Od loňské olympiády v Soči se kanadský útočník Matt Duchene herně trápil. Na olympiádě ve čtyřech zápasech ani jednou neskóroval a v uplynulé sezóně NHL nasbíral v 82 zápasech „jen“ 55 bodů (21+34). Často mu chybělo sebevědomí, když něco pokazil, tak si nevěřil a nevěděl co s tím. Zpátky do špičkové formy, kterou nyní předvádí, mu pomohl trenér Colorada Patrick Roy.
„Trápil jsem se a po špatných zápasech, ve kterých se mi nedařilo, jsem se cítil mizerně. Stačilo, když se mi nepovedla první střídání a už se to se mnou vezlo. Zbytek zápasu jsem se cítil dole a nic mi nešlo,“ popisuje rodák z Haliburtonu.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
„Kouč si mě vzal stranou a společně jsme koukali na video. Dokáže být velmi vnímavý a pomohl mi vrátit se k tomu, jaký jsem teď,“ vykládá Duchene, který má nyní na kontě 15 branek a patří k nejlepším střelcům ročníku. Lépe si prozatím vedou pouze Jamie Benn (20 branek), Patrick Kane (19) a Vladimír Tarasenko (18).
Jenže ještě nedávno to tak nebylo. V prvních jedenácti zápasech vstřelil jediný gól a hrál tak mizerně, že zámořští novináři začali spekulovat o výměně Matta Ducheneho do jiného klubu.
„Docela ve mně hrklo, když se mě jednou reportér zeptal na možnost, že budu vyměněný jinam. Neměl jsem ponětí, o čem to sakra mluví. Ale pak mi došlo, že by se to vlastně klidně mohlo stát,“ přiznává.
„Snažil jsem se být dokonalý. Bál jsem se každé možné chyby a to mě doslova paralyzovalo. Ale po schůzce s trenérem jsem pochopil, že se prostě musím přestat stresovat. Pokračovat ve svojí hře a dělat to, co umím,“ tvrdí Duchene.
Pomohlo mu i zařazení na pravé křídlo útoku vedle Nathana MacKinnona a Gabriela Landeskoga. Od té doby odehrál patnáct zápasů, v nichž zaznamenal 10 branek a 9 přihrávek. „Prostě to do sebe hezky zapadlo. Jeho rychlost a kreativita je známa, navíc má vysoké hokejové IQ, takže je jednoduché s ním hrát,“ kvituje jeho přítomnost MacKinnon.
Patrick Roy přirovnává úspěch nové řady k tomu, když v 90. letech v klubu rovněž centra Petera Forsberga posunuli do prvního útoku vedle Joe Sakice.
„Nechci tyhle kluky srovnávat, jde jen o podobnou situaci. Chtěl jsem do toho útoku přidat víc rychlosti a to je přesně to, co teď máme. Z mého pohledu to všem třem dobře sedí. Navíc jsem pro všechny chtěl víc času na ledě a teď ho mají každý kolem 20 minut za zápas,“ pochvaluje si kouč Colorada.
„Landeskog je klasický seveřan – velký silný chlap a čím je starší, tak je pořád lepší a lepší. A MacKinnon má v sobě tolik rychlosti a houževnatosti, že by prorazil zeď. Myslím, že hrajeme podobným stylem,“ říká Duchene, kterému ani nevadí, že už nehraje ve středu útoku. „Je to bláznivé, protože je to najednou velký rozdíl. Ale naše souhra je mnohem lepší.“
Duchene v lednu oslaví teprve pětadvacáté narozeniny, ale už toho za kariéru stihl hodně. Loni se stal olympijským vítězem a letos v Praze přidal i titul mistra světa. Do prestižního Triple Gold Clubu ještě potřebuje vyhrát Stanley Cup.
„To by bylo úžasné. Dva cíle ze tří už se mi povedlo dosáhnout v poměrně mladém věku, ale ten třetí bude nejtěžší. Ale jsem hodně soutěživý a mám ještě hodně cílů. Právě teď se cítím spokojeně a hokej si užívám,“ uzavírá kanadský hokejista.
Foto: Icon Sportswire
