- Reklama -

Nejlepší start v historii klubu. Vancouver pod Tocchetem šlape

- Reklama -

Tohle se úplně nečekalo. Před startem sezóny Canucks rozhodně nepatřili mezi favority. Předpokládalo se, že by měli být lepší než v minulém ročníku, to ano, mnozí experti je ale tipovali někam na hranu postupu do play-off nebo dokonce za ni. O čelo Pacifické divize se měli prát zejména Golden Knights a Oilers. Kosatky ale vstoupily do ročníku 2023-24 výtečně.

Aktuálně jim patří druhá příčka v Pacifické divizi a také v celé Západní konferenci. Před nimi jsou jen suverénní obhájci poháru Vegas Golden Knights. Současná bilance 9-2-1 znamená pro Vancouver nejlepší vstup do sezóny v klubové historii.

Začalo to už v zahajovacím zápase sezóny, kdy Canucks přejeli Edmonton 8:1. O tři dny  později si výhru proti stejnému soupeři zopakovali, tentokrát na ledě Oilers (4:3). Dvě výhry proti ambiciózní partě okolo McDavida a Draisaitla, to byl nečekaně dobrý start.
Poté přišlo trošku vystřízlivění, když svěřenci kouče Toccheta neuspěli ve Philadelphii (0:2) a v Tampě (3:4). Na vítěznou vlnu najel Vancouver na ledě finalistů z Floridy (5:3), pětizápasový trip pak zakončil výhrou v Nashvillu (3:2).

Následovala dominantní výhra proti St. Louis (5:0), porážka v prodloužení od Rangers (3:4), výhra nad Nashvillem (5:2), demolice San Jose ve žraločí nádrži (10:1) a domácí výhry nad Dallasem (2:0) a Edmontonem (6:2).

- Reklama -

Canucks nastříleli už 54 branek, nejvíc z celé ligy. Jejich rozdíl skóre (+30) je také suverénně nejlepší. Tahle parta se hokejem náramně baví a momentálně oplývá značným sebevědomím. Co je důležité, klíčové opory jsou zdravé a hrají možná nejlepší hokej své kariéry.

Elias Pettersson je druhý v bodování ligy, když ve dvanácti zápasech nasbíral už 21 bodů (6+15). Spoustu času přitom hraje i na oslabení. Vypadá to, že by švédský centr mohl zabojovat nejen o Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, ale také o Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Loni poprvé v kariéře překonal stobodovou metu a letos, zdá se, svou hru ještě pozvedl.

Quinnu Hughesovi patří v ligovém bodování pátá příčka, o jediný bod za svým parťákem (5+15). Mezi obránci s velkým náskokem vede. Dvacet bodů ve dvanácti zápasech a bilance +16 z něj dělá po úvodu sezóny žhavého kandidáta na Norris Trophy. Ale sezóna bude ještě dlouhá, tak nepředbíhejme.

Třetí hvězdou, na které výkony Vancouveru stojí, je gólman Thatcher Demko. Ten se dal dokupy po vleklých zdravotních problémech. Začátek loňské sezóny mu, stejně jako celému týmu, hrubě nevyšel. Na jejím konci už ale zase chytal výtečně. No a v letošní sezóně doslova čaruje. Předvádí jeden parádní zákrok za druhým, vyzařuje z něj klid a sebevědomí.

Z devíti startů zapsal sedm výher, dvakrát vychytal nulu a jednou o ni přišel v San Jose pár minut před koncem, když se kouč Tocchet za stavu 10:0 neodhodlal k trenérské výzvě (pravděpodobně by uspěl). Průměr obdržených branek 1,61 a úspěšnost zásahů 94,8 % řadí rodáka ze San Diega do absolutní ligové špičky a už se začínají objevovat hlasy, že v tuto chvíli je jedním ze spolufavoritů na Vezina Trophy. „Ten chlap je neuvěřitelný,“ kroutí hlavou Rick Tocchet.

Všichni tři zmiňovaní (Pettersson, Hughes, Demko) začínají být spojováni také s Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Historie ale ukázala, že tuto trofej málokdy vyhraje hráč, který má vedle sebe další superhvězdy, obvykle se spíš raduje ten, kdo vyloženě sám na svých zádech třeba dotáhne tým do play-off. A jak už bylo zmíněno, na jakékoli tipy ohledně individuálních trofejí je hodně brzy, vždyť sezóna ještě není ani ve své čtvrtině.

Hráči Canucks také nelétají přehnaně v oblacích. Z každého jejich rozhovoru je cítit, že nehodlají sundat nohu z plynu. Současnou formu si užívají, ale po každém zápase hned přepnou svou mysl na příštího soupeře. Soustředěnost a odhodlání z nich jen čiší.
Však taky už před úvodním duelem sezóny lídři týmu shodně tvrdili: „jsme pohromadě už dost dlouho a přišel čas něco pořádného dokázat.“

Dobře ale nehrají jen ty největší hvězdy. Člověk musí mít radost z takového Brocka Boesera. Po slabších letech, kdy ho sužovala zranění a rodinné starosti (umírající táta), což se odráželo na jeho výkonech, je to zase ten starý dobrý Brock. V úvodním zápase nasázel čtyři góly a momentálně je v tabulce střelců druhý za Austonem Matthewsem. Ve 12 zápasech se trefil desetkrát, celkem nasbíral 15 bodů. Další z lídrů, J.T. Miller, má dokonce bod a půl na zápas (18 bodů) a v ligové produktivitě je osmý.

A jak sedlo angažmá na západě Kanady Filipu Hronkovi? Posuďte sami. Nastupuje v prvním páru vedle Hughese, má přes bod zápas (13 bodů) a bilanci +12. V bodování obránců jsou před ním kromě jeho parťáka z obranného páru už jen Makar a Hedman. Český zadák nemůže být spokojenější. Kapitán týmu si v nedávném rozhovoru souhru s ním náramně pochvaloval.

No a zapomenout nesmíme ani na strůjce současného úspěchu, trenéra Ricka Toccheta. Týmu vtisknul tvář a naučil ho hrát zodpovědně ve vlastním pásmu. Ještě loni byla obrana Nucks jeden velký chaos, na Demka často mířilo přes 40 střel za zápas, spousta z toho byly nebezpečné šance. Teď je to jiné. Jak se Demkovi chytá za dvojicí Hughes-Hronek? „Já je moc nevidím, oni jsou pořád v útočném pásmu,“ smál se po jedné z výher dobře naladěný gólman.

Jak dlouho tahle pohoda v Britské Kolumbii vydrží? Jsou letošní Canucks jen „fluke“, tedy náhoda, bublina, která brzy splaskne, nebo jsou „for real“, tedy týmem, se kterým se musí vážně počítat?

- Reklama -
Roman Blaha
Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -