Mnozí mají ten fantastický výkon ještě v živé paměti. Když na konci léta roku 2020 v edmontonské „bublině“ málem senzačně odklidil z cesty za pohárem našlapané Vegas Golden Knights, vysloužil si zaslouženou pozornost. Tohle byla jeho coming out party. Jako by řekl: podívejte, jsem tady a umím chytat zatraceně dobře.
Jen pro připomenutí. Vancouver prohrával v sérii druhého kola s Vegas 1:3 na zápasy, když místo nemocného Jacoba Markströma musel do branky právě Demko, pro něhož se jednalo o premiérové starty v play-off v kariéře. A hned musel čelit nesmírně silnému soupeři, navíc za krajně nepříznivého stavu. V sázce byl konec sezóny, Canucks byli na pokraji vyřazení. To vskutku nebyla záviděníhodná konstelace.
Čtyřiadvacetiletý gólman se však uvedl znamenitě. Byl pod neustálou palbou, ale odrážel jeden útok soupeře za druhým. Při svém debutu ve vyřazovací části pochytal 42 střel, inkasoval jedinkrát a byla z toho výhra 2:1 a prodloužení série. V následujícím duelu přiváděl Zlaté rytíře doslova k zoufalství. Výsledek? 48 úspěšných zákroků, vychytaná nula, výhra 4:0 a vynucení sedmého rozhodujícího utkání.
V tom nakonec Canucks padli po výsledku 0:3 a jejich pouť za Stanley Cupem byla u konce. Také tentokrát pustil Demko za svá záda pouze jedinou střelu, poslední dvě trefy padly do prázdné branky při power-play. Rodák ze San Diega pochytal třiatřicet střel a opět držel šance svého týmu na výhru až do samotného závěru. Jeho čísla z play-off byla dechberoucí – průměr 0,64 branky na zápas a úspěšnost zásahů 98,5 %! Při závěrečném podávání rukou mu vysekl velkou poklonu útočník soupeře Mark Stone, který se u Demka zastavil a dlouze nad jeho fenomenálním výkonem kroutil hlavou.
Před ročníkem 2020-21 podepsal Jacob Markström lukrativní smlouvu s Calgary a generální manažer Jim Benning přivedl Demkovi nového parťáka – zkušeného Bradena Holtbyho. Mladší z dvojice ale brzy přesvědčil, že brankoviště Canucks už patří jemu, a odchytal většinu zápasů zkrácené sezóny (35 z 56). Zdá se, že Canucks konečně mají svou novou jedničku, kterou si poměrně dlouho „piplali“ na farmě v Utice.
Přestože Demkova čísla z minulé sezóny nevypadají na první pohled nijak fantasticky (91,5 % úspěšnosti zásahů, průměr 2,85 branky na zápas), za velmi špatnou defenzivou Canucks musel večer co večer čelit spršce střel. Na nedostatečné vytížení si rozhodně nemohl stěžovat. A v této zkoušce obstál. Nyní se od něj čeká, že učiní další krok mezi absolutní ligovou špičku. O tom, jak mu vedení klubu věří, svědčí i nová pětiletá smlouva ve výši 25 milionů dolarů, kterou v létě podepsal. Záda mu po odchodu Holtbyho nově bude krýt další zkušený mentor – Jaroslav Halák.
Thatcher Demko headlines new InGoal Radio Podcast presented by @THSgoal including a deep dive on his evolution under Ian Clark (+ why he went to bat so publicly for his return), evolving mindset (+ how Braden Holtby helped), Olympic goals + so much more: https://t.co/uTsokjeZ6V pic.twitter.com/fs8gQ7ECam
— InGoal Magazine (@InGoalMedia) September 10, 2021
Před pár dny byl tento sympatický Kaliforňan hostem podcastu InGoal Magazine, kde se dlouze a velmi poutavě rozpovídal mimo jiné o svém kouči Ianu Clarkovi, o partnerství s Jacobem Markströmem a Bradenem Holtbym, o olympijské motivaci nebo touze být nejlepším gólmanem světa. Zabrousil také do technických detailů brankářského řemesla. Přinášíme jeho nejzajímavější odpovědi.
Ian Clark – muž na svém místě
Thatcher Demko vždy patřil mezi talentované brankáře. Výborně chytal už před draftem, pak i na univerzitě, a následně i v AHL. Největší výkonnostní progres ale podle svých slov udělal až v posledních třech letech, kdy spolupracoval s uznávaným gólmanským trenérem, kterého mnozí považují za jedničku ve svém oboru.
„Je hodně tvrdý a náročný. Občas máte tendenci si trochu ulevit, ale on od vás vyžaduje každý den maximum. Můžu být třeba unavený, ale je potřeba udržet si správnou techniku během celého tréninku, to je velmi důležitá dovednost. Všechno je to o práci a správných návycích. Vždycky jsem si myslel, že makám dost, ale až s ním jsem zjistil, že mohu pracovat ještě víc,“ přiznává „Demmer“.
„Časem jsem si na tento přístup zvykl a přijal jej za svůj. Když pracujete s Ianem, nestačí být jen dobrým brankářem a tu a tam vyhrát pár zápasů. To pro něj není dost dobré. Musíte tu být každý den pro své spoluhráče, aby věděli, že se na vás mohou spolehnout. Vždy jsem chtěl chytat v NHL jako jednička, a myslím, že právě teď jsem v celkem dobré pozici. Ale chci na sobě dál pracovat, mohu zlepšit ještě hodně věcí,“ říká odhodlaně.
Když Canucks v létě po dlouhém čekání konečně oznámili, že se s Clarkem dohodli na prodloužení smlouvy, Demkovi se náramně ulevilo. A vytyčil si jasný cíl. „Uvědomuji si, že tenhle chlap je to nejlepší, co mě mohlo potkat. To on mě může dostat tam, kam se chci jako brankář dostat. A já chci být nejlepší gólman na světě.“
„Loni už se začaly projevovat plody naší tříleté práce a bylo by pro mě nesmírně obtížné zvykat si na nového trenéra, pokud by Clarkie odešel. Vždyť jsme spolu strávili tisíce a tisíce hodin a donekonečna opakovali různá cvičení. Neříkám, že nejsou jiní dobří trenéři brankářů, ale každý má svůj specifický přístup a systém. S Clarkiem jsme naladěni na stejnou notu, ale chvíli to trvalo, chtělo to nějaký čas, než jsme začali hovořit stejným jazykem a sladili se,“ neskrývá radost z toho, že může pokračovat v započaté cestě.
Základem je pohyblivost, ohebnost a předvídavost
Poté se Demko rozpovídal o zajímavých detailech brankářského řemesla. Důležitou roli podle něj hrají vedle psychické odolnosti zejména pohyblivost, ohebnost a předvídavost.
„Mobilita a flexibilita jsou dvě různé věci. Poté, co jsem byl na univerzitě na operaci s kyčlí, jsem byl považován za poměrně flexibilního gólmana, a byl jsem na to pyšný. Ale když jsem pak začal pracovat s Clarkiem, a on mi ukázal všechny ty pozice, které chce do mojí hry implementovat, nechápal jsem, co po mně chce,“ směje se dnes Demko.
„Ale hodně mi to pomohlo a posunulo mě to na další úroveň. Dnes už chápu, že trénink není jen o posilovně a o tom snažit se být v co nejlepší kondici. Dnes dělám hodně věcí na zlepšení mobility. Pokud jde o flexibilitu, v určitém momentu narazíte na svůj strop, ale co se týče pohyblivosti, vždycky můžete být ještě lepší,“ říká.
„Když vidíte, jak rychlí jsou hráči, co proti vám nastupují, třeba McDavid nebo MacKinnon, a to nejen bruslením, ale také při práci s holí a myšlením, musíte být schopni rychle reagovat na vzniklé situace. Je potřeba být rychlý na nohou, ale taky jde o správné postavení. A je třeba být připraven i mentálně. Loni jsem se hodně naučil třeba při oslabení nebo při přečíslení, při brejcích dvou na jednoho a podobně. A taky musíte umět předvídat. Čím rychleji se přemístíte a zaujmete správnou pozici, tím více času pak máte na to uvědomit si, co asi nastane v dalším okamžiku a jak se hra v dalších vteřinách vyvine. Musíte zkrátka dobře číst hru a snažit se být o krok napřed,“ prozrazuje svou mantru.
Čtení hry a mentální připravenost patří mezi jeho silné stránky. Pokud má někdo hlavu na to, aby inkasované góly rychle vymazal z paměti a soustředil se na další střelu, je to právě tento usměvavý Američan, který má diplom z psychologie. Není pochyb o tom, že na výkon brankáře má značný vliv to, co má mezi ušima. V tomto směru je na tom Demko skutečně velmi dobře.
