Finálová série očima českých hokejových novinářů

Složení finálové dvojice letošního Stanley Cupu dává jistotu, že na podstavci slavného poháru přibude nové jméno – ať už zvítězí Vegas nebo Washington, půjde o premiérový triumf daného klubu. Finále tedy slibuje opravdu vzrušující podívanou. Ještě před jeho vypuknutím jsme oslovili přední české novináře a požádali je o jejich názor na finálovou sérii.
Své odpovědi nám zaslali novináři dlouhodobě píšící o NHL – Pavel Bárta (deník Sport), Karel Knap (MF Dnes), Petr Novotný (časopis ProHockey), Jan Velart (NovaSport) a Jiří Lacina (nhl.cz). Za nhlnews.cz se k finálové sérii vyjádřil Roman Blaha, jeden ze zakládajících redaktorů našeho webu. Který příběh by se jim zamlouval víc – triumf nového týmu nebo Ovečkin konečně s pohárem nad hlavou? Zde jsou jejich postřehy.
Pavel Bárta (deník Sport)
Těžko říct, jestli je silnější příběh nového týmu z Vegas, nebo první finále Washingtonu po dvaceti letech, navíc s Ovečkinem a po tolika rychlých koncích v prvním či druhém kole. Ten nejlepší je ale spíš o tom, že oba týmy v podstatě budoval stejný generální manažer, tedy George McPhee. On do Capitals kdysi přivedl Ovečkina, Bäckströma a další, za přispění evropského skauta Vojtěcha Kučery, kterého má s sebou ve Vegas taky.
Vítězství bych přál spíš Capitals. Jednak mám pocit, že té pohádky o Zlatých rytířích už bylo docela dost, jednak za Washington hraje víc Čechů. Jakub Vrána je další nastupující hvězda. Byl tak trochu ve stínu vrstevníka a kamaráda Davida Pastrňáka, který toho stihnul v Bostonu už podstatně víc. Vrána to neměl v organizaci Capitals vůbec jednoduché, musel se prodrat nahoru přes farmu, hraje první úplnou sezonu. Stanley Cup však může mít dřív než Pasta.
Pak jsou tu Michal Kempný a Jakub Jeřábek, kteří přišli v průběhu sezony. Druhý z nich nemá sehraný potřebný počet zápasů, aby měl případně právo na prsten vítěze, ale snad to ještě stihne. Jako svého času Jiří Šlégr, který v jednom finálovém zápase zaskočil v Detroitu za suspendovaného Jiřího Fischera. Pokud jde o Ovečkina, moc ho nemusím, když už je ovšem po třinácti sezonách v NHL tak blízko, Pohár bych mu taky přál.
Karel Knap (MF Dnes)
Pakliže jde čistě o citovou náklonnost, přeju Vegas. S Gerardem Gallantem jsem mluvil na Světovém poháru 2016, je to fajn chlap. Na Floridě udělali strašidelnou chybu, když ho propustili. Fleuryho pamatuju už jako kluka z kabiny Pens v listopadu 2007, je to sympaťák, v hokejové „macho“ společnosti má unikátní pověst. Tomáš Nosek si finále trpělivě vyčekal a vydřel. Na Knights chodí i můj dětský idol Andre Agassi. Nic proti Caps, ale příběh Las Vegas se mě dotýká víc

Petr Novotný (ProHockey)
Už spoustu let nikomu v lize nefandím, takže nemůžu napsat, že bych pohár někomu přál. Ale moc se mi líbí styl Vegas. Takhle aktivní hokej v podání všech řad jsem už dlouho neviděl. Na takový tlak se mužstvo soupeře jen špatně připravuje. S Washingtonem se to má navíc tak, že když se neprosadí Ovečkin, Capitals většinou padnou.
Ale takhle otázka nezněla. Na jednu stranu by byla škoda, kdyby tak výrazný hráč, jako je Ovečkin, nikdy nezvedl nad hlavu Stanley Cup. Na druhou stranu, o Vegas Golden Knights by se určitě natočil film, na který bych se moc rád podíval. V každém případě se na finále opravdu těším a jsem upřímně zvědavý, jak dopadne.
Jan Velart (NovaSport)
Přeju Vegas. Ovečkin jako Dobyvatel ztracené archy je sice nesmírně poutavý příběh, kde si před závěrečnými titulky přeju happy end, ale 58 mrtvých, 851 zraněných a tisíce dalších postižených z říjnového masového útoku je dostatečně silný důvod si přát, aby se radovalo tohle město. Stanley Cup mrtvé nevzkřísí, ale radost a hrdost dodá. Mnoho rodin se stále probíjí nejtěžším životním obdobím.
