V kariéře vyhrál Jonathan Toews úplně všechno – třikrát Stanley Cup, dvakrát olympijské zlato a juniorský šampionát, triumfoval i na mistrovství světa dospělých. Ve sbírce má i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
Jeho kariéra jednou bezpochyby skončí v Síni slávy. Přesto má do hokeje stále velkou chuť a touží po dalších vítězstvích. Po dnešním dopoledním rozbruslení dlouho odpovídal na dotazy českých, slovenských i zámořských novinářů.
„Máme za sebou dlouhý a zábavný týden, ale teď se musíme soustředit na práci. Proto jsme tady,“ ujistil přítomné o tom, že už se naprosto soustředí na večerní duel, kterým Blackhawks otevřou novou sezónu. „Už jsme tady týden a všichni jsme nažhaveni, až to konečně začne. Přes léto i v přípravném kempu jsme tvrdě pracovali a teď je konečně čas to ukázat,“ dodal.
Na dotaz, jakou očekává večer atmosféru, Jonathan odpověděl: „Na Slavii to bylo dobré, tak uvidíme. S hráči přicestovali nějací fanoušci Blackhawks, tak doufejme, že jich přijde hodně a bude to zábava.“
Poté už si vzali slovenští kolegové. Zajímali se hlavně o to, jak probíhala návštěva Mariána Hossy, který po dlouhé době zavítal do kabiny svých bývalých spoluhráčů. „Čas hrozně letí. Už je to pár let, co jsme ho viděli. Ale vůbec se nezměnil. Vypadal, jako by zase mohl nazout brusle,“ prohlásil Toews.
Na dotaz, zda by rád viděl viděl Hossu v nějaké roli v managementu Blackhawks, odpověděl: „Je to neuvěřitelný chlapík. Všichni jsme ho měli rádi jako spoluhráče i jako člověka. Měl skvělou kariéru a hokeji rozumí. Určitě by bylo fajn mít ho nablízku a mluvit s ním o hokeji, poslechnout si jeho názory. Bylo skvělé ho tady zase vidět.“
A co si Toews při zmínce o slovenském útočníkovi vybaví jako první? „Asi ten jeho backchecking, jak dokázal odebírat puky. Byla zábava s ním hrát a hodně mi to na ledě usnadňoval.“
Když slovenský reprezentant oznamoval, že už dále není schopen v kariéře pokračovat, kapitána týmu to příliš nepřekvapilo. „Věděli jsme, že jeho stav není dobrý. Stále nám toho mohl jako hráč hodně nabídnout, ale v určitém bodě už to prostě nestálo za to. Byla to nešťastná záležitost, ale možná to pro něj byla psychická úleva. Teď se zdá, že si užívá čas s rodinou.“
Žurnalisté ze Slovenska se poté vyptávali i na další slovenské hráče Chicaga nedávné doby, jako byli Michal Handzuš nebo Tomáš Kopecký.
Poté přišel ke slovu také náš redaktor, kterého zajímalo především to, kde bere Toews po všech svých úspěších další motivaci k tvrdé práci. Co ho neustále pohání dopředu? Proč je ochoten na sobě stále dřít, když v kariéře vyhrál všechno, co se dalo?
„Když jednou zažijete ten pocit, jaké to je vyhrát, chcete ho zažít znovu. Jakýkoli jiný výsledek bolí. Máme tu spoustu mladých kluků, kteří jsou talentovaní a chtějí dokázat, že mohou hrát na této úrovni. Já se jen snažím, aby tým šlapal co nejlépe, to je pro mne výzva,“ komentoval to Toews.
A jak daleko je podle něj současný tým Chicaga od toho, aby mohl pomýšlet na podobné úspěchy, jakých dosáhl v nedávné minulosti? „Čeká nás dlouhá sezóna a loni jste mohli vidět, že stát se může úplně všechno. Jakmile se dostanete do play-off, vyhrát může každý,“ řekl.
„V žádném z roků, kdy jsme vyhráli, jsme si nemysleli, že máme úspěch zaručen. K triumfu si musíte projít dlouhou cestou. Naše nejlepší sezóna byla asi 2012-13, kdy jsme získali President’s Trophy, ale pak jsme málem vypadli ve druhém kole, kdy jsme prohrávali 3:1 na zápasy,“ přidal konkrétní příklad.
„Teď jsme teprve na začátku cesty a musíme položit základy k tomu, abychom byli dobrým týmem pro paly-off,“ vyslovil před novináři své přání pro nadcházející ročník.