O Holtbym a Markströmovi
Do své třetí plnohodnotné sezóny u Canucks vstupuje opět s novým kolegou po boku. Rok dělal dvojku Jacobu Markströmovi, loni „přechytal“ v interním souboji Bradena Holtbyho, a letos ho čeká spolupráce s Jaroslavem Halákem.
„Cítím to tak, že každý rok jsem měl toho správného parťáka pro to, abych se posunul na vyšší úroveň. Vím, že to je mimo mou kontrolu, s kým budu tvořit tandem, ale jsem za to vděčný. Marky i Holts byli skvělí. Od Markyho jsem se hodně naučil. Pracuje velmi intenzivně a bere svou práci vážně. Přestože už jako zkušený gólman měl hodně věcí zažitých, pustil se velmi tvrdě do práce s Ianem a ukázal mi, že na sobě musím pořád pracovat. Loni s Holtsem to zase bylo víc o tom dostat se do pohody, být v klidu a psychicky vyrovnaný. Hodně mě uklidňoval a povzbuzoval, v kabině byl super. Bude mi chybět,“ cení si rad od zkušenějších kolegů.
Play-off? Parádní zkušenost. Chceme tam!
V ročníku 2019-20 Vancouver nejprve vyřadil v předkole Minnesotu a následně i obhájce poháru ze St. Louis. Nad síly svěřenců kouče Greena byli až Golden Knights, kteří se ale hodně zapotili, především díky fantastickému Demkovi. Loňský rok byl specifický v tom, že Canucks hráli v čistě kanadské divizi. Zkušenosti získané z úspěšného tažení o rok dříve chtěli zúročit dalším postupem, tentokrát se ale do play-off neprobojovali. Vzpomínky na sérii proti Vegas a celé tehdejší vyřazovací boje má Demko stále ještě v živé paměti a touží po tom si je zopakovat.
„Bylo to parádní. Odchytal jsem sice jen tři zápasy a jednou střídal, ale play-off je úžasné. Je to hokej, kdy o něco jde, a je to velká zábava. Pro tohle v létě všichni dřeme. Jsme velmi motivovaní, těšíme se na novou sezónu a rozhodně se chceme do play-off vrátit,“ staví před sebe a svůj tým jasný úkol.
O sérii s Vegas
„Psychicky to pro mě samozřejmě bylo skvělé, že jsem byl schopen naskočit do play-off a chytat takhle dobře. Pokaždé chci vyhrát, to je můj cíl vždy, když vyjedu na led. Tehdy v bublině to bylo specifické v tom, že jsem od března nechytal, tedy skoro šest měsíců. Poslední dva měsíce jsem jenom trénoval. Nikdo neočekával, že tam vlétnu a tu sérii pro nás ukradnu. Říkal jsem si, že mám poctivě natrénováno a nezbývá mi nic jiného, než prostě jít do branky a dělat svou práci. Snažil jsem se ukázat vše, co jsme s Clarkiem natrénovali, aby viděl, že to dokážu přenést i do zápasů. A taky jsem se snažil si to užít,“ ohlíží se za svým parádním představením.
Olympijská motivace
„Olympiáda je pro všechny ohromná příležitost. Vždycky jsem hrdě reprezentoval svou zemi a chytat na olympiádě, to se nepodaří každému. Je to svátek. Na poslední olympiádě hráči NHL startovat nemohli a tohle je velká výzva. Samozřejmě chci v první řadě odvádět dobře svou práci ve Vancouveru, ale určitě je to něco, na co myslím a co mám někde vzadu v hlavě,“ přiznává, že se o nominaci do amerického olympijského týmu hodlá porvat.
Splní se mu jeho olympijský sen? Většina expertů se v odhadech americké olympijské soupisky shodne – pokud se nestane něco zásadního, trio gólmanů by mělo být ve složení Connor Hellebuyck, Thatcher Demko, John Gibson. Do závěrečné nominace ale pochopitelně mohou promluvit výkony v nadcházející sezóně, stejně jako další okolnosti, třeba zranění.
Každopádně nebuďte překvapeni, pokud se jméno Thatchera Demka objeví v americké nominaci. A kdo ví, třeba se brzy zařadí i mezi kandidáty na Vezina Trophy. Pětadvacetiletý gólman míří vysoko a má všechny předpoklady k tomu, aby brzy šlapal na paty absolutní ligové špičce.
