NHL v rámci stého výročí od svého založení nechala fanoušky hlasovat o nejlepším týmu, který se kdy na zámořských kluzištích proháněl. V první desítce se čtyřikrát umístilo mužstvo Edmontonu Oilers, jehož výběr ze sezony 1984-1985 je tím vůbec nejlepším v historii soutěže (viz ZDE). Stříbrnou příčku obsadili Pittsburgh Penguins, kteří v ročníku 1991-1992 zopakovali rok starý triumf. U dvou titulů z kraje 90. let nechyběl Jaromír Jágr.
„Když vyhrajete jednou, lidé se diví. Když se vám to povede podruhé, nejde o žádnou náhodu,“ řekl tehdejší útočník Pens Kevin Stevens pro Sports Illustrated. Americký forvard asistoval u obou Stanley Cupů.
Pensylvánský celek ušel velmi dlouhou cestu, než se zařadil mezi absolutní špičku v lize. „Město oceli“, jak se Pittsburghu přezdívá, vstoupilo na scénu NHL v sezoně 1967-1968 v první rozšiřovací vlně, kdy došlo k narušení hegemonie „Original Six“ trvající čtvrt století a počet účastníků se rozrostl na dvojnásobek.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Tučňákům se nijak výrazně nedařilo. Mizérie týmu se prokázala na jaře 1975, kdy Pittsburgh jako teprve druhý tým v dějinách NHL ztratil v play-off vedení 3:0 na zápasy proti New York Islanders.
Zlomovým okamžikem v historii pittsburghské franšízy se stal draft 1984, na kterém si zástupci klubu z prvního místa zamluvili Maria Lemieuxa. Ani on nedokázal tým ihned vyhrabat z ligového podprůměru. „Le Magnifique“ ochutnal vyřazovací boje až ve své páté sezoně. Naneštěstí cesta za Stanley Cupem skončila po prohře s Philadelphií.
Pittsburgh se v následujícím roce do play-off nepodíval, přestože měl na soupisce takové hráče jako Paula Coffeyho, Johna Cullena, Phila Bourquea nebo Marka Recchiho.
Vítězné mužstvo Pittsburghu z roku 1992
Embed from Getty Images
Generální manažer Craig Patrick v létě 1990 přivedl od Ostrovanů Bryana Trottiera, z páté pozice na draftu ukázal na Jaromíra Jágra a na lavičku dosadil Boba „Jezevce“ Johnsona. V průběhu sezony přišli například Ron Francis, Larry Murphy, Ulf Samuelsson a také Jiří Hrdina, jehož Pittsburgh přivedl kvůli Jágrovi, jemuž se stýskalo po domově, a navíc neovládal angličtinu.
Bude vás zajímat:
Co jméno, to legenda. Není divu, že s takto nabitým kádrem dokráčeli Penguins ke své první trofeji lorda Stanleyho. Nyní byla na řadě obhajoba. Té se bohužel neúčastnil Johnson, jemuž lékaři v srpnu 1991 diagnostikovali nádor na mozku. Americký kouč nemoci podlehl ve věku 60 let 26. listopadu 1991. Jeho místo zaujal Scotty Bowman.
„Hodně jsme se toho od Boba naučili – naučili jsme se, jak vyhrát. Bylo těžké nás koučovat, hráli jsme hodně ofenzivně, ale on nám ukázal, jak bránit. Byl tím hlavním důvodem, proč jsme vyhráli Stanley Cup,“ vzpomíná Lemieux.
„Nikdo nevěřil, že bychom mohli zvítězit… Ale Bob nás naučil věřit, že všechno je možné,“ dodává tehdejší kapitán Pens.
Bob „Jezevec“ Johnson dovedl Tučňáky k premiérovému Stanley Cupu
Embed from Getty Images
Víra v úspěch se projevila v úvodním kole play-off 1992, kdy se Pittsburgh dostal do ztráty 1:3 na zápasy proti Washingtonu. Pensylvánský celek sérii obrátil a v té následující si poměrem 4:2 na utkání poradil s vítězem základní části New Yorkem Rangers. Jezdci se stali posledním týmem, který Tučňákům způsobil pachuť porážky.
Od čtvrtého mače nastartoval tým z „Města tří řek“ šňůru čítající jedenáct vítězných střetů v řadě, která Tučňáky vynesla na piedestal NHL druhý rok po sobě. Ve finále Východní konference (tehdy nazývané jako Konference Prince z Walesu) Lemieux a spol. přejeli Boston, v závěrečném souboji dvou nejlepších týmů ročníku Chicago Blackhawks, byť tři ze čtyř finálových utkání skončili rozdílem jediné branky.
Uspět v play-off v jedenácti zápasech za sebou se dosud vedle Pittsburghu povedlo jen Chicagu (rovněž na jaře 1992) a Montrealu (o rok později).
„Zůstali jsme klidní a dělali to, co vítězství vyžaduje,“ zhodnotil epochální jízdu Pens Stevens.
Tučňákům na cestě za obhajobou mentálně pomáhal i nesmazatelný odkaz zesnulého Johnsona.
„V play-off jsem na něj myslel v každém zápase,“ svěřil se Murphy. Nebylo to tak, že byste na hlas říkali ‚Pojďme vyhrát za Boba‘. Ale všichni jsme si uvědomovali, že jsme na takové úrovni díky Bobu Johnsonovi.“
Ve finále Stanleyova Poháru 1992 se představil Dominik Hašek
Embed from Getty Images
Kapitán Lemieux v 15 zápasech nastřádal 34 bodů, čímž si vysloužil druhou Conn Smythe Trophy v řadě pro nejužitečnějšího hráče nadstavbové části sezony.
Nejpamátnějším momentem play-off 1992 zůstává životní akce Jágra z prvního finálového zápasu proti Černým Jestřábům. Přestože v ten den, 26. května, odehrála na tamním Three Rivers Stadium skupina Genesis koncert, jenž byl součástí We Can’t Dance Tour, gól dvacetiletého rodáka z Hnidous u Kladna musel zážitek ze show překonat.
Pittsburgh ztrácel už 1:4, ale Chicago si nechalo nadějný náskok proklouznout mezi hokejkami. Vyrovnávací branku obstaral Jágr, jenž se od mantinelu prodral přes čtyři hráče a bekhendovou střelou z mezikruží překonal Eda Belfoura. Podle prvního dílu Jágrovy autobiografie Z Kladna do Ameriky vyhlásila televizní stanice ESPN tuto akci za branku roku. Chicago v posledním duelu nezachránil ani Dominik Hašek, jenž za svá záda propustil čtyři puky. Penguins v zápase uspěli po divoké přestřelce 6:5.
