Ovečkin si lítá někde v oblacích…

Na stará kolena by si Alexandr Ovečkin postavil chatu a v poklidu sledoval, co se děje ve světě. Přesněji řečeno na světě. Koukal by na nás totiž pěkně shůry. Nové adresa trvalého pobytu ruského hokejisty: Ovechkin, někde mezi Marsem a Jupiterem, přibližně 2 astronomické jednotky od Země.
To „Ovechkin“ v tomto případě neznačí příjmení, nýbrž lokalitu. Jde o název planetky, kterou v březnu 2009 objevil a o pět roků později pojmenoval ruský astronom Leonid Jelenin.
„Na Zemi se mi nežije špatně, takže zatím nechci riskovat, ale může se stát, že ve stáří bych si zaletěl ke hvězdám a zůstal tam. Postavil bych si chatu na svém asteroidu. Každopádně je příjemné hledět na nebe a vědět, že tam někde poletuje Ovečkin.“
Tak tuhle odpověď dal washingtonský útočník jednomu ze čtenářů listu Sovětskij sport, když se ho dotyčný zeptal, zda by se nechtěl stát vesmírným turistou a neprohlédnout si svoji neobvyklou nemovitost. Příznivci hokeje měli možnost vznést své dotazy na Ovečkina v souvislosti s jeho ziskem Charlamovovy trofeje, která je určena nejlepšímu ruskému hokejistovi působícímu v NHL. Ovečkin ji vyhrál už posedmé v kariéře.
Záležitostí přesahujících rámec naší planety se týkala také další otázka, i když současně odkazovala také na současné Ovečkinovo zaměstnání. 29letý útočník byl dotázán, koho by povolal do mužstva, které by mělo v hokejovém zápase zachránit Zemi před hrozbou invaze z jiných světů.
„Do základní šestky bych určitě vzal Vladimira Vladimiroviče Putina. Jeho bych jmenoval kapitánem. Vždyť v posledním zápase vstřelil osm branek,“ připomněl Ovečkin prezidentův výkon v květnovém exhibičním zápase s bývalými hráči NHL. „S ním v sestavě bych se o výsledek nebál.“
Řeč ale přišla i na vážnější témata, např. na hráčovo dětství naplněné sportem. Ovečkinova matka je dvojnásobnou olympijskou vítězkou v basketbalu, otec hrál profesionálně fotbal. Malý Saša měl primární okruh zájmů daný.
„K hokeji mě nikdo netlačil, ale mé dětství bylo plné sportu. Chtěl jsem hrát fotbal a basketbal, v zimě jsme postavili branky a mastili hokej. Máma dělala trenérku a já s kamarády k ní chodil na hodiny. Na recept k mým úspěchům se musíte zeptat rodičů. Myslím, že nebyla šance, že bych se sportu nevěnoval,“ říká.