- Reklama -

Stadium Series v Kalifornii, další výzva pro Dana Craiga

- Reklama -

Na zápasy pod otevřeným nebem není na světě asi většího specialisty než Dana Craiga, který šéfoval přípravnému týmu při všech utkáních, která v poslední době NHL pořádala. Přesto je pro něho každá další akce v něčem nová. A tak, ačkoliv se kalifornské výzvě postavil už při loňském zápase Stadium Series mezi Kings a Ducks hraném na Dodger Stadium v Los Angeles, dobře ví, že příští týden na Levi’s Stadium v Santa Claře může stát před zcela odlišným zadáním.
„Zatím je tady stejně jako v Los Angeles, slunce září a my chodíme v tričku, takže předpokládám, že příštích pět dnů pojedeme podle stejného scénáře jako loni,“ hlásí v rozhovoru pro sportovní sekci portálu Yahoo. „Každý den začínáme pracovat v sedm nebo osm hodin večer, abychom připravili plochu pro zbytek týmu, který přijede ve středu. Potom už začneme pokládat led.“


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Ano, čtete dobře, příprava plochy probíhá především ve večerních hodinách. Ostatně i samotné utkání mezi Los Angeles a San Jose se na rozdíl od většiny ostatních venkovních zápasů odehraje až v podvečer, začátek je plánován na 19. hodinu místního času. To už bude eliminován hlavní problém – sluneční záře.
„Vypracovali jsme si příslušné grafy, ale i bez nich víme, že ve tři hodiny odpoledne nám už slunce na plochu nesvítí. V tu dobu tedy sundáme plachty, abychom kolem čtvrté hodiny mohli začít stříkat vodu. Slunce už jsme z naší rovnice vyškrtli. Nemusíme chodit do práce v poledne a čekat, až nám zmizí z obzoru,“ vysvětluje Craig.
„Večerní začátek nám pochopitelně hraje do karet, kdyby mělo jít o odpolední utkání, byli bychom ve velkém stresu. Takhle víme, že když slunce přestane ve tři hodiny svítit na plochu, zbývá nám i do rozbruslení ještě dost času,“ dodává.
Na základě dlouhodobých meteorologických měření ví, že v Santa Claře dosahují v únoru nejvyšší teploty v průměru necelých 17 stupňů Celsia. Nejnižší jsou kolem devíti stupňů. Craig by byl pochopitelně spokojenější, kdyby bylo chladněji.

„Jakákoliv teplota pod třináct stupňů by byla zlatá, zvláště když na hřiště nebude svítit slunce. Naše přístroje jsou navržené a zkonstruované tak, aby ještě za této teploty zvládly přípravu ledu. Je to větší chládek, než jaký máme na kterémkoliv stadiónu NHL,“ říká Dan Craig.
Do pátku bude se svým týmem připravovat led a sledovat, jak vypadají předpovědi počasí. Kromě tradičních zdrojů informací musí vsadit především na své zkušenosti, protože oblast Santa Clary s oceánem na jedné straně a horami na druhé je z hlediska odhadů značně nejisté území.
„Vycházíme ze stejných informací, které mají na internetu k dispozici všichni. Každý může sledovat, když se blíží bouře, my jen dbáme více na to, zda přijde z Pacifiku a zasáhne nás nebo z jihu a vyhne se nám. Monitorujeme situaci na místě a snažíme se adaptovat.
Musíte na změny reagovat okamžitě, to je naše práce. Je důležité se nestresovat, ale přizpůsobit se a být připraven. Proto pracujeme jako tým. Já mám sice konečné slovo, ale všichni ráno vědí, co je čeká a co budou celý den dělat,“ seznamuje Dan Craig s pracovním režimem party ledařů. „Při přípravě na Winter Classic jsme většinou pracovali přes den, ale pokud víme, že slunce bude svítit tři dny v kuse, nemá smysl začínat dřív než ve čtyři. Všichni jsou si toho vědomi.“
V závěrečné fázi příprav se tedy Craigova skupina dočká nočního nasazení.
„Chlapi, co přijedou ve středu, vědí, že je čekají tři dny práce přes den a potom páteční noční směna. Budeme na plochu stříkat vodu a pracovat na ní, abychom ji mohli ve čtyři ráno zakrýt. Musíme mít jistotu, že všechno bude zmrzlé, než natáhneme plachty. Než vysvitne slunce, chceme mít všechno zakryté,“ končí rozhovor Dan Craig, expert na utkání pod otevřeným nebem.

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -