Říkali mu Golden Jet, Zlatý tryskáč, pro jeho blonďatou hřívu, rychlost, s jakou se na bruslích proháněl, a dělovou střelu golfákem. Spolu se svým synem Brettem patří k nejlepším ryzím kanonýrům historie. Před pár hodinami ale přišla ze zámoří smutná zpráva. Bobby Hull dnes ve věku 84 let zemřel.
Je jedním z nejlepších hráčů v historii Chicaga a členem Hokejové síně slávy (uveden byl v roce 1983). Ve stejném roce Blackhawks vyvěsili jeho devítku pod strop haly. V roce 1961 s nimi získal svůj jediný Stanley Cup.
We are saddened by the passing of Blackhawks legend, the Golden Jet – Bobby Hull. pic.twitter.com/SKuRDwtcQB
— Chicago Blackhawks (@NHLBlackhawks) January 30, 2023
Pětkrát v kariéře překonal ceněnou padesátigólovou metu. Když se mu to povedlo poprvé, byl teprve třetím hráčem historie, který to dokázal (Maurice „Rocket“ Richard byl první, Bernie „Boom Boom“ Geoffrion druhý).
Celkem sedmkrát byl nejlepším střelcem sezóny, třikrát ovládl ligové bodování (Art Ross Trophy). Dvakrát obdržel prestižní Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezóny. Ve sbírce má i Lady Byng Trophy pro ligového gentlemana. Dodnes drží se 604 brankami klubový rekord Blackhawks. V NHL celkem odehrál přes tisíc zápasů, nasázel 610 branek a nasbíral 1 170 bodů. Po odchodu z NHL dlouho válel ještě v konkurenční WHA.
V roce 2011 mu Blackhawks odhalili před United Center sochu. Připojil se tak ke Stanu Mikitovi a basketbalové legendě Michaelu Jordanovi. „Nejúžasnější večer mého života. Ohromná pocta,“ komentoval to tehdy.
Když se rozjel k bráně, byl takřka nezastavitelný. Gólmani z něj měli doslova hrůzu. I kvůli jeho vyhlášené dělovce si začali postupně chránit obličej maskou. „Bobby byl opravdová superstar. Ikona. V šedesátých letech byl tváří Blackhawks,“ připomněl dnes komisař NHL Gary Bettman.
„Mohl vás porazit mnoha způsoby. Uhlídat ho byl vskutku náročný úkol. Jakmile přejel červenou čáru, museli jste se mít na pozoru, protože měl neskutečnou střelu. Guy Lafleur a Yvan Cournoyer byli hrozně rychlí, ale uhlídat Bobbyho, na to neexistoval žádný zaručený návod,“ vzpomínal ve své biografii „My Story“ legendární zadák Bobby Orr.
The NHL Alumni Association is deeply saddened to learn that Bobby Hull has passed away at the age of 84.
Bobby began his NHL career with the @NHLBlackhawks in 1957. He would go on to play 15 seasons with the team, one season with Winnipeg, and another with Hartford, amounting.. pic.twitter.com/pOIioAgwd4
— NHL Alumni (@NHLAlumni) January 30, 2023
„Bylo mi dvaadvacet, když jsme s Chicagem vyhráli Stanley Cup. I později jsme měli dobrý tým, možná i lepší, ale pokaždé, když jsme se dostali do finále, nevyšlo to. Ze Stanley Cupu jsem se nikdy nenapil. Když naše oslavy v roce 1961 začaly, pil jsem pivo ze starého špinavého klobouku Mikea Wirtze, syna našeho klubového majitele. Udělalo se mi hrozně zle a musel jsem do postele, místo toho, abych slavil celou noc,“ dával Hull k dobru vtipnou historku.
„Ačkoli jsem z Chicaga odcházel nerad, musel jsem splnit svůj slib, který jsem dal Winnipegu. Řekl jsem si o milion dolarů, abych je odradil. Kdybych tušil, že mi to dají, řekl bych si o dvacet. Ale nakonec ničeho nelituji,“ vracel se po letech ke svému odchodu z NHL do nově vzniklé konkurenční WHA.
„Když jsem v roce 1972 přešel do WHA, přišel jsem tím o možnost zahrát si ve slavné Sérii století proti Sovětům. To bylo asi největší zklamání mé kariéry. Zahrál jsem si proti nim aspoň v roce 1974 za výběr WHA a byl to jeden z mých největších hokejových zážitků,“ svěřil se.
„Ve Winnipegu jsem si to užíval. Naše lajna s Ulfem Nilssonem a Andersem Hedbergem byla nejzábavnější v lize! A myslím, že jsem taky pomohl dalším hráčům, aby si vyjednali lepší smlouvy. Prošlapal jsem hokejistům cestu k těm velkým penězům, jaké berou dnes,“ rád připomínal svou zásluhu na růstu hráčských platů.
Jedinm hráčem, který mu za to osobně poděkoval, byl Wayne Cashman. „Když hráli proti Sovětům ve Vancouveru, jeden můj kamarád sháněl lístky. Zeptal jsem se ho, jestli nějaké nemá. Wayne z kapsy bez váhání vytáhl čtyři lupeny a podal mi je. Zeptal jsem se, co jsem dlužen, a Cash jen odvětil: co jsi dlužen? Spíš bych se měl ptát, kolik já dlužím tobě. Můj plat se ztrojnásobil, jenom díky tobě,“ smál se Hull ještě po letech.
„Hokej jsem odjakživa miloval. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych v životě dělal cokoli jiného. Nejlepší pocit? To, že jsem to dotáhl do NHL, a pak taky sledovat svého syna Bretta,“ ohlížel se za svým hokejovým životem Golden Jet.
V pondělí 30. ledna Zlatý tryskáč navždy přistál. Čest jeho památce.
Použité zdroje:
Chris McDonell: For the Love of Hockey – Hockey Stars‘ Personal Stories
Bobby Orr: My Story
