Howie Morenz: osmdesát let od tragické smrti první superstar NHL

Přidal  Roman Blaha   do  , , , ,      9. 3. 2017 12:19     Komentář  

Říkali mu „Babe Ruth hokeje“, s odkazem na legendárního baseballového pálkaře. Před osmdesáti lety, přesně 8. března 1937, však Howie Morenz zemřel na následky zranění, které utrpěl při utkání NHL o pět týdnů dříve. V zápase proti Chicagu ve slavné montrealské hale Forum utrpěl mnohačetné zlomeniny nohy, ke kterým se později přidaly komplikace a krevní sraženiny.

Psal se zrovna 28. leden 1937, když Morenz upadl u hrazení a byl přišpendlen k ledu obráncem Blackhawks Earlem Seibertem. Okamžitě byl transportován do nemocnice s nohou rozdrcenou na čtyřech místech. Po několika týdnech v nemocnici, přesně osmého března v noci, Morenz zemřel na embolii a krevní sraženiny. Bylo mu pětatřicet let.

Výhra 6:5 neznamenala toho večera pro náročné montrealské publikum vůbec nic. Všichni v hale totiž slyšeli praskat Morenzovy kosti. Hned bylo zřejmé, že situace je vážná. Miláček celého města neodcházel ze svého posledního zápasu jako hrdina, který rozhodl. Opouštěl Forum na nosítkách.

Historky, které se dochovaly z té doby, vykreslují tohoto hokejistu jako ochlastu, který si na nemocničním pokoji užíval divoké večírky a byl věčně opilý. Spekulace došly dokonce tak daleko, že si měl údajně sám sáhnout na život. Jeho parťák z útoku a dlouholetý kamarád Aurel Joliat tehdy prohlásil, že Morenz zemřel na zlomené srdce, protože si neuměl představit svůj život bez hokeje.

Morenzův syn, Howie junior, kterému bylo v době smrti otce deset let, neznal pravdu až do konce padesátých let. Jednou, když odcházel z haly Forum, jej nečekaně zastavila cizí žena. Byla to zdravotní sestra, která se o jeho otce starala v nemocnici St. Luke.

„Řekla mi, abych nevěřil všem těm šíleným historkám v novinách. Řekla, že táta nespáchal sebevraždu, neotrávil se alkoholem. Měl krevní sraženiny v noze. Doktor to věděl, chtěl se na něho ráno podívat, ale už to nestihl. Bylo příliš pozdě,“ vyprávěl Howie Morenz junior v roce 2000.

Jisté je, že Howie Morenz byl jedním z největších velikánů historie NHL. Byl asi první opravdovou superstar, jak bychom jej nazvali za použití současného jazyka. Však jej NHL nedávno u příležitosti svého stoletého výročí po zásluze zařadila mezi stovku nejlepších hráčů všech dob.

Celkem třikrát obdržel Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy (1928, 1930, 1931), dvakrát byl nejlepším střelcem. V sezóně 1929-30 nasázel neuvěřitelných 40 branek ve 44 zápasech! Kanadští sportovní novináři jej naprosto jednomyslně zvolili nejlepším hráčem první poloviny 20. století.  V roce 1945 byl jedním z prvních dvanácti lidí uvedených do Hockey Hall of Fame.

Jeho rychlost, tvořivost a čtení hry byly na svou dobu jedinečné. Lidé, kteří jej viděli hrát, potvrdí, že se mu nikdo nevyrovnal. Nikdo nebyl jako on. V době ekonomické deprese, kdy lidé obraceli každý dolar, chodili na hokej jen proto, aby viděli jeho šikovnost a umění. Říká se, že právě on ve své době zachránil profesionální hokej v Montrealu.

V základní části odehrál mezi lety 1923 a 1937 celkem 550 zápasů, v nichž si připsal 472 bodů za 271 branek a 201 asistencí. V play-off se objevil v devětatřiceti duelech s bilancí 13 branek a 9 asistencí. V Montrealu strávil dlouhých dvanáct sezón, oblékl také dres Chicaga a New York Rangers.

Je potřeba si uvědomit, že Morenz hrál ještě v době, kdy se hokej od toho současného značně lišil. Jeho éra ofenzivním a šikovným hráčům zrovna nepřála. Vždyť v prvních šesti letech jeho kariéry byly ještě zakázány přihrávky směřující dopředu. Druhé asistence neexistovaly. Led byl mezi třetinami upravován jen zřídkakdy. Teprve šest let po jeho smrti byla zavedena červená čára, která měla zrychlit hru.

Smrt hráče, který byl obrovskou atrakcí v arénách všech soupeřů, a na kterého chodily davy po celé NHL, pochopitelně nejvíce zasáhla srdce fanoušků Canadiens. Největší hvězda týmu byla nenávratně pryč. Jeho smrt pronásledovala nešťastného Earla Seiberta do konce života (zemřel v roce 1990 ve věku 78 let). Nic na tom nezměnil fakt, že jeho hit byl čistý. Morenzovi se brusle před dopadem nešťastně zasekla do rýhy v ledu.

Sám Morenz se nechal z nemocnice slyšet, že nemá Seibertovi co odpouštět. Byla to podle něj nehoda. Oba navíc byli kamarádi, v sezóně před Morenzovou smrtí spolu v patnácti zápasech oblékli dres Chicaga. Ale vykládejte to fanouškům Habs, kteří na Seiberta v následujících letech vytrvale bučeli. Když jednou dostal od reportéra otázku, zda by se Morenzovi znovu postavil, odpověděl Seibert smutně. „Zabil jsem ho.“

Závěr života strávil Morenz v nemocnici. Zdálo se, že se pomalu uzdravuje, když přišla smutná zpráva, že zemřel. Osudnou se mu stala krevní sraženina, komplikace v souvislosti s jeho zraněním, kterou lékaři včas neléčili. Ráno osudného dne týmový lékař J.A. Hector Forgues diagnostikoval krevní sraženiny a naplánoval na následující den operaci. Šanci provést zákrok už ale nedostal, pacient zemřel.Doktor byl z té zprávy zničený. O sedmnáct dní později dostal při zápase play-off mezi Detroitem a Montrealem infarkt. Zemřel v detroitské hale Olympia.

Tou dobou už měl Morenz za sebou pohřeb, na který 11. března dorazilo do Fora více než deset tisíc truchlících. Pohřben byl na montrealském hřbitově Mount Royal. Jeho poslední cestu lemovaly další desetitisíce lidí.

V listopadu 1937 zorganizovala NHL benefiční zápas a galavečer, který se stal předchůdcem současného Utkání hvězd. Výtěžek byl věnován vdově Mary a jejich dětem. Dcera Marlene si později vzala jiného velikána Habs Bernieho Geoffriona, zvaného Boom-Boom. Kromě Howieho juniora měl Morenz ještě dalšího syna Donalda, který ale zemřel jen rok po smrti otce na zánět pohrudnice ve věku sedmi let.

Morenzovo číslo sedm bylo v Montrealu ještě téhož roku vyřazeno z užívání, jako vůbec první z celkových patnácti čísel legend tohoto klubu. I osmdesát let po smrti Howieho Morenze visí jeho číslo hrdě pod stropem Bell Centre, aby si i mladší generace mohly připomínat tuto první opravdovou hvězdu National Hockey League.

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.