Jiří Lacina (nhl.cz)
Letos určitě vyhraje tým, který se bude radovat z poháru poprvé. Máme proti sobě senzačního nováčka a zavedený klub se stabilizovanou sestavou, který na pohár dlouho čeká. Ať vyhraje kdokoli, bude to velký příběh. Washington se zbavil traumatu Penguins a konečně se jim v play off daří.
Vegas je atrakcí a dokonalou reklamou na vyrovnanost NHL. Pokud se něčeho bojím, tak jen toho, jestli si Gallantova družina nenastavila v první sezóně laťku až moc vysoko, v nadcházejících letech proto můžou být pod tlakem. Je to trochu Sophiina volba, oba týmy jsou mi sympatické, ale pokud už si musím vybrat, tak Washington. Jak řekl Wayne Gretzky: Ovečkin si zaslouží mít jméno na poháru.
Roman Blaha (nhlnews.cz)
Na finále se nesmírně těším, i když jsem si přál spíš kanadský tým (Jets) proti Tampě. Ale i tohle složení má své kouzlo – oba týmy usilují o svůj premiérový triumf. Pokud jde o Ovečkina, nikdy jsem ho moc nemusel. Ale musím uznat, že z něj sálá ohromná touha a odhodlání ten pohár konečně vyhrát. Dříve jsem mu nepřál, ale uznávám, že by mu ten stříbrný grál slušel. Letos hraje v play-off skutečně výborně. Pokud bych to z Washingtonu někomu přál hodně, pak je to kouč Barry Trotz. Je v lize dlouho a už dříve v Nashvillu odváděl výbornou práci.
Přesto budu držet palce Golden Knights. Důvodů je celá řada. Dostatečným argumentem, proč tomuto klubu přát, je už jen ta obrovská tragédie, která město postihla na začátku sezóny. Pak jsou tu Gerard Gallant a Marc-Andre Fleury. První z nich byl nepochopitelně propuštěn floridskými Pantery a fotografie, jak odjíždí po vyhazovu sám taxíkem, obletěla svět. Tohle si fakt nezasloužil. No a Fleury? Toho chlapíka prostě nejde nemilovat. Ohromný sympaťák, pohodář, skvělý chlap a spoluhráč. Asi nikdo nečekal, že by ještě někdy mohl předvádět takové výkony, jaké předvádí.
Někdo říká, že rozšiřovací draft nebyl fér a že všechno hrálo Vegas do karet. Tyhle názory neberu. Ano, NHL se poučila a neměla zájem o další klub, který bude několik let po svém vzniku ligovým otloukánkem. Silné týmy si nemohly ochránit všechny své opory a Knights tak získali několik solidních hráčů. V tom měli bezesporu proti dřívějším expanzím výhodu. Ale snad s výjimkou Fleuryho (Neal a další prominou) nezískali žádnou opravdovou hvězdu. Vždyť i po draftu je většina odborníků a fanoušků řadila hodně daleko za postupové pozice.
Cestičku jim nikdo neumetal. Úspěch si tvrdě odpracovali. Je zkrátka faktem, že mají velmi schopného generálního manažera a vynikajícího kouče. George McPhee vybral správné hráče, přičemž velmi dbal na charakter. Gerard Gallant pak s kádrem, jaký dostal k dispozici, výborně pracuje. Je docela ironií osudu, že v cestě za pohárem jim teď stojí Washington, tedy tým, který z velké části vybudoval právě McPhee.
Nikdo nečekal, že by Vegas mohlo dojít takhle daleko. Kdo by řekl, že William Karlsson nasází čtyřicet branek? V obraně nenajdeme žádnou hvězdu typu Doughtyho, Subbana nebo Hedmana. Vždyť takový Nate Schmidt byl loni ve Washingtonu na hraně sestavy – buď hrál ve třetím páru, nebo seděl na tribuně. Letos má ve Vegas nejvyšší ice-time ze všech hráčů. Colin Miller na tom byl v Bostonu podobně. A letos byl nejproduktivnějším bekem Rytířů, který měl důvěru v přesilovkách. A tak bychom mohli pokračovat i u dalších hráčů.
Kdepak, za úspěchem Vegas je pouze tvrdá práce. Tým se po té šílené střelbě neuvěřitelně semknul a Deryk Engelland za všechny slíbil, že udělají všechno pro to, aby vrátili do města radost. Na Gallantově partě je vidět, že jsou skutečně jako rodina. Hráči, kteří přišli, aby v nevadské poušti našli nový domov, vzali tento nový začátek jako ohromnou šanci. A ke všemu nepůsobí jako nováček ustrašeným dojmem, ale je radost se na jejich hru dívat.
Stanley Cup pro Vegas by rozhodně nebyl pro ligu žádnou ostudou, jak se někteří snaží tvrdit, právě naopak. Byl by to fantastický příběh hodný Hollywoodu. Ať už to ale dopadne jakkoli, mělo by nás čekat vynikající finále. Pojďme si ho užít a ať vyhraje ten lepší.