Od začátku října do poloviny června. Nikde jinde než v NHL netrvá sezóna tak dlouho, finalisté z Chicaga a Tampy Bay mají v nohách více než stovku zápasů. Jenže zatímco u Blackhawks přehluší radost ze zisku Stanleyova poháru veškerou únavu a bolest, v případě Blesků padají slova útěchy na vyprahlou půdu.
„Máme za sebou hodně hokejových dnů a najednou se zdá, že úplně k ničemu. Vím, že tomu tak není, ale člověk má takový pocit,“ posteskne si při pohledu nazpět kapitán Lightning Steven Stamkos.
V základní části skončili ve Východní konferenci „až“ třetí, ale v následném play off dokázali po Detroitu vyřadit i oba úspěšnější konkurenty, tedy Montreal a NY Rangers. Do finále naopak vstupovali jako papíroví favorité, jenže Jestřábi za nerozhodného stavu 2-2 na zápasy dokázali v pátém utkání venku ukrást soupeři výhodu a na vlastním ledě dovršili dílo.
„Bylo mi až špatně, když jsem slyšel, jak publikum slaví. Těžko se o tom teď hovoří. Je to hrozný pocit, nevím, jak ho popsat,“ klopil zraky k zemi gólman Ben Bishop.
„Tahle rána bude pálit ještě hodně dlouho,“ přidává se obránce Victor Hedman.
Prakticky všichni členové poraženého týmu mluví o symbolické bolesti, skutečné zdravotní problémy nezmíní nikdo. Bishop měl od druhého zápasu finále pohmožděná třísla, kvůli čemuž vynechal třetí utkání, ale ve zbylých byl připraven vydat ze sebe všechno. Tyler Johnson odehrál prakticky celé finále se zlomeným zápěstím. Po odstoupení v pátém zápase se vznášely otazníky nad další účastí Nikity Kučerova.
Bude vás zajímat:
- FOTO a VIDEO: 6 finálový zápas, 2:0 a Stanley Cup získavá Chicago Blackhawks
- Ladies and Gentlemen the Stanley Cup (video z předávání Stanley Cupu)
- Čas Černých jestřábů! Chicago potřetí během šesti let vyhrálo Stanley Cup
- Antoine Vermette: Tak trochu nečekaný střelec důležitých branek
- Čeští a slovenští hokejisté, kteří vyhráli Stanley Cup
Úderná formace „trojčat“ posbírala ve finále jen šest bodů, každý z jejích členů dal pouze po gólu. Na Coreyho Crawforda ani jednou nevyzrál druhý nejlepší střelec základní části Steven Stamkos.
„S mojí produktivitou to bylo špatné,“ sype si popel na hlavu lídr Tampy. „Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych dal pár branek? Nepodařilo se nám zvítězit a vynutit si sedmý zápas, to se potom těžko hledají slova útěchy. Máme pocit nedodělané práce.“
Kouč Cooper musí slabou ofenzívu ve své řeči také zmínit: „Nedali jsme dost branek. Kdyby mi někdo na začátku play off řekl, že v posledních dvou zápasech se trefíme jen jednou, nevěřil bych mu, protože to není náš modus operandi. Na druhou stranu jsme prakticky v každém utkání inkasovali jen dvakrát, což u tohoto týmu většinou přinášelo vítězství. Vyschl nám pramen, což bylo tvrdé zjištění.“
I z těchto slov je slyšet spíše psychická než fyzická bolest, stejně jako ze závěrečného Cooperova shrnutí.
„Máme tu skupinu mladíků, ale v srdci jsou ještě kluky, a jsou teď zdrcení. Je těžké na ně koukat a vidět to. Já jsem zdrcený ještě kvůli dvěma lidem. Svému asistentovi Ricku Bownessovi (o jeho „neúspěších“ píšeme jinde), protože jsem si představoval, jak mu předávám pohár do ruky, a dalšímu asistentovi Steveu Thomasovi. Jsou v lize už hodně dlouho a já bych rád viděl, že dosáhli úspěchu,“ říká Jon Cooper.
„Možná si za pár týdnů budeme považovat, jakého úspěchu jsme dosáhli, ale teď máme pocit nedokončené práce. Loňské vyřazení od Montrealu bodlo jako žihadlo, ale bledne v porovnání s dnešními pocity,“ uzavírá. „Tahle porážka na nás zanechá jizvu.“
