fajn, že ho máme zpátky, hned to tu ožilo. Je to skvělý chlap a velký bojovník. Je dobře, že jsme zase všichni pohromadě.“
Šmíd naposledy nastoupil za Flames 12. prosince. O pár dnů později odvážel manželku do porodnice. Dvojčata přišla na svět o šest týdnů dříve, zato v nejkrásnější roční čas – na Štědrý den.
„Bylo to trochu bláznivé, strávili jsme několik dnů v nemocnici. Žena měla nějaké problémy, ale nakonec porodila 24. prosince. Byl to ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažil, jedinečná zkušenost, něco neskutečného,“ líčí šťastný otec.
Po vánoční přestávce už libereckého odchovance volaly pracovní povinnosti, ale jen v lehčím modu.
„V klubu z toho byli všichni unešení. Začal jsem trénovat na ledě, ale Bob, Brian Burke i Brad Trelliving mi všichni říkali, ať si vezmu tolik volna, kolik budu potřebovat,“ děkuje Šmíd za pochopení situace ze strany vedení. „Pochopitelně budu potřebovat ještě nějaký čas na ledě, abych si zvykl na puk a tempo hry, ale nemyslím si, že mi to bude trvat moc dlouho.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -