- Reklama -

Jekyll a Hyde. Tichonov pamatuje dědečka jako dobráka

- Reklama -

V roce 2008 draftoval Phoenix Viktora Tichonova (na snímku z letošního MS s Alexandrem Ovečkinem) v prvním kole, takže bylo jasné, že od ruského útočníka se čekají velké věci. Vnuk slavného trenéra sborné je ale zvýšenému zájmu veřejnosti přivyklý. Se jménem, které nosí, to ani nemůže být jinak.
„Má to své plusy i mínusy,“ potvrzuje. „Pořád jsem pod tlakem, abych naplnil očekávání, a ten tlak je někdy hodně velký.“

Před sedmi lety ho ještě ustál, v nováčkovské sezóně u Kojotů si vybojoval místo v sestavě pro 61 zápasů. Další ročník však zahájil na farmě, na druhou polovinu sezóny byl dokonce zapůjčen do svého mateřského klubu z Čerepovce. Stadióny v nižší AHL objížděl i v následujícím roce, načež řekl dost a do Ruska se vrátil úplně.
Dostal se tím do častějšího kontaktu jak s otcem Vasilijem, tak s dědečkem Viktorem. Ani jeden už není mezi živými, Vasilij zemřel v roce 2013 na následky pádu z okna, patriarcha rodu po dlouhé nemoci o rok později.
„O dědovi jsem slyšel všechny ty příběhy, jaký to byl diktátor. Jsem si jistý, že byl a že hrát pod ním bylo velmi náročné, ale já to nikdy neviděl. Když jsem se vrátil, už s trénováním končil, takže jediné zkušenosti s ním mám z domova. A tam byl skvělým, milujícím a starostlivým dědečkem,“ vzpomene Tichonov. „Jako bychom se bavili o dvou různých lidech, ale byl to opravdu hodný člověk a já měl štěstí, že jsem měl takového dědečka.“

V Petrohradu, jehož dres po návratu do vlasti oblékl, strávil čtyři sezóny. Nutkání zkusit ještě jednou prorazit v NHL ho ale přivedlo nazpátek za oceán. Proslýchalo se, že jedná s Pittsburghem, nakonec dostalo přednost Chicago. Svoji roli v tom hrála i skutečnost, že do stejného klubu zamířil jeho spoluhráč z ruského klubu Artěmij Panarin.
„Při rozhodování mi pomohlo také to, že Blackhawks o mě jevili zájem po několik sezón. Jakmile se otevřel trh s volnými hráči, dostal jsem od nich nabídku. Říkal jsem si, že na mně asi něco vidí,“ pousměje se a pokusí se sám srovnat své dřívější a nynější já: „Jako hráč jsem vyspěl, jsem trochu silnější a trochu rychlejší. Myslím si, že tentokrát se předvedu v lepším světle.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -