Před rokem byl generální manažer San Jose Doug Wilson „mužem na odstřel“. Žraloci se totiž po dlouhých letech nedostali do play off a fanoušci to přičítali hlavně jeho špatným manažerským rozhodnutím.
Příznivci Sharks dokonce na konci posledního zápasu sezóny 2014-15 vzývali skandováním vedení klubu, aby Wilsona propustilo. A olej do ohně tehdy přilila i údajná roztržka s někdejším kapitánem týmu Joem Thorntonem.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
O rok později je to právě Thornton, kdo s odstupem času pozitivně hodnotí Wilsonovy změny. „Když se podíváte na každý tah, který provedl, tak vám dojde, že to do sebe všechno zapadá,“ tvrdí oblíbený útočník a poukazuje při tom na příchod osmi nových hráčů.
„Bez nich bychom se do play off zřejmě ani nedostali. Odvedl dobrou práci,“ říká kanadský centr v době, kdy se Sharks připravují na druhé kolo play off proti Nashvillu Predators.
Klíčovými posilami zřejmě byla především tři jména – obránce Paul Martin, útočník Joel Ward a brankář Martin Jones. Veterán Martin se skvěle doplňuje s hvězdným Brentem Burnsem, který i díky němu zažívá fantastickou sezónu.
Nasbíral celkem 75 kanadských bodů a během základní části vyslal přes 350 střel na gólmany soupeře. Takovou porci neměl na kontě nikdo z obránců od dob, kdy se arénami NHL proháněli borci jako Bobby Orr a Ray Bourque. A jeho forma pokračuje i v play off, po pěti zápasech se do statistik zapsal osmkrát.
„Mezi hráči musí fungovat určitá chemie. Paul mi neustále posílá tak skvělé přihrávky, že klidně vystřelím třeba šestnáctkrát na branku za zápas,“ pochvaluje si svého parťáka Burns. Zatímco Martin stabilizoval obranu, Ward vylepšil tvrdost a odolnost útočné hry Žraloků. Jako hráč druhého útoku hraje skvěle na obou koncích kluziště a ještě stihl nastřílet 21 branek.
Největší terno ovšem manažer týmu udělal s výměnou brankáře Jonese z Bostonu. „Angažování Jonese byla ta největší věc. On je prostě páteří tohohle týmu,“ upozorňuje Thornton. Jones nastoupil jako jednička v 65 zápasech a už po prvních čtyřech stanovil klubový rekord v neprůstřelnosti (234:33 minut). Navíc celkově srazil statistiky týmu v počtu obdržených branek na 2,52 gólu za zápas.
Wilson (na snímku vpravo) měl ovšem šťastnou ruku i při výměnách těsně před uzávěrkou přestupů. Za dvě volby draftu získal obránce Romana Poláka a útočníka Nicka Spalinga a o pár dní později doplnil tým i o brankáře Jamese Reimera z Toronta.
Na doporučení kouče Petera DeBoera pak přivedl zkušeného forvarda Dainiuse Zubruse a z Finska přišel útočník Joonas Donskoi. „Nejlepší manažeři vám přivedou lidi, kteří vylepší vaše šance na vítězství. A přesně tohle on udělal,“ chválí Wilsona trenér DeBoer.
Ten byl ostatně také Wilsonovým úlovkem, když v květnu nahradil na trenérské lavičce Todda McLellana. A vyplatilo se. DeBoer umí skvěle pracovat se zkušenými hráči a nebojí se složitých rozhodnutí. A Wilson se s ním pochopitelně o mnoha hráčích důkladně radil.
„To bylo klíčové. Skoro s každým, koho jsme přivedli, měl jeden z nás nějakou zkušenost z minulosti. Na to ostatně při jejich angažování spoléhal a vyplácí se to,“ uzavírá DeBoer.
Foto: Icon Sportswire
