- Reklama -

Lundqvistovi se nový formát All-Star Game zamlouvá

- Reklama -

Newyorský brankář Henrik Lundqvist dostal během deseti sezón, kdy působí v NHL, třikrát pozvánku na Utkání hvězd. V letech 2009, 2011 a 2012 pokaždé odchytal jednu třetinu a inkasoval dohromady 12 gólů ze 47 soupeřových střel. Statistiky z All-Star Game se samozřejmě výrazně liší od jeho normální bilance (průměr 2,25, úspěšnost 92,1 procenta), ale maskovaní muži už si zvykli, že při exhibičním víkendu jsou „obětí“ bezstarostné hry.
Švédský veterán pod stejným úhlem nahlíží i na nový formát ASG, při němž se na ledové ploše objeví pouze tři hokejisté v poli na každé straně, tedy ve stejném počtu jako při prodloužení.
„Hra ve třech je pořád ještě novinkou, takže jsem si na ni nestačil udělat pořádný názor,“ přiznává Lundqvist, jenž letos absolvoval čtyři prodloužení – jedno vítězné, jedno prohrané a dvě, která dospěla až k nájezdům. „Pokud se mě ale ptáte na její zařazení do All-Star Game, proč ne? Celý víkend slouží k tomu, aby si liga udělala reklamu a vymyslela pro fanoušky něco výjimečného.“
Při letošním Utkání hvězd, které bude na konci ledna hostit Nashville, se v boji trvajícím dvacet minut střetnou nejprve divizní výběry v rámci jednotlivých konferencí. Vítězové postoupí do finále, z něhož si úspěšnější celek odnese finanční odměnu ve výši jednoho miliónu dolarů. Ta bude rozdělena mezi jedenáct mužů – dva brankáře, tři obránce a šest útočníků.
„Pokud jde o brankáře, All-Star Game kvůli předváděné hře nikdy nebyla typem zápasu, který by jim vyhovoval, takže je jedno, jestli se bude hrát v pěti nebo ve třech,“ říká Lundqvist. „Bude to ještě akčnější, ale jsme tu od toho, abychom si užili zápasu, potkali se s ostatními hokejisty a udělali naší hře reklamu.“
„Půjde o unikátní a zábavnou událost a další příležitost ke zviditelnění hokeje. Kdykoliv zkoušíte něco nového, je těžké odhadnout, jak se to uchytí,“ uzavírá rodák z Are rozhovor pro New York Post.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -