Byl to velmi emotivní sobotní večer. Florida Panthers zvládli důležitý duel proti Montrealu a udrželi naději na postup do play-off. Nebyl to ale jen další „obyčejný“ zápas. Před utkáním byl na pořadu slavnostní ceremoniál věnovaný Robertu Luongovi. Banner s jeho číslem jedna vystoupal pod strop arény. Této pocty se oblíbený Lu dočkal jako vůbec první hokejista v klubové historii.
Gólmanovi, jenž v NHL odchytal dvacet sezón a dnes působí jako zvláštní poradce generálního manažera Dalea Tallona, se poklonili současní i bývalí spoluhráči. Byla to oslava jedné výtečné hokejové kariéry a pocta pro skvělého člověka. „Výjimečný večer, výjimečná kariéra,“ prohlásil současný kouč Panthers Joel Quenneville.
„When I was a kid, number one meant being number one. Be the best you can be.“
Hear from Roberto Luongo and @NHL Commissioner Gary Bettman as they discuss „Lu“ becoming the first player in #FlaPanthers history to have their number retired. pic.twitter.com/tN9JeS5LVI
— Florida Panthers (@FlaPanthers) 8. března 2020
Olympijský vítěz z Vancouveru je prvním hráčem Panthers, kterému se této pocty dostalo. Symbolicky se tak stalo před duelem s Montrealem. Právě v kanadské metropoli se totiž Luongo narodil.
„Zde na Floridě znamená Roberto opravdu hodně. Během své kariéry odvedl úžasnou práci – pro hokej, pro tuhle ligu i pro brankáře. Tuto poctu si rozhodně zaslouží,“ prohlásil Joel Quenneville.
Kanadský reprezentant ukončil kariéru loni v červnu po dlouhých dvaceti letech. V počtu odchytaných zápasů (1 044) mu patří druhá příčka, v počtu výher (489) je třetí a 77 vychytaných nul jej řadí na deváté místo historického pořadí.
Dres floridského klubu oblékal hned dvakrát, celkem zde strávil jedenáct let. Je také jediným gólmanem v historii NHL, který drží klubový rekord v počtu výher ve dvou různých klubech. Kromě Floridy se mu to povedlo také ve Vancouveru.
„Roberto reprezentuje všechny správné hodnoty našeho sportu. Kromě toho, že exceloval na ledě, byl také vždy důležitou součástí komunity v místě, kde zrovna žil, a pro tohle místo to platí zvlášť. Oženil se tu, našel zde domov, narodily se mu tady děti,“ řekl komisionář NHL Gary Bettman, který se ceremoniálu osobně účastnil.
A Bettman připomněl ještě jednu věc. „Když došlo ke střelbě na Marjory Stoneman Douglas High School, hodně se po té události angažoval, a myslím, že na to nikdo z vás nezapomene,“ zmínil tragickou událost na parklandské střední škole. Luongo měl tehdy před dalším domácím zápasem Panthers emotivní proslov k divákům. Tragédie se ho velmi dotkla jako otce, občana, člověka.
Během slavnostního večera pochopitelně nechyběly highlighty z jeho úspěšné kariéry včetně záběrů z dětství. Video pozdrav zaslali bývalí kluboví spoluhráči Alex Burrows či Erik Gudbranson, parťáci z olympijského týmu Martin Brodeur a Joe Thornton, nebo dlouholetý trenér brankářů Francois Allaire.
Ve videu nechyběla ani Luongova rodina (bratři, rodiče, prarodiče) nebo Fred Guttenberg, aktivista proti násilí a používání zbraní, jehož dcera byla jednou z obětí oné tragické střelby. Luongo také poděkoval majiteli floridského klubu a svému agentovi za to, že umožnili jeho výměnu z Vancouveru a návrat domů.
Generálnímu manažerovi Daleu Tallonovi děkoval za to, že mu dal možnost zůstat po skončení kariéry u hokeje a učit se od něj manažerské práci. „Je to pro mne ctí učit se od tebe každý den. Děkuji ti za to,“ prohlásil. Majiteli klubu pak poděkoval za tuhle mimořádnou poctu. „Díky, že jste ve mě věřil a vzal mě zpátky. Také vám děkuji za to, že jste mě vybrali jako prvního Pantera, kterému se dostane tohoto ocenění. Je to pro mne ohromná pocta. Díky,“ řekl směrem k panu Violovi.
Hráči Panthers sledovali předzápasový program ze střídačky, všichni oblečeni do dresů s číslem jedna a jmenovkou Luongo. „Jste skvělá parta, jsem na vás hrdý,“ řekl směrem k hráčům oslavenec. „Musíme si teď věřit a užít si tyhle chvíle. Nikdy neberte nic jako samozřejmost a užívejte si každý den, kdy můžete být v NHL,“ dodal s ohledem na důležitou fázi sezóny, která je před jeho týmem.
Dvacetiminutový proslov byl nabitý emocemi. Když chtěl poděkovat manželce za dlouholetou podporu, došla jinak veselému a suverénnímu Luongovi slova. „Jsi láska mého života. Vím, že to se mnou nebylo vždy snadné, všechny ty dlouhé tripy, kdy jsem byl pryč. Miluji tě a vždy budu,“ řekl.
Vynechat samozřejmě nemohl ani své dvě děti. „Jsem na vás moc pyšný. Na to, jací jste, a že máte dobré srdce. Nic mi nepřináší takovou radost a štěstí, jako když mohu sledovat Gabriellu při taneční soutěži nebo když vidím Gianniho hrát hokej. Oba vás miluji a za chvíli vás obejmu,“ řekl dojatě.
Na závěr si pak nechal floridské fanoušky. „Díky vám všem. Byla to skvělá jízda. Bylo to úžasné. Pořád je to úžasné. Když se s vámi potkávám, třeba v obchodě, vždy stojíte za mnou. Byli jste při mně od prvního dne. Děkuji vám za podporu během těch let. Někdy to byly dobré časy, jindy o něco horší, ale vy jste pořád stáli za mnou a já si toho moc vážím,“ řekl fanouškům.
#1 on the ice and in our hearts. #ThankYouLu pic.twitter.com/lEHXlJMd3l
— Florida Panthers (@FlaPanthers) 8. března 2020
Když v létě oznamoval konec kariéry, nebylo to pro něj snadné rozhodnutí. „Nejtěžší bylo říci to dětem. Oba dva moc rádi sledovali mé zápasy. Když jsem jim to oznámil, plakali. Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života,“ prohlásil tehdy.
Ve sbírce mu chybí jediná trofej, po které moc toužil. Stanley Cup. V roce 2011 si na slavný pohár skoro sáhl, ale rozhodující sedmé utkání finále proti Bostonu tehdy Vancouver nezvládl. O rok dříve si na krk pověsil zlatou olympijskou medaili. Na domácím ledě, ve městě, kde tehdy působil, sledoval přímo z brankoviště, jak Sidney Crosby v prodloužení proti USA vystřelil zlato pro javorový list.
Několik let v řadě patřil k naprosté brankářské elitě NHL, ačkoli nikdy nezískal Vezinovu trofej. Celkem šestkrát ale dostal hlasy v posezónním hlasování o Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Kariéru začínal v New York Islanders, značnou část strávil na Floridě a po úspěšném působení ve Vancouveru se v roce 2014 vrátil na Floridu. Mladému týmu pomohl k teprve druhé účasti v play-off od roku 2000.
Zajímavostí je, že ve Vancouveru dělal nějakou dobu kapitána, ačkoli oficiálně céčko na dresu mít nesměl. Oblíbený vtipálek s výborným smyslem pro humor bavil nejen na ledě, ale také na sociálních sítích. Jeho Twitterový účet patří mezi to nejvtipnější, co může hokejový fanoušek na internetu najít.
Nyní předává své zkušenosti dál, u hokeje zůstal jako poradce generální manažera Od včerejška je jeho jednička pod stropem. Dočká se jednou stejné pocty také ve Vancouveru? Pouze devět hráčů mělo tu čest být takto oceněno dvěma kluby.
Jsou jimi Bobby Hull (Chicago, Winnipeg), Gordie Howe (Detroit, Hartford), Wayne Gretzky (Edmonton, Los Angeles), Ray Bourque (Boston, Colorado), Mark Messier (Edmonton, NY Rangers), Patrick Roy (Montreal, Colorado), Tim Horton (Toronto, Buffalo), Red Kelly (Detroit, Toronto) a Scott Niedermayer (New Jersey, Anaheim). Gretzkyho devětadevadesátka je jediným číslem, které bylo vyřazeno z užívání úplně, nikdo už jej v NHL neobleče.
