V National Hockey League padá čím dál méně branek, to je zkrátka fakt. A tento fakt už delší dobu znepokojuje fanoušky i odborníky, kteří si lámou hlavu nad tím, jak to udělat, aby hokejoví fanoušci zase viděli gólové hody. Co třeba osekat brankářskou výstroj? Zvětšit branky nebo rovnou celé kluziště? Návrhů je vícero…
Nyní se k tématu vyjádřil i jeden z nejpovolanějších – nejproduktivnější hráč historie Wayne Gretzky. Ten vskutku věděl, jak dostat puk do sítě a jak připravit gól pro své spoluhráče. Argument, že tehdy byla jiná doba a hrál se jiný hokej, teď nechme stranou.
V rozhovoru pro New York Times se The Great One nechal slyšet, že z hokeje se vytrácí kreativita a představivost. „Když mi bylo deset, hodili nám puk a řekli, ať dáme gól,“ vzpomíná Gretzky. „Dnes se děti v deseti letech učí hrát podle systému. Každý blokuje střely. Můj bože, já jsem nikdy neblokoval střely, a to jsem hrával oslabení v každém zápase. Myslím, že za zastavování střel jsou placeni gólmani, ne útočníci,“ říká bez obalu legendární devětadevadesátka. „Hra se kompletně změnila. Řekl bych, že největší změnou je úbytek kreativity a představivosti obecně.“
Přesto se stále najdou hráči, kteří dokážou bodovat jako na běžícím pásu a jejichž kousky baví fanoušky. Jedním z nich je třeba Patrick Kane. Vítěz letošního bodování a jediný stobodový hráč sezóny je prvním Američanem, který získal Art Ross Trophy. Jeho série, kdy bodoval ve 26 zápasech v řadě, byla nejdelší od sezóny 1992-93.
Jen pro srovnání – loni získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče sezóny Jamie Benn za 87 bodů. Méně bodů stačilo na vítězství v ligové produktivitě (počítáme jen celé sezóny) naposledy v ročníku 1962-63, kdy triumfoval Gordie Howe s 86 body.
Letošní Kaneovy výkony daly vzpomenout na gólově bohatší doby dávno minulé. Přesto lze i na jeho příkladu demonstrovat, jak branek v NHL ubylo a jak je nejlepší liga světa vzdálena starým dobrým útočným časům. Je tomu přesně třicet let, co Gretzky zakončil sezónu těžkou uvěřitelným součtem 215 bodů.
V té sezóně byl gólový průměr týmu NHL 3,97 branky na zápas, což byl druhý nejvyšší výsledek od doby, kdy se liga v roce 1967 rozšířila ze šesti týmů na dvanáct. Rekordem je 4,01 gólu na tým a zápas ze sezóny 1981-82. Od té doby gólová produkce vytrvale klesá. Letošní gólový průměr činí 2,71 na tým a zápas. Tohle číslo je dokonce nižší, než bylo mezi lety 1995 a 2004, tedy v době, kdy se v NHL začala praktikovat nechvalně proslulá past ve středním pásmu. Však se také tomuto období říká „dead puck era“.
Wayne Gretzky’s commentary on modern day hockey being stripped of it’s creativity: #TheGreatOne pic.twitter.com/F9wBFLI0Ei
— NHL EXPERT PICKS (@NHLexpertpicks) 8. dubna 2016
Přesto se podle Gretzkyho i dnes najdou hráči, kteří dokážou na ledě vytvořit nečekané věci. Pětapadesátiletá legenda jmenovala zejména Patricka Kanea, Jonathana Toewse, Sidneyho Crosbyho, Stevena Stamkose a Alexe Ovečkina. V současnosti platí, že pro většinu týmů není prioritou soupeře přestřílet, spíš jde v první řadě o to gól nedostat. Otevřený hokej nahoru dolů se moc nenosí. „Celkově je to dnes spíš boj. Od prvního dne vás učí, jaká je vaše role, a chtějí, abyste hráli zodpovědně a neinkasovali,“ tvrdí Gretzky.
Ve své rekordní sezóně byl Gretzky na vrcholu sil. Bylo mu pětadvacet a byl obklopen pozdějšími členy Hokejové síně slávy. Vždyť třeba takový Paul Coffey skončil jako obránce třetí v kanadském bodování se 138 body. To jsou na dnešní dobu naprosto nemyslitelná čísla.
Podle Gretzkyho byl skutečným architektem edmontonské ofenzivní mašiny Glen Sather, který stál na střídačce při čtyřech triumfech Oilers. „Měl svou vizi. Inspiroval se tím, co dokázal ve WHA Winnipeg s hráči jako Anders Hedberg, Ulf Nilsson, Lars-Erik Sjoberg a Bobby Hull. Chtěl vytvořit tým NHL, který by se jim vyrovnal. Nesnažil se nás měnit. Na ledě jsme mohli být sami sebou, i tak z nás ale udělal lepší sportovce, o tom není pochyb,“ dává Gretzky kredit dnes dvaasedmdesátiletému Satherovi.
Naposledy dosáhly celky NHL na průměr přes tři góly na zápas před deseti lety (3,08 v sezóně 2005-06). Po výluce, která nás připravila o celou sezónu 2004-05, došlo ke změně pravidel. Liga si od tohoto kroku slibovala zvýšení počtu branek. Došlo ke zrušení červené čáry, byl omezen pohyb gólmanů za brankou, při zakázaném uvolnění nebylo dovoleno provinivšímu se týmu vystřídat.
Rozhodčí začali přísněji trestat držení a hákování. Výsledkem byl dramatický nárůst počtu přesilovek. V první sezóně po výluce činil počet přesilovek na tým 480, zatímco v posledním roce před výlukou to bylo jen 348. K trvalému růstu produktivity však ani větší počet přesilovek nevedl. Jen pro zajímavost, letošní průměr přesilovek na tým činí jen 249.
Generální manažer Detroit Red Wings Ken Holland přičítá pokles produktivity několika faktorům. Podle Hollanda je dnes v lize větší konkurence, jednotlivé týmy mají k dispozici mnohem více informací o svých soupeřích a napříč celou ligou se prosazují podobné trenérské strategie. „Když zápasy končily 6:5, mohli jste si dovolit chybu, protože jste soupeře prostě přestříleli. Když ale zápasy končí 2:1, je každá chyba kritická,“ říká Holland.
„Zvětšení kluziště nebo zmenšení brankářské výstroje nic nevyřeší. Chicago, Dallas nebo Washington nemají se skórováním problém. Proč? Protože nechají své nejlepší hráče dělat to, co umějí nejlíp, a nesvazují je do systému,“ myslí si další skvělý nahrávač minulosti Adam Oates. „Patrick Kane je neskutečně šikovný hráč a navíc má kouče, který jej nechá hrát jeho hru,“ píše Oates ve svém příspěvku na serveru The Player’s Tribune.
„Ale nechápejte mne špatně. Hokej je na tom dnes dobře. Pokud necháte hráče, aby se na ledě mohli předvést a rozvíjet své schopnosti, pak můžete vidět hráče jako Nicklas Bäckström,“ pochválil Oates playmakera Washingtonu a vyzdvihl například i Jaromíra Jágra, Joea Thorntona nebo Claudea Girouxe.
Foto/Photo by: Icon Sportswire
