- Reklama -

Střílejte, Ďáblové, střílejte!

- Reklama -

Půldruhého měsíce už nezvítězili ve dvou zápasech v řadě. V posledních sedmi utkáních vstřelili dohromady pouze deset branek, z toho čtyři při úterním vítězství 4:3 nad Detroitem. Není to tak dávno, co odepisovaní hokejisté New Jersey ještě figurovali na předposlední postupové příčce Východní konference. Dnes je od vlastnictví divoké karty, tedy osmého místa, dělí tři body.
„Neseme se na vlně průměrnosti, máme problém zahrát dobře dvakrát po sobě,“ lamentuje trenér John Hynes. „Nelíbí se nám, jak hrajeme jako kolektiv, ať už jde o počet střel, čas strávený v útočném pásmu, ztěžování hry soupeřům. Potřebujeme lepší výkony od celého mužstva i od některých jednotlivců. Nemůžeme každý večer předvádět to, co předvádíme.“
S průměrným počtem 25 puků mířících na bránu za zápas se Ďáblové krčí na samém dně statistik. To, že sami pustí protivníky pouze k 28,3 střelám, je sice chvályhodné, ale nechávat všechno jen na Corym Schneiderovi prostě nelze. Hynes se tedy před dnešním utkáním s Carolinou rozhodl říznout do sestavy a přeorganizovat jak útočné formace, tak defenzivní páry.
Elitní útok rozházel úplně – Mikea Cammalleriho přesunul k Travisi Zajacovi a Kyleu Palmierimu, Adam Henrique dostal nové parťáky Jiřího Tlustého s Tylerem Kennedym a Lee Stempniak se propadl do třetí řady k Sergeji Kalininovi a Jacobu Josefsonovi. Ani v obraně nezůstal kámen na kameni – na tréninku spolu nastupovali Adam Larsson s Davidem Schlemkem a John Moore s Andym Greenem.
„Změnili jsme pár věcí a dali pár klukům novou příležitost. Je to pro ně signál, že pokud chtějí nastupovat v jistých situacích nebo s určitými spoluhráči, musí si to zasloužit,“ vysvětluje Hynes. „Donutí je to víc přemýšlet, oprostit se od rutiny. Každý den hráli se stejnými partnery podobně. Když se daří a vyhrává se, rutina je dobrá věc, ale když nejste spokojeni s výkony, je dobré získat nový pohled. Někdo bude možná šťastný, někdo ne, ale to je jedině dobře. Dokazuje to, že v chlapech jsou ještě nějaké emoce.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